Fast fashion vs. Tvůj styl - Jak na šatník, co nezatěžuje planetu

 Máš plnou skříň a stejně každé ráno pocit, že nemáš co na sebe? Často je to taky proto, že většina z nás lehce podlehne různým mikrotrendům ze sociálních sítí a v následku toho si koupí předražený kousek, který nás po pár nošeních omrzí. To potom není vhodné pro naši peněženku, ale zároveň ani životní prostředí - za fast fashion se totiž skrývá stinná stránka. 

Na jedno bavlněné tričko se spotřebuje kolem 2700 litrů vody. A to ještě nemluvím o tom, jaké alternativní materiály jsme ochotní nosit bez ohledu, nebo možná spíše vědomí, na to, co nám a našemu okolí způsobují. Většina levných kousků je totiž ze syntetiky (polyester), tedy v podstatě z plastu. Výroba takového oblečení vyžaduje obrovské množství ropy a při každém praní se z něj uvolňují tisíce mikroplastů, které končí v řekách a oceánech. Z oblečení se tak stal jen další jednorázový plast na pár použití. Když takové kousky ale nosíme a zejména když se v nich potíme, dochází k uvolňování látek zvaných endokrinní disruptory. Ty mohou v těle napodobovat nebo blokovat naše vlastní hormony a narušovat tak přirozenou hormonální rovnováhu.

Proto je fajn hledat kousky v různých sekáčích, jako třeba Genesis nebo Textile House, které mají pár poboček i v okolí naší školy. Tam můžete najít jak plno originálních, tak i jednoduchých kousků za skvělé ceny. Tím pomůžete planetě, díky využití oblečení které by jinak skončilo přinejlepším na skládce a taky svým peněženkám. Odlište se od ostatních, najděte svůj styl, zjednodušte si rána trávená marným hledáním nových kombinací, pomozte planetě a k tomu všemu ušetřete!

 

Linda Dargajová 2.F

Chat gpt jako terapeut: dostupný, ale nefunkční?

V dnešní době můžeme zaznamenat velký vzrůst používání umělé inteligence. Ať už je to v marketingu, školství anebo třeba na psychoterapii. AI se jeví jako levný, rychlý a hlavně dostupný prostředek k vylívání svých myšlenek a emocí, ale je to opravdu dobrá alternativa? 

Dneska sice zažíváme mnohem větší otevřenost k psychickému zdraví než třeba před dvaceti lety, ale spoustu lidí stále cítí strach nebo stud z navštěvování psychologa nebo psychiatra, speciálně dospělí, kteří mají pocit, že pomoc nepotřebují a všechno zvládnou. A pokud jde o děti a adolescenty, ti jsou závislí na své zákonné zástupce. 

A pokud daná osoba se rozhodne začít navštěvovat nějakého odborníka, státní doktoři jsou zaneprázdnění dalšími klienty a na první sezení se muže čekat měsíce, u dětí a adolescentů to bývá i delší. Takže pokud potřebujete nutně dát své dítě na psychoterapii, tak nemá jinou možnost, než jít k soukromému odborníkovi. Jenže soukromí doktoři nejsou finančně dostupní pro běžné lidi. Samozřejmě jsou i akutní telefonní linky jako například linka bezpečí, která nabízí i textové konverzace, pro ty, kteří nemají rádi hovory. Ta ale bohužel není dostupná dvacet čtyři sedm.

Proto se jeví chatbot jako dobrá alternativa. Ale dokáže umělá inteligence nahradit lidská slova a rady?

Odpověď záleží na situaci. Pokud například se potřebujete jen rychle vylít ze svých frustrací, kdy nemyslíte na ublížení sobě či jiným, zdá se to opravdu jako dobrá alternativa. A když jste v stavu kdy potřebujete akutní pomoc, tak vás nedoporučí psychickou léčebnu nebo lázně.

Z mých vlastních zkušeností mi vždy více pomohla lidská slova a doporučení než něco, co mluví jen ze scénáře. I slyšení lidského hlasu a vědomost, že na druhé straně telefonní linky sedí další člověk, který má svůj vlastní život a své problémy, je pro mě utěšující. 

Anna Markupová, II.F

Mělo by vyučování začínat až od 9:00?

 Všichni studenti nejspíš znají tento nepříjemný pocit: vstávání ráno do školy. Někdo má školu daleko od domova a musí vstávat brzy, někdo to má jednodušší a stačí mu vstát 20 minut před vyučováním. Právě v tom prvním případě pak může být vyučování od půl osmé problém.

Spánkový režim

Prvním problémem, který se týká mnoha studentů a který s brzkým vstáváním často souvisí je nedostatek spánku a špatný spánkový režim. Možná se to nemusí zdát, ale někdy je opravdu těžké jít spát brzy a mít dostatek spánku, když máme spoustu úkolů a povinností přes den a taky si chceme udělat čas pro sebe. Lidé zkrátka nestíhají dělat vše, co by chtěli, aniž by si tím neubrali čas na spánek. A když se to děje dlouhodobě, vede to právě k nedostatku spánku, vysoké únavě a neschopnosti se na něco soustředit. Výuka od devíti by potenciálně mohla tento problém vyřešit.

Špatné soustředění a únava 

Dalšími problémy, které souvisí s nedostatkem spánku je špatné soustředění a únava. Občas samozřejmě nevadí, když se málo vyspíme a jsme unavení, když se to ale děje často a opakovaně, vede to až k chronické únavě a špatnému soustředění, což už značí problém. Kdyby výuka začínala později, problém by se mohl snížit. 

Nevýhody vyučování od 9:00

Vyučování od devíti by s sebou ale neneslo jen výhody. Hlavní nevýhodou by byla pravděpodobné posunutí výuky do pozdních hodin. Začátek vyučování od 9:00 by sice asi někoho neurazil, ale pobyt ve škole do pozdního odpoledne by mnoha žákům už asi nevyhovoval. Studenti chtějí mít po náročném dni ve škole volno a odpočinek a když budou ve škole třeba až do šesti večer a budou mít ještě nějaké povinnosti, na tyto věci už by nejspíš nezbyl čas. 

Můj názor

Myslím si, že posunutí výuky na devátou by mohla být výhoda i nevýhoda a dost záleží, co chce člověk za den stihnout a jestli mu brzké vstávání vadí, nebo ne. 

Veronika Rašínová, 2.F

Je mobil ve škole pomocník, nebo nepřítel?

 Mobilní telefony považujeme jako "nejlepší pomocníky každodenního života." Pomáhají nám se spojit s kýmkoli na světě, hledat informace a spoustu dalšího. Můžeme na nich také hrát hry nebo sjíždět sociální sítě, a to může u většiny lidí vybudovat závislost. Takže otázkou je, zda je to opravdu tak skvělá věc, jako si lidé myslí?

Je opravdu složité odpovědět jednoslovně, protože existují různé názory.

Mobilní telefon se nám může velice hodit. Někteří učitelé dokonce od studentů vyžadují jeho využití při hodinách, ale jen na rychlou hru Kahootu nebo k nahlédnutí materiálu k učení, popřípadě i na vyhledání určitých informací. 

Když si ale člověk vezme telefon do ruky, má nutkání otevřít sociální sítě. To snad každý teenager dobře zná. Třeba zadanou práci udělá, ale poté, když má hotovo, otevře Instagram nebo TikTok a projede si pár videí.

A teď se může každý zeptat: „Co je na tom tak špatného, vždyť stejně mám hotovo a nemám co dělat." To je sice pravda, ale spousta lidí neví, co takhle nějaké to scrollování může způsobit. 

Hlavním podmětem je v tomto případě dopamin. Dopamin není přímo hormon štěstí, jak se většina lidí domnívá, ale je to spíše chemický spouštěč očekávání motivace, odměny, nebo touhy. To, když člověk scrolluje, je extrémně náročné pro mozek, protože jsme napjatí, jaké video se objeví jako další. Proto se poté můžeme cítit více unavení a nebaví nás věci jako např. čtení. Využili jsme totiž spoustu dopaminu na sjíždění sociálních sítí.

A jak se na to dívám já? Myslím si, že by se všechno mělo brát s mírou. Třeba si říct, že na sociálních sítích strávím denně jen hodinu - stihnu tak se spojit s přáteli. Mobilní telefon je sice skvělý pomocník, ale zároveň na tom hrozně rychle lze vybudovat závislost.

Poppy Anna May, 2. F

být zajímavý i bez trendů - Jak si najít vlastní cestu ve světě, kde všichni následují trendy

Tlak sociálních sítí

  V dnešní době sociální sítě výrazně ovlivňují, co se nám líbí, co nosíme nebo o co se zajímáme. Stačí, aby se produkt stal virálním na tiktoku a najednou ho chce každý. Většinou se ani nepozastavíme nad tím jestli jej opravdu potřebujeme a padáme do nekonečného kruhu impulzivního nakupování.

  Často pak přebíráme zájmy ostatních, bez toho aniž bychom se zastavili nad tím, jestli nás to doopravdy baví. Influenceři často propagují různé styly života, které při tom ani nežijí. Tím vás často dovedou ke koupi, která vám má dát pocit, že se stanete na chvíli perfektní verzí sami sebe, tak jak to oni sdílí na svých sociálních sítích. 

  Proto se příště pozastavte, až uvidíte někoho propagovat roztomilý set do fitka, jestli vás to skutečně baví nebo to je jen bezhlavé kupování trendů a doma už máte 14 stejných setů.

Vlastní styl a osobnost

  Najít vlastní styl znamená poznat, co se nám opravdu líbí, a nebát se podle toho rozhodovat. To neznamená, že se vám něco trendy nemůže opravdu líbit. Důležité je, abychom nespadli do už zmiňovaného impulzivního nakupování. Nemusíme nosit nejnovější oblečení, poslouchat populární hudbu ani sledovat stejné seriály jako všichni ostatní jen proto, že je zrovna virální. Právě naše odlišnosti nás dělají zajímavými. Inspirace od ostatních může být skvělá, když při tom nezapomeneme na sebe. Vlastní styl se navíc nemusí týkat jen oblečení, ale také názorů, zájmů a způsobu, jakým se vyjadřujeme.

  Na závěr bychom si měli uvědomit, že ne všechno, co je populární, musí být i pro nás. Sociální sítě nám mohou přinášet inspiraci, ale neměly by určovat, kým jsme a co se nám líbí. Důležité je naučit se přemýšlet nad tím, co opravdu chceme, a nenechat se ovlivnit každým novým trendem. Protože skutečný styl není o tom zapadnout mezi ostatní, ale být sám sebou.

Zuzana Olšiaková 2.F

Umělá inteligence ve škole: Šikovný pomocník, anebo past.

 Nástroje jako ChatGPT, Gemini anebo Claude se během pár měsíců staly součástí našeho každodenního života. Na škole, kde se připravujeme na budoucnost v ekonomice a IT, je ale ignorovat nelze. Jak lze AI využít chytře, abychom z ní vytěžili maximum a zároveň si tím neublížili?

AI nám může efektivně pomoct s vysvětlením složité látky, a tak nahradit osobního doučovatele. Stejně tak dokáže být skvělá i na brainstorming, kde nám pomůže nám udělat osnovu slohu, pomůže nám vytvořit otázky na prozkoušení daného tématu anebo zkontroluje gramatické či stylistické chyby v textu. Dokáže nám efektivně ušetřit čas.

Má to ale i druhou stranu mince. Nechat AI napsat celý úkol a bez přečtení ho odevzdat je sice rychlejší, ale může to přinést větší potíže. Učitelé si často texty kontrolují. Už i na první pohled, lze texty co napsala AI, od ručně psaných rozlišit poměrně jednoduše. AI používá specifický šablonovitý styl a často používá nepřirozené formulace. Umělá inteligence také dělá chyby. Modely totiž čerpají ze všech veřejně dostupných informací, tedy i ze stránek, jako je Reddit, na kterých bývají často šíreny dezinformace, či neúplné pravdy. Také v matematických úlohách je AI slabší, soustředí se totiž na text, a tak jí složitější matematické úlohy dělají problém.

Největší riziko ale leží jinde. Pokud nám bude umělá inteligence generovat věci, které si můžeme jednoduše najít na internetu, ztratíme schopnost kriticky myslet, tvořit vlastní názor a obhájit si své myšlenky na dané téma. A to jsou přesně ty schopnosti, které rozvíjíme ve škole a které budeme potřebovat hlavně do budoucího života.

Umělá inteligence je úžasný nástroj, pokud ji používáme jako pomocníka a nedělá práci za nás. Není automaticky špatná, může nám totiž pomoct při učení anebo sloužit jako inspirace a ke zrychlení práce, ale to nejdůležitější: názory a nápady nechávejte vždy na sobě.

Barbora Rezeková 2.F

Musíme mít v 15 letech plán na celý život?

Rozhodnout se, na jakou školu půjdeme, jakou práci chceme dělat a kde jednou budeme žít. To jsou otázky, které se nám v dospívání nevyhnou. Ale kolik z nich už bychom měli mít zodpovězených?

Když se řekne plánování budoucnosti, většinou si představíme cíle, kterých chceme dosáhnout, a kroky, které nás k nim dovedou. Jenže mezi tím, co chceme dnes, a tím, co budeme chtít za pět nebo deset let, může být docela velký rozdíl.

V patnácti letech si vybíráme školu, přemýšlíme o budoucím povolání a pomalu si vytváříme představu o dospělosti. Některá rozhodnutí nám přitom mohou připadat zásadnější, než ve skutečnosti jsou. Často totiž ještě nemáme dost zkušeností, abychom věděli, co se nám bude hodit. A to, že nás dnes něco baví, automaticky neznamená, že se tomu chceme věnovat celý život.

Na druhou stranu může být určitý plán i užitečný. Dává nám jasný směr a motivaci, pomáhá nám rozhodovat se a soustředit se na to, čeho chceme dosáhnout. Otázkou ale je, jestli se někdy nesnažíme držet svého původního plánu až příliš, dokonce i ve chvíli, kdy už vlastně nechceme, aby se uskutečnil.

Podle mě bychom měli mít hlavně představu o tom, kam chceme směřovat, a ještě důležitější je nechat si velký prostor pro změnu. Někdy totiž právě změna směru přinese příležitosti, se kterými jsme vůbec nepočítali. Plán by měl fungovat jako pomůcka, a ne jako omezovač.

Eva Chernukha 2.F

Život po střední : Proč v jednadvacátém století tápeme?

 V dnešní době studenti středních škol často ani nemají tušení o své budoucnosti. Sedíme v lavicích, učíme se složité chemické vzorce nebo historická data, když padne otázka: „Co chceš dělat po maturitě?“, většina z nás jen pokrčí rameny. Proč je pro nás tak těžké se rozhodnout?

Hlavním problémem paradoxně není nedostatek možností, ale jejich obrovský nadbytek.

Naše generace má otevřené dveře do celého světa. Můžeme studovat stovky různých oborů na vysokých školách, začít hned podnikat, pracovat na volné noze nebo na rok odjet cestovat a učit se jazyky. Když máte před sebou tisíc cest, je extrémně snadné vybrat si tu nesprávnou – nebo raději nestát na žádné. Člověk se pak v té záplavě informací a webových stránek vysokých škol snadno ztratí ještě dřív, než vůbec podá první přihlášku.

Dalším faktorem je rychlý vývoj světa. Profese, které budou žádané za deset let, dnes možná ještě neexistují. Jak si máme vybrat celoživotní kariéru, když se vše kolem nás mění rychlostí blesku? K tomu se přidává tlak okolí, očekávání rodičů a neustálé srovnávání se s dokonalými životy úspěšných lidí na sociálních sítích. Vidíme influencery, kteří mají všechno vyřešené, a pak se cítíme ještě hůř.

Není ale ostuda nevědět. Střední škola by neměla být jen továrnou na známky, ale místem, kde zkoušíme, co nás baví a v čem vynikáme. Klíčem je nebát se experimentovat. Pokud netušíte, kam dál, zkuste stáže, dobrovolnictví nebo se prostě ptejte lidí z praxe. Důležité je si uvědomit, že žádné rozhodnutí v osmnácti letech nemusí být definitivní na celý život.

Máme čas na to hledat, dělat chyby a objevovat sami sebe.

       Aleena Surrur 2.F

Jak zvládnout ranní boj se vstáváním

Vstávání do školy není příjemné asi pro nikoho. A už vůbec ne pro ty, kterým začíná výuka již ve smrtelných 7:30. Rána si ovšem můžete trochu zjednodušit tím, že si nastavíte pravidelnou spánkovou a ranní rutinu.

    

Začněte tím, že večer zkusíte odložit telefon o chvíli dříve a čas využijete například na čtení, nebo si uvaříte dobrý čaj. Otevřete si okno a pusťte si do pokoje trochu čerstvého vzduchu. Díky večernímu zpomalení budete při usínání jistě klidnější a nebudou vás prohánět stresy a myšlenky na nevyřešitelné problémy a to pomůže i k celkovému zlepšení kvality spánku. 

   

Důležité je ale i to, jak se zachováte při prvním zazvonění ranního budíku. Myslím, že většina z nás je zvyklá svůj budík několikrát odkládat a počítá každou minutku, kterou si ještě může přidat, než zahájí přípravy do školy. Tohle bohužel pro snadné ráno není vůbec dobré řešení. Ze začátku se to může zdát až nemožné, ale když zítra odložíte budík jen jednou a pozítří už třeba vůbec, bude vaše ráno mnohem snazší. Když si dáte budík mimo dosah z postele, ráno vás to donutí vylézt hned, abyste ho mohli vypnout. Dobré je také chodit spát a vstávat každý den v podobnou hodinu. Pokud se vám již povedlo vylézt z teplé postele, zamiřte hned k vypínači a pusťte na sebe světlo. V kombinaci se sklenicí vody a opláchnutím obličeje vás to zaručeně probere!

    

Vstávání asi nikdy nebude nejlepší částí dne, ale zkouška jen pár nových triků může udělat vaše ráno mnohem příjemnější a klidnější a možná vám klid přetrvá i po zbytek dne.

Helena Macková 2.F

 

Příroda za našimi okny: Svět, kterého si často nevšímáme

Když se řekne příroda, většina z nás si představí vysoké hory, hluboké lesy nebo exotická zvířata. Nemusíme ale cestovat tisíce kilometrů, abychom objevili něco zajímavého. Někdy stačí podívat se z okna, projít se parkem nebo na chvíli zpomalit cestou do školy.

Život, který máme na dosah

I v blízkosti měst a škol můžeme pozorovat překvapivě pestrý život. Na stromech sedávají sýkory, kosové nebo straky, v trávě hledají potravu drobní živočichové a na jaře se objevují první květiny. Každý den se kolem nás odehrává spousta malých příběhů, kterých si často ani nevšimneme.

Zajímavé je například pozorování ptáků. Někteří se pohybují v hejnech, jiní si pečlivě hlídají své teritorium. Když člověk chvíli sleduje jejich chování, může zjistit, že příroda má svá vlastní pravidla a že i obyčejný park může být plný života.

Proč bychom si měli přírody více všímat?

Příroda není jen něco, co obdivujeme na fotografiích nebo během dovolené. Je důležitou součástí našeho každodenního života. Stromy poskytují stín, rostliny podporují život hmyzu a ptáci pomáhají udržovat přirozenou rovnováhu v ekosystémech.

Přesto někdy zapomínáme, jak snadno můžeme přírodu poškodit. Odhozené odpadky, ničení zeleně nebo zbytečné rušení zvířat mají své následky. Přitom i malé kroky mohou pomoci – například uklízet po sobě, neničit rostliny a respektovat volně žijící živočichy.

Příroda očima fotografa

Jedním ze způsobů, jak si přírody více všímat, je fotografování. Fotoaparát nás učí dívat se pozorněji a hledat krásu i v detailech, které bychom jinak přehlédli. Kapka rosy na listu, pták na větvi nebo sluneční paprsky pronikající mezi stromy mohou vytvořit jedinečný snímek.

Fotografie navíc dokáže ostatním ukázat, že příroda není vzdálená a nedostupná. Je všude kolem nás, jen jí musíme věnovat trochu času.

Stačí se jen rozhlédnout

Až příště půjdete do školy nebo budete sedět doma u okna, zkuste se na chvíli zastavit a podívat se kolem sebe. Možná objevíte ptáka, kterého jste dosud neznali, zajímavý strom nebo drobný detail, který vám dříve unikl.

Nemusíme jezdit do hor ani do vzdálených zemí, abychom objevili něco krásného. Někdy totiž ty nejzajímavější věci máme přímo před očima. Stačí se jen dívat.

                                  

autor fotografii: Radan Tomek

Radan Tomek 2.F

Cestování- proč ráda cestuji

Cestování je podle mě jedna z nejlepších věcí, které můžeme dělat ve volném čase. Díky němu poznáváme nová místa, jiné kultury a zažíváme spoustu zajímavých věcí. Každý má rád něco jiného. Někdo raději odpočívá u moře, jiný zase jezdí do hor nebo poznává velká města.

Mezi oblíbené destinace patří například Itálie, Řecko, Chorvatsko nebo Španělsko. Lidé tam jezdí hlavně kvůli krásným plážím, teplému počasí a dobrému jídlu. Cestovat ale nemusíme jen do zahraničí. I v České republice je spousta krásných míst, která stojí za návštěvu.

Já osobně mám nejraději dovolenou u moře, protože miluju teplé počasí, koupání a večerní procházky. Nejlepší je podle mě cestovat s rodinou nebo kamarády, protože společně zažijeme spoustu zážitků a máme na co vzpomínat. Na dovolené si člověk také odpočine od školy a nemusí řešit každodenní povinnosti.

Kdybych měla možnost, chtěla bych navštívit co nejvíce zemí, hlavně ty, které jsou úplně jiné než Česká republika. Láká mě poznat nové kultury, ochutnat místní jídla a vidět místa, která znám zatím jen z internetu.

Myslím si, že cestování nemusí být vždy drahé ani člověk nemusí jezdit někam daleko. Důležité je užít si čas s lidmi, které má rád, a odvézt si hezké vzpomínky. Právě proto bych chtěla cestovat co nejvíce.

Ester Cilenti 1.F

Proč je těžké pro mnohé udržet pozornost v hodině? Lze tomu zabránit?

 V poslední době má mnoho lidí jeden a ten samý problém. Nedokážou udržet pozornost.

Není to náhoda. Všichni máme přístup k aplikacím, které navyšují náš dopamin rychle a spolehlivě. Například Instagram, TikTok, YouTube apod. Nejde ale pouze o aplikace. Na všech stránkách často vyskakují reklamy, které jsou personalizované přímo podle toho, co hledáme na internetu. Tím se nám také může zkracovat doba udržení pozornosti.

Příklad reklam na stránce: Aha!

Dalším hlavním důvodem je únava a nedostatek spánku. Pokud člověk málo spí, jeho mozek nepracuje tak dobře a informace zpracovává pomaleji. Za špatné udržování pozornosti v hodině může například i jednotvárná a dlouhá výuka. Když se žáci nemohou aktivně zapojovat do hodin a musí spíše poslouchat dlouhý výklad, jejich pozornost postupně klesá.

Naštěstí existuje několik způsobů, jak pozornost zlepšit. Důležité je především dostatečně spát, pravidelně jíst a pít dostatek vody. Existují také pracovní metody. Nejznámější je metoda Pomodoro (25 minut učení nebo dělání jakékoli jiné činnosti v kuse a poté 5 minut pauza). Žádný multitasking. Může ale pomoct vytvoření to-do listu.

Závěrem lze říci, že problémy s pozorností jsou běžné a příčiny mohou být jakékoli. Přestože jim nelze navždy úplně zabránit, správné návyky, rutiny a zajímavější styl výuky mohou výrazně pomoci. Důležité je si také uvědomit, že každý se soustředí trochu jinak a každý potřebuje trochu jiné podmínky.

Karen Ehlemanová 2.F

 

Škola bez známek – fungovalo by to?

Představ si, že přijdeš do školy, napíšeš test a místo známky dostaneš zpětnou vazbu, ve které se dozvíš, co ti jde a co bys měl zlepšit. Žádná jednička, žádná pětka, žádný stres z průměru. Zní to jako sen, nebo spíš jako pořádný chaos?

Škola bez známek by mohla studentům přinést méně stresu a více prostoru pro skutečné pochopení učiva. Místo učení nazpaměť kvůli testu by se mohli soustředit na to, aby látce opravdu rozuměli. Učitelé by jim navíc mohli lépe vysvětlit, co jim jde a na čem ještě potřebují pracovat.

Dalším důvodem k zamyšlení je skutečnost, že známky nejsou měřítkem inteligence člověka. Špatná známka automaticky neznamená, že je někdo hloupý, stejně jako samé jedničky nezaručují, že člověk všemu dokonale rozumí. Každý má jiné schopnosti, zájmy a způsob učení. Někdo vyniká v matematice, jiný v umění, sportu nebo komunikaci s lidmi. Byla by škoda hodnotit všechny pouze podle několika čísel v žákovské knížce.

Na druhou stranu by škola bez známek měla i své nevýhody. Někteří studenti by mohli ztratit motivaci a učitelé by museli najít jiný způsob, jak posuzovat jejich pokroky. Také by bylo potřeba vyřešit, jak spravedlivě hodnotit výsledky při přijímacích zkouškách na další školy.

Možná tedy není řešením známky úplně zrušit, ale změnit způsob, jakým se na ně díváme. Známka by neměla být nálepkou, která člověku říká, jak je chytrý, ale pouze jedním z ukazatelů toho, jak se mu daří v určitém předmětu.

Co myslíš ty? Byla by škola bez známek lepším místem, nebo by bez nich studenti ztratili motivaci? Možná je nejdůležitější ne to, jakou známku dostaneme, ale co si ze školy skutečně odneseme.

Martin Kincl 2.F

Spánek: Nejmocnější superschopnost, kterou denně ignorujeme

 Přemýšleli jste někdy nad tím, co se stane, když vyměníte hodinu spánku za sledování videí na telefonu? Možná si říkáte, že o nic nejde. Spánek ale není jen pasivní odpočinek nebo ztráta času. Je to složitý regenerační proces, který zásadně řídí téměř každý aspekt našeho života.

Představte si spánek jako noc, kdy do vašeho těla nastoupí generální úklidová četa. V mozku se během hlubokých fází třídí informace, promazávají zbytečnosti a upevňuje se paměť. Když se učíte na písemku z dějepisu nebo trénujete nový pohyb ve sportu, bez kvalitního spánku si mozek tyto dovednosti jednoduše neuloží. Studie dokazují, že nevyspaní studenti mají horší výsledky, pomalejší reakce a nižší schopnost soustředění.

Dopady spánku ale sahají ještě dál. Ovlivňuje naši náladu i emoce. Určitě to znáte: po probdělé noci se z banality stane obří problém a nálada klesne na bod mrazu. Spánkový dluh zvyšuje hladinu stresového hormonu kortizolu a oslabuje naši psychickou odolnost. Dlouhodobý nedostatek spánku navíc oslabuje imunitní systém, takže tělo snadněji podlehne infekcím, a mění hladiny hormonů odpovědných za chuť k jídlu.

Dospívající tělo potřebuje přibližně až 8 až 10 hodin spánku denně. Není to slabost, ale palivo pro růst a vývoj. Až budete příště odkládat telefon do nabíječky, zkuste ho odložit o půl hodiny dříve. Dopřejte svému tělu i mysli čas na restart. Kvalitní spánek totiž není luxus, ale nejlepší investice do vašeho zdraví. výkonu i dobré nálady.

Eliška Rašková 2. F

Maturita: strašák, nebo jen zbytečný stres?

 

Maturita. Slovo, které dokáže vyvolat nervozitu, stres, ale někdy i paniku. Pro někoho je to jen další krok a pokračování ve studiu, pro jiného životní zkouška, která rozhodne o budoucnosti. Ale jaká vlastně maturita doopravdy je? 

Už od prvního ročníku ji máme někde vzadu v hlavě. „Počkej na maturitu,“ slyšíme často od učitelů, když si na něco stěžujeme. Postupně se z ní stává něco obrovského, skoro až děsivého. Čím víc se blíží čtvrťák, tím víc roste tlak – ze školy, od rodičů, ale hlavně od nás samotných. Realita je ale často jiná, než jakou si ji představujeme. Ano, maturita není úplně jednoduchá. Vyžaduje přípravu, čas a určitou disciplínu. Na druhou stranu to není žádná neřešitelná katastrofa. Každý rok ji zvládnou tisíce studentů a většina z nich také nebyli žádní géniové, ale normální lidé, co se prostě připravili. Velkou roli hraje stres. Ten dokáže pokazit i to, co jinak umíme. Paradoxně tak někdy nejde ani tak o znalosti, ale o psychiku. Naučit se zvládat tlak je možná stejně důležité jako naučit se otázky. 

Maturita má ale i svůj smysl. Není to jen „zkouška“, ale i určitý symbol konce jedné etapy. Uzavírá středoškolský život a otevírá dveře dál – ať už na vysokou školu, nebo do práce. Je to moment, kdy si člověk uvědomí, že se někam posunul. Možná bychom se na maturitu měli dívat trochu jinak. Ne jako na strašáka, ale jako na výzvu. Něco, co nás sice potrápí, ale zároveň posune dál. 

A na závěr jedna důležitá věc: maturita není všechno. Ano, je důležitá, ale neurčuje naši hodnotu ani budoucnost na sto procent. Známky se zapomenou, zkušenosti zůstanou. A už všechny čtvrťáky čeká za týden! 

 

Martina Vojtová 4.D 

Ashwagandha: Přírodní lék na stres a únavu

 

V posledním roce je o Ashwagandě slyšet snad úplně všude. Tahle rostlina, které se přezdívá indický ženšen, se stala hitem hlavně proto, že nám pomáhá zvládat stres a zklidňovat mysl. Ať už vás čeká důležitá zkouška, nebo máte prostě pocit, že se na vás všechno sype, Ashwagandha může být zajímavým pomocníkem.

Funguje totiž jako takový „vyrovnávač“ těla. Když jste v napětí, pomáhá snižovat hladinu stresu a uklidňuje rozlítanou mysl. Hodně lidí ji bere hlavně večer, protože pomáhá s usínáním. Nečekejte ale žádný oblbovák – spíš pocit, že se vám konečně podařilo v hlavě vypnout všechny ty otravné myšlenky, co vám nedají spát. Nutno dodat, že účinky nejsou vidět ze dne na den, ale až po delším pravidelném užívání.

Kromě klidnější hlavy má vliv i na fyzičku. Sportovci ji mají rádi, protože tělu pomáhá rychleji regenerovat a dává mu víc síly. Je to vlastně takový přírodní posilovač imunity a paměti v jednom.

Samozřejmě to není kouzelný lektvar, po kterém se naučíte např. na maturitu za noc. Je to jen doplněk stravy, který by se měl brát s rozumem. Pokud vás ale trápí věčná únava nebo stres, stojí za to ji vyzkoušet jako šetrnější alternativu k chemii. Jen si dejte pozor, pokud se léčíte s něčím vážnějším – v takovém případě je vždycky lepší poradit se s doktorem.

Filip Kocábek, 4.D

 Proč je důležité umět odpočívat

V dnešní době se často mluví o produktivitě, výkonu a neustálém zlepšování. Škola, kroužky, domácí úkoly, sociální sítě – to všechno vytváří tlak na to, abychom byli pořád aktivní. Málokdy se ale zamýšlíme nad tím, jak důležitý je odpočinek.

Odpočinek není lenost. Naopak, je to nezbytná součást zdravého fungování našeho těla i mysli. Když si dopřejeme dostatek času na regeneraci, jsme potom schopni lépe se soustředit, učit se rychleji a zvládat stres. Bez odpočinku se dříve či později dostaví únava, podrážděnost a ztráta motivace.

Existuje mnoho způsobů, jak odpočívat. Někdo si rád čte knihu, jiný jde na procházku, poslouchá hudbu nebo tráví čas s přáteli. Důležité je najít si aktivitu, která nás skutečně baví a pomáhá nám „vypnout“. Zajímavé je, že odpočinek nemusí vždy znamenat nicnedělání – i sport nebo kreativní činnost mohou být skvělou formou relaxace.

Velkým problémem dnešní generace je také neustálé používání mobilních telefonů. I když se může zdát, že scrollování sociálních sítí je forma odpočinku, ve skutečnosti mozek příliš nevypíná. Skutečný odpočinek často znamená dát si od technologií alespoň na chvíli pauzu.

Možná bychom si měli častěji připomínat, že není nutné být neustále produktivní. Každý z nás má právo si odpočinout, nabrat síly a věnovat se tomu, co nás naplňuje. Právě rovnováha mezi prací a odpočinkem je klíčem ke spokojenému a zdravému životu.

A tak až příště budete mít pocit, že „nic neděláte“, zkuste se na to podívat jinak – možná právě děláte to nejdůležitější.

Kryštof Voborník, 4.D

Maturita v kapse, ale co teď?

Představte si ten moment, kdy stojíte před školou, v ruce držíte to „vydřené“ vysvědčení. Najednou je po všem. Žádný stres z ranního zkoušení, žádné přepadovky z matiky jen čistá svoboda. Je to skvělý pocit, ale ruku v ruce s ním přichází i takové to divné mrazení v zádech a otázka, co nás vlastně všechny straší čeká teď.

Vysoká: Další level, nebo jen oddalování reality?

Pro většinu z nás je logickým krokem vejška. Je to šance konečně studovat něco, co nás fakt zajímá (nebo se o to aspoň pokusit), a legálně si o pár let prodloužit mládí. Vysoká ale není jen o titulu před jménem. Je to o nový partě, party na kolejích a kontaktech, co se budou jednou hodit. Pokud vás láká právo, medicína nebo třeba jaderná fyzika, asi není co řešit.

Rok na zkušenou (gap year)

Máte po těch čtyřech letech pocit, že vám z učebnic vybuchne hlava? Možná je čas na Gap Year. Zmizet někam sbírat jablka do Itálie, dělat au-pair v Anglii nebo se prostě jen naučit pořádně anglicky. Cestování vás naučí samostatnosti víc než deset hodin občanky. Vrátíte se s čistou hlavou a možná i lepším plánem, co se životem.

Práce a podnikání

Někteří z nás už mají sezení v lavicích po krk a chtějí konečně začít tvořit něco reálného. Vlítnout rovnou do práce chce odvahu, ale ten pocit, když vám pípne první pořádná výplata, je k nezaplacení. A jestli máte v hlavě nějakej startup? Teď je nejlepší čas zkusit to rozjet, dokud bydlíme u našich a riskujeme maximálně to, že budeme mít o něco míň volného času.

Tipy na outfity do hor? Od nás dostaneš ty nejlepší.

 

Hiking je letos velmi populární a pokud se ti na sociálních sítích objevují roztomilé outfity z hor, možná je čas vyrazit taky. A protože dobrý hike si zaslouží i dobrý fit, tak ti přinášíme menší inspo na tvoje další hiking fits!

Chození po horách je to pohyb, který tě dostane ven, do přírody, můžeš u toho vypnout hlavu, dát si kafe na vrcholu kopce, a ještě k tomu vidět něco hezkého.

Dali jsme dohromady takový malý hiking fashion guide, který je zároveň i trochu inspo a malá rekapitulace toho, co se na hike vlastně hodí mít. Pokud vyrážíš poprvé, může ti pomoct zorientovat se v tom, jaké kousky se na hike hodí. A pokud už chodíš častěji, možná tu najdeš novou inspiraci, jak jednotlivé pieces kombinovat.

 

Tops & Jackets

First layer

U topů samozřejmě hodně záleží na tom, jaké je počasí a jak náročný hike plánuješ. Základ ale většinou tvoří funkční sportovní tričko, které je prodyšné a pohodlné i při delší trase. Skvěle fungují i termotrika, klidně z tvého lyžařského fitu! Ty jsou většinou z příjemného materiálu a dobře drží teplo. Když si vezmeš trochu barevnější nebo se zajímavými detaily, třeba když má každý rukáv jinou barvu nebo výraznější pattern a přidáš k tomu pak basic hiking pants nebo kraťasy, vznikne jednoduchý, ale pořád stylový fit!

Second layer

Na vrstvu navíc se hodí mikina, fleece nebo lehká outdoor bunda. V horách se totiž počasí může změnit docela rychle, takže je dobré mít něco, co můžeš snadno přehodit přes sebe nebo sbalit do batohu. Skvělé jsou hlavně fleece mikiny, které jsou lehké, hřejivé a zároveň vypadají cool. Pokud víš, že bude opravdu teplo, může být dobrá alternativa fleece vesta, která vypadá super třeba s termotrikem s dlouhým rukávem.

Third layer

Pokud jdeš do hor, je dobré mít u sebe lehkou outdoor bundu. Můžeš sehnat stylové bundy v různých cenových kategoriích. Někdo si potrpí na značce, ale dají se sehnat i levnější varianty, které zaručeně budou vypadat také skvěle.

Shorts & Hiking Pants

Co se týče spodků, jednou z nejjednodušších a zároveň nejpohodlnějších variant jsou klasické sportovní kraťasy, ve kterých chodíš třeba do fitka. Skvěle fungují i biker shorts, které jsou pohodlné, dobře drží a hodí se jak na lehčí hike, tak na delší procházky. Pokud nevíš, jakou barvu zvolit, černá je vždycky safe option, se kterou nic nezkazíš

 

Accessories

A nakonec nějaké must-have doplňky, které možná vypadají jako maličkost, ale na hike se opravdu hodí a zároveň dokážou celý outfit hezky doplnit. Můžou to být například sluneční brýle nebo pokrývka hlavy (šátek, čepice, kšiltovka)

Chůze je zdravá a díky hikingu se můžeš podívat na úžasná místa a mít tak nezapomenutelné zážitky. Teď už navíc víš, jak u toho vypadat stylově. Tak co, vyrazíš do přírody?

Běla Havlíková 4.E

Síla malých rozhodnutí: Jak drobnosti formují náš život

   Každý den děláme stovky rozhodnutí. Některá jsou velká a zásadní – kam jít na školu, jakému koníčku se věnovat nebo s kým trávit čas. Jiná jsou na první pohled úplně bezvýznamná: jestli ráno vstanu na první zazvonění budíku, jestli si připravím věci do školy večer, nebo až ráno ve spěchu. Právě tato malá rozhodnutí ale mají větší vliv, než si často uvědomujeme.

   Představte si, že si každý den řeknete: „Dnes se naučím jen deset minut navíc.“ Deset minut se zdá jako nic. Ale za týden je to víc než hodina, za měsíc je to několik hodin a za rok to jsou desítky hodin času, které mohou rozhodnout o vašem úspěchu. Stejně tak fungují i negativní návyky. Odkládání povinností o pár minut denně může vést k velkému stresu před testem nebo termínem odevzdání.

   Malá rozhodnutí ovlivňují i naše vztahy. Úsměv, pozdrav nebo krátká pomoc spolužákovi může zlepšit někomu den – a postupně i celou atmosféru ve třídě. Často si neuvědomujeme, jak moc naše drobné chování působí na ostatní.

   V dnešní době, kdy jsme obklopeni sociálními sítěmi a tlakem na dokonalost, je snadné mít pocit, že na velkých věcech záleží nejvíc. Pravda je ale opačná. Úspěch většinou nevzniká jedním velkým krokem, ale tisíci malými kroky, které děláme každý den.

   Možná si říkáte, že změnit svůj život je těžké. Ale co kdybyste začali jednou malou věcí? Třeba tím, že si dnes připravíte věci do školy dopředu, půjdete spát o deset minut dřív nebo se naučíte něco nového. Nejde o to být dokonalý, ale o to být každý den o kousek lepší.

Nakonec totiž nejde o jedno velké rozhodnutí, ale o všechny ty malé, které nás formují. A právě v nich se skrývá skutečná síla.

Stančíková,4.D

Zdražování pohonných hmot a jeho dopad na studenty

 Současné zdražovaní pohonných hmot, které souvisí s konfliktem na Blízkém východě, má dopady na celou společnost. Nejvíce to pociťují skupiny lidí s omezeným rozpočtem. Mezi to patří právě studenti. Pro ně totiž nejde jen o dražší tankování, ale o zásah do každodenního fungování.

Pro mnoho studentů je doprava klíčovou součástí života. Dojíždění do školy, na brigády nebo za rodinou je běžnou nutností. Jakmile ceny benzínu a nafty vzrostou, okamžitě se to projeví. Ať už přímo nebo nepřímo. Studenti, kteří jezdí autem, musí začít často šetřit jinde. Omezují výdaje za volný čas, jídlo nebo studijní pomůcky aby zvládli pokrýt náklady na dopravu. 

Velkým problémem je také omezení příležitostí. Studenti si často hledají brigády aby se mohli postarat o své výdaje, jenže pokud musí dennodenně dojíždět a doprava je příliš drahá, může se stát, že se jim práce přestane vyplácet. Někteří tak raději brigádu odmítnou nebo hledají méně vhodné možnosti blízko domova. To ale může omezit jejich zkušenosti i budoucí uplatnění.

Celkově lze říci, že konflikt na Blízkém východě a s ním spojené zdražování má na studenty výraznější dopad, než by se mohlo zdát. Nejde jen o cenu paliva, ale i o změnu podmínek, ve kterých studenti pracují, žijí a studují. Právě proto jsou jednou ze skupin, které tuto situaci pociťují nejvíce.

Sára Peterková 4.E