Musíme mít v 15 letech plán na celý život?

Rozhodnout se, na jakou školu půjdeme, jakou práci chceme dělat a kde jednou budeme žít. To jsou otázky, které se nám v dospívání nevyhnou. Ale kolik z nich už bychom měli mít zodpovězených?

Když se řekne plánování budoucnosti, většinou si představíme cíle, kterých chceme dosáhnout, a kroky, které nás k nim dovedou. Jenže mezi tím, co chceme dnes, a tím, co budeme chtít za pět nebo deset let, může být docela velký rozdíl.

V patnácti letech si vybíráme školu, přemýšlíme o budoucím povolání a pomalu si vytváříme představu o dospělosti. Některá rozhodnutí nám přitom mohou připadat zásadnější, než ve skutečnosti jsou. Často totiž ještě nemáme dost zkušeností, abychom věděli, co se nám bude hodit. A to, že nás dnes něco baví, automaticky neznamená, že se tomu chceme věnovat celý život.

Na druhou stranu může být určitý plán i užitečný. Dává nám jasný směr a motivaci, pomáhá nám rozhodovat se a soustředit se na to, čeho chceme dosáhnout. Otázkou ale je, jestli se někdy nesnažíme držet svého původního plánu až příliš, dokonce i ve chvíli, kdy už vlastně nechceme, aby se uskutečnil.

Podle mě bychom měli mít hlavně představu o tom, kam chceme směřovat, a ještě důležitější je nechat si velký prostor pro změnu. Někdy totiž právě změna směru přinese příležitosti, se kterými jsme vůbec nepočítali. Plán by měl fungovat jako pomůcka, a ne jako omezovač.

Eva Chernukha 2.F

Život po střední : Proč v jednadvacátém století tápeme?

 V dnešní době studenti středních škol často ani nemají tušení o své budoucnosti. Sedíme v lavicích, učíme se složité chemické vzorce nebo historická data, když padne otázka: „Co chceš dělat po maturitě?“, většina z nás jen pokrčí rameny. Proč je pro nás tak těžké se rozhodnout?

Hlavním problémem paradoxně není nedostatek možností, ale jejich obrovský nadbytek.

Naše generace má otevřené dveře do celého světa. Můžeme studovat stovky různých oborů na vysokých školách, začít hned podnikat, pracovat na volné noze nebo na rok odjet cestovat a učit se jazyky. Když máte před sebou tisíc cest, je extrémně snadné vybrat si tu nesprávnou – nebo raději nestát na žádné. Člověk se pak v té záplavě informací a webových stránek vysokých škol snadno ztratí ještě dřív, než vůbec podá první přihlášku.

Dalším faktorem je rychlý vývoj světa. Profese, které budou žádané za deset let, dnes možná ještě neexistují. Jak si máme vybrat celoživotní kariéru, když se vše kolem nás mění rychlostí blesku? K tomu se přidává tlak okolí, očekávání rodičů a neustálé srovnávání se s dokonalými životy úspěšných lidí na sociálních sítích. Vidíme influencery, kteří mají všechno vyřešené, a pak se cítíme ještě hůř.

Není ale ostuda nevědět. Střední škola by neměla být jen továrnou na známky, ale místem, kde zkoušíme, co nás baví a v čem vynikáme. Klíčem je nebát se experimentovat. Pokud netušíte, kam dál, zkuste stáže, dobrovolnictví nebo se prostě ptejte lidí z praxe. Důležité je si uvědomit, že žádné rozhodnutí v osmnácti letech nemusí být definitivní na celý život.

Máme čas na to hledat, dělat chyby a objevovat sami sebe.

       Aleena Surrur 2.F

Jak zvládnout ranní boj se vstáváním

Vstávání do školy není příjemné asi pro nikoho. A už vůbec ne pro ty, kterým začíná výuka již ve smrtelných 7:30. Rána si ovšem můžete trochu zjednodušit tím, že si nastavíte pravidelnou spánkovou a ranní rutinu.

    

Začněte tím, že večer zkusíte odložit telefon o chvíli dříve a čas využijete například na čtení, nebo si uvaříte dobrý čaj. Otevřete si okno a pusťte si do pokoje trochu čerstvého vzduchu. Díky večernímu zpomalení budete při usínání jistě klidnější a nebudou vás prohánět stresy a myšlenky na nevyřešitelné problémy a to pomůže i k celkovému zlepšení kvality spánku. 

   

Důležité je ale i to, jak se zachováte při prvním zazvonění ranního budíku. Myslím, že většina z nás je zvyklá svůj budík několikrát odkládat a počítá každou minutku, kterou si ještě může přidat, než zahájí přípravy do školy. Tohle bohužel pro snadné ráno není vůbec dobré řešení. Ze začátku se to může zdát až nemožné, ale když zítra odložíte budík jen jednou a pozítří už třeba vůbec, bude vaše ráno mnohem snazší. Když si dáte budík mimo dosah z postele, ráno vás to donutí vylézt hned, abyste ho mohli vypnout. Dobré je také chodit spát a vstávat každý den v podobnou hodinu. Pokud se vám již povedlo vylézt z teplé postele, zamiřte hned k vypínači a pusťte na sebe světlo. V kombinaci se sklenicí vody a opláchnutím obličeje vás to zaručeně probere!

    

Vstávání asi nikdy nebude nejlepší částí dne, ale zkouška jen pár nových triků může udělat vaše ráno mnohem příjemnější a klidnější a možná vám klid přetrvá i po zbytek dne.

Helena Macková 2.F

 

Příroda za našimi okny: Svět, kterého si často nevšímáme

Když se řekne příroda, většina z nás si představí vysoké hory, hluboké lesy nebo exotická zvířata. Nemusíme ale cestovat tisíce kilometrů, abychom objevili něco zajímavého. Někdy stačí podívat se z okna, projít se parkem nebo na chvíli zpomalit cestou do školy.

Život, který máme na dosah

I v blízkosti měst a škol můžeme pozorovat překvapivě pestrý život. Na stromech sedávají sýkory, kosové nebo straky, v trávě hledají potravu drobní živočichové a na jaře se objevují první květiny. Každý den se kolem nás odehrává spousta malých příběhů, kterých si často ani nevšimneme.

Zajímavé je například pozorování ptáků. Někteří se pohybují v hejnech, jiní si pečlivě hlídají své teritorium. Když člověk chvíli sleduje jejich chování, může zjistit, že příroda má svá vlastní pravidla a že i obyčejný park může být plný života.

Proč bychom si měli přírody více všímat?

Příroda není jen něco, co obdivujeme na fotografiích nebo během dovolené. Je důležitou součástí našeho každodenního života. Stromy poskytují stín, rostliny podporují život hmyzu a ptáci pomáhají udržovat přirozenou rovnováhu v ekosystémech.

Přesto někdy zapomínáme, jak snadno můžeme přírodu poškodit. Odhozené odpadky, ničení zeleně nebo zbytečné rušení zvířat mají své následky. Přitom i malé kroky mohou pomoci – například uklízet po sobě, neničit rostliny a respektovat volně žijící živočichy.

Příroda očima fotografa

Jedním ze způsobů, jak si přírody více všímat, je fotografování. Fotoaparát nás učí dívat se pozorněji a hledat krásu i v detailech, které bychom jinak přehlédli. Kapka rosy na listu, pták na větvi nebo sluneční paprsky pronikající mezi stromy mohou vytvořit jedinečný snímek.

Fotografie navíc dokáže ostatním ukázat, že příroda není vzdálená a nedostupná. Je všude kolem nás, jen jí musíme věnovat trochu času.

Stačí se jen rozhlédnout

Až příště půjdete do školy nebo budete sedět doma u okna, zkuste se na chvíli zastavit a podívat se kolem sebe. Možná objevíte ptáka, kterého jste dosud neznali, zajímavý strom nebo drobný detail, který vám dříve unikl.

Nemusíme jezdit do hor ani do vzdálených zemí, abychom objevili něco krásného. Někdy totiž ty nejzajímavější věci máme přímo před očima. Stačí se jen dívat.

                                  

autor fotografii: Radan Tomek

Radan Tomek 2.F

Cestování- proč ráda cestuji

Cestování je podle mě jedna z nejlepších věcí, které můžeme dělat ve volném čase. Díky němu poznáváme nová místa, jiné kultury a zažíváme spoustu zajímavých věcí. Každý má rád něco jiného. Někdo raději odpočívá u moře, jiný zase jezdí do hor nebo poznává velká města.

Mezi oblíbené destinace patří například Itálie, Řecko, Chorvatsko nebo Španělsko. Lidé tam jezdí hlavně kvůli krásným plážím, teplému počasí a dobrému jídlu. Cestovat ale nemusíme jen do zahraničí. I v České republice je spousta krásných míst, která stojí za návštěvu.

Já osobně mám nejraději dovolenou u moře, protože miluju teplé počasí, koupání a večerní procházky. Nejlepší je podle mě cestovat s rodinou nebo kamarády, protože společně zažijeme spoustu zážitků a máme na co vzpomínat. Na dovolené si člověk také odpočine od školy a nemusí řešit každodenní povinnosti.

Kdybych měla možnost, chtěla bych navštívit co nejvíce zemí, hlavně ty, které jsou úplně jiné než Česká republika. Láká mě poznat nové kultury, ochutnat místní jídla a vidět místa, která znám zatím jen z internetu.

Myslím si, že cestování nemusí být vždy drahé ani člověk nemusí jezdit někam daleko. Důležité je užít si čas s lidmi, které má rád, a odvézt si hezké vzpomínky. Právě proto bych chtěla cestovat co nejvíce.

Ester Cilenti 1.F

Proč je těžké pro mnohé udržet pozornost v hodině? Lze tomu zabránit?

 V poslední době má mnoho lidí jeden a ten samý problém. Nedokážou udržet pozornost.

Není to náhoda. Všichni máme přístup k aplikacím, které navyšují náš dopamin rychle a spolehlivě. Například Instagram, TikTok, YouTube apod. Nejde ale pouze o aplikace. Na všech stránkách často vyskakují reklamy, které jsou personalizované přímo podle toho, co hledáme na internetu. Tím se nám také může zkracovat doba udržení pozornosti.

Příklad reklam na stránce: Aha!

Dalším hlavním důvodem je únava a nedostatek spánku. Pokud člověk málo spí, jeho mozek nepracuje tak dobře a informace zpracovává pomaleji. Za špatné udržování pozornosti v hodině může například i jednotvárná a dlouhá výuka. Když se žáci nemohou aktivně zapojovat do hodin a musí spíše poslouchat dlouhý výklad, jejich pozornost postupně klesá.

Naštěstí existuje několik způsobů, jak pozornost zlepšit. Důležité je především dostatečně spát, pravidelně jíst a pít dostatek vody. Existují také pracovní metody. Nejznámější je metoda Pomodoro (25 minut učení nebo dělání jakékoli jiné činnosti v kuse a poté 5 minut pauza). Žádný multitasking. Může ale pomoct vytvoření to-do listu.

Závěrem lze říci, že problémy s pozorností jsou běžné a příčiny mohou být jakékoli. Přestože jim nelze navždy úplně zabránit, správné návyky, rutiny a zajímavější styl výuky mohou výrazně pomoci. Důležité je si také uvědomit, že každý se soustředí trochu jinak a každý potřebuje trochu jiné podmínky.

Karen Ehlemanová 2.F

 

Škola bez známek – fungovalo by to?

Představ si, že přijdeš do školy, napíšeš test a místo známky dostaneš zpětnou vazbu, ve které se dozvíš, co ti jde a co bys měl zlepšit. Žádná jednička, žádná pětka, žádný stres z průměru. Zní to jako sen, nebo spíš jako pořádný chaos?

Škola bez známek by mohla studentům přinést méně stresu a více prostoru pro skutečné pochopení učiva. Místo učení nazpaměť kvůli testu by se mohli soustředit na to, aby látce opravdu rozuměli. Učitelé by jim navíc mohli lépe vysvětlit, co jim jde a na čem ještě potřebují pracovat.

Dalším důvodem k zamyšlení je skutečnost, že známky nejsou měřítkem inteligence člověka. Špatná známka automaticky neznamená, že je někdo hloupý, stejně jako samé jedničky nezaručují, že člověk všemu dokonale rozumí. Každý má jiné schopnosti, zájmy a způsob učení. Někdo vyniká v matematice, jiný v umění, sportu nebo komunikaci s lidmi. Byla by škoda hodnotit všechny pouze podle několika čísel v žákovské knížce.

Na druhou stranu by škola bez známek měla i své nevýhody. Někteří studenti by mohli ztratit motivaci a učitelé by museli najít jiný způsob, jak posuzovat jejich pokroky. Také by bylo potřeba vyřešit, jak spravedlivě hodnotit výsledky při přijímacích zkouškách na další školy.

Možná tedy není řešením známky úplně zrušit, ale změnit způsob, jakým se na ně díváme. Známka by neměla být nálepkou, která člověku říká, jak je chytrý, ale pouze jedním z ukazatelů toho, jak se mu daří v určitém předmětu.

Co myslíš ty? Byla by škola bez známek lepším místem, nebo by bez nich studenti ztratili motivaci? Možná je nejdůležitější ne to, jakou známku dostaneme, ale co si ze školy skutečně odneseme.

Martin Kincl 2.F

Spánek: Nejmocnější superschopnost, kterou denně ignorujeme

 Přemýšleli jste někdy nad tím, co se stane, když vyměníte hodinu spánku za sledování videí na telefonu? Možná si říkáte, že o nic nejde. Spánek ale není jen pasivní odpočinek nebo ztráta času. Je to složitý regenerační proces, který zásadně řídí téměř každý aspekt našeho života.

Představte si spánek jako noc, kdy do vašeho těla nastoupí generální úklidová četa. V mozku se během hlubokých fází třídí informace, promazávají zbytečnosti a upevňuje se paměť. Když se učíte na písemku z dějepisu nebo trénujete nový pohyb ve sportu, bez kvalitního spánku si mozek tyto dovednosti jednoduše neuloží. Studie dokazují, že nevyspaní studenti mají horší výsledky, pomalejší reakce a nižší schopnost soustředění.

Dopady spánku ale sahají ještě dál. Ovlivňuje naši náladu i emoce. Určitě to znáte: po probdělé noci se z banality stane obří problém a nálada klesne na bod mrazu. Spánkový dluh zvyšuje hladinu stresového hormonu kortizolu a oslabuje naši psychickou odolnost. Dlouhodobý nedostatek spánku navíc oslabuje imunitní systém, takže tělo snadněji podlehne infekcím, a mění hladiny hormonů odpovědných za chuť k jídlu.

Dospívající tělo potřebuje přibližně až 8 až 10 hodin spánku denně. Není to slabost, ale palivo pro růst a vývoj. Až budete příště odkládat telefon do nabíječky, zkuste ho odložit o půl hodiny dříve. Dopřejte svému tělu i mysli čas na restart. Kvalitní spánek totiž není luxus, ale nejlepší investice do vašeho zdraví. výkonu i dobré nálady.

Eliška Rašková 2. F

Maturita: strašák, nebo jen zbytečný stres?

 

Maturita. Slovo, které dokáže vyvolat nervozitu, stres, ale někdy i paniku. Pro někoho je to jen další krok a pokračování ve studiu, pro jiného životní zkouška, která rozhodne o budoucnosti. Ale jaká vlastně maturita doopravdy je? 

Už od prvního ročníku ji máme někde vzadu v hlavě. „Počkej na maturitu,“ slyšíme často od učitelů, když si na něco stěžujeme. Postupně se z ní stává něco obrovského, skoro až děsivého. Čím víc se blíží čtvrťák, tím víc roste tlak – ze školy, od rodičů, ale hlavně od nás samotných. Realita je ale často jiná, než jakou si ji představujeme. Ano, maturita není úplně jednoduchá. Vyžaduje přípravu, čas a určitou disciplínu. Na druhou stranu to není žádná neřešitelná katastrofa. Každý rok ji zvládnou tisíce studentů a většina z nich také nebyli žádní géniové, ale normální lidé, co se prostě připravili. Velkou roli hraje stres. Ten dokáže pokazit i to, co jinak umíme. Paradoxně tak někdy nejde ani tak o znalosti, ale o psychiku. Naučit se zvládat tlak je možná stejně důležité jako naučit se otázky. 

Maturita má ale i svůj smysl. Není to jen „zkouška“, ale i určitý symbol konce jedné etapy. Uzavírá středoškolský život a otevírá dveře dál – ať už na vysokou školu, nebo do práce. Je to moment, kdy si člověk uvědomí, že se někam posunul. Možná bychom se na maturitu měli dívat trochu jinak. Ne jako na strašáka, ale jako na výzvu. Něco, co nás sice potrápí, ale zároveň posune dál. 

A na závěr jedna důležitá věc: maturita není všechno. Ano, je důležitá, ale neurčuje naši hodnotu ani budoucnost na sto procent. Známky se zapomenou, zkušenosti zůstanou. A už všechny čtvrťáky čeká za týden! 

 

Martina Vojtová 4.D 

Ashwagandha: Přírodní lék na stres a únavu

 

V posledním roce je o Ashwagandě slyšet snad úplně všude. Tahle rostlina, které se přezdívá indický ženšen, se stala hitem hlavně proto, že nám pomáhá zvládat stres a zklidňovat mysl. Ať už vás čeká důležitá zkouška, nebo máte prostě pocit, že se na vás všechno sype, Ashwagandha může být zajímavým pomocníkem.

Funguje totiž jako takový „vyrovnávač“ těla. Když jste v napětí, pomáhá snižovat hladinu stresu a uklidňuje rozlítanou mysl. Hodně lidí ji bere hlavně večer, protože pomáhá s usínáním. Nečekejte ale žádný oblbovák – spíš pocit, že se vám konečně podařilo v hlavě vypnout všechny ty otravné myšlenky, co vám nedají spát. Nutno dodat, že účinky nejsou vidět ze dne na den, ale až po delším pravidelném užívání.

Kromě klidnější hlavy má vliv i na fyzičku. Sportovci ji mají rádi, protože tělu pomáhá rychleji regenerovat a dává mu víc síly. Je to vlastně takový přírodní posilovač imunity a paměti v jednom.

Samozřejmě to není kouzelný lektvar, po kterém se naučíte např. na maturitu za noc. Je to jen doplněk stravy, který by se měl brát s rozumem. Pokud vás ale trápí věčná únava nebo stres, stojí za to ji vyzkoušet jako šetrnější alternativu k chemii. Jen si dejte pozor, pokud se léčíte s něčím vážnějším – v takovém případě je vždycky lepší poradit se s doktorem.

Filip Kocábek, 4.D