Fast fashion vs. Tvůj styl - Jak na šatník, co nezatěžuje planetu

 Máš plnou skříň a stejně každé ráno pocit, že nemáš co na sebe? Často je to taky proto, že většina z nás lehce podlehne různým mikrotrendům ze sociálních sítí a v následku toho si koupí předražený kousek, který nás po pár nošeních omrzí. To potom není vhodné pro naši peněženku, ale zároveň ani životní prostředí - za fast fashion se totiž skrývá stinná stránka. 

Na jedno bavlněné tričko se spotřebuje kolem 2700 litrů vody. A to ještě nemluvím o tom, jaké alternativní materiály jsme ochotní nosit bez ohledu, nebo možná spíše vědomí, na to, co nám a našemu okolí způsobují. Většina levných kousků je totiž ze syntetiky (polyester), tedy v podstatě z plastu. Výroba takového oblečení vyžaduje obrovské množství ropy a při každém praní se z něj uvolňují tisíce mikroplastů, které končí v řekách a oceánech. Z oblečení se tak stal jen další jednorázový plast na pár použití. Když takové kousky ale nosíme a zejména když se v nich potíme, dochází k uvolňování látek zvaných endokrinní disruptory. Ty mohou v těle napodobovat nebo blokovat naše vlastní hormony a narušovat tak přirozenou hormonální rovnováhu.

Proto je fajn hledat kousky v různých sekáčích, jako třeba Genesis nebo Textile House, které mají pár poboček i v okolí naší školy. Tam můžete najít jak plno originálních, tak i jednoduchých kousků za skvělé ceny. Tím pomůžete planetě, díky využití oblečení které by jinak skončilo přinejlepším na skládce a taky svým peněženkám. Odlište se od ostatních, najděte svůj styl, zjednodušte si rána trávená marným hledáním nových kombinací, pomozte planetě a k tomu všemu ušetřete!

 

Linda Dargajová 2.F

Chat gpt jako terapeut: dostupný, ale nefunkční?

V dnešní době můžeme zaznamenat velký vzrůst používání umělé inteligence. Ať už je to v marketingu, školství anebo třeba na psychoterapii. AI se jeví jako levný, rychlý a hlavně dostupný prostředek k vylívání svých myšlenek a emocí, ale je to opravdu dobrá alternativa? 

Dneska sice zažíváme mnohem větší otevřenost k psychickému zdraví než třeba před dvaceti lety, ale spoustu lidí stále cítí strach nebo stud z navštěvování psychologa nebo psychiatra, speciálně dospělí, kteří mají pocit, že pomoc nepotřebují a všechno zvládnou. A pokud jde o děti a adolescenty, ti jsou závislí na své zákonné zástupce. 

A pokud daná osoba se rozhodne začít navštěvovat nějakého odborníka, státní doktoři jsou zaneprázdnění dalšími klienty a na první sezení se muže čekat měsíce, u dětí a adolescentů to bývá i delší. Takže pokud potřebujete nutně dát své dítě na psychoterapii, tak nemá jinou možnost, než jít k soukromému odborníkovi. Jenže soukromí doktoři nejsou finančně dostupní pro běžné lidi. Samozřejmě jsou i akutní telefonní linky jako například linka bezpečí, která nabízí i textové konverzace, pro ty, kteří nemají rádi hovory. Ta ale bohužel není dostupná dvacet čtyři sedm.

Proto se jeví chatbot jako dobrá alternativa. Ale dokáže umělá inteligence nahradit lidská slova a rady?

Odpověď záleží na situaci. Pokud například se potřebujete jen rychle vylít ze svých frustrací, kdy nemyslíte na ublížení sobě či jiným, zdá se to opravdu jako dobrá alternativa. A když jste v stavu kdy potřebujete akutní pomoc, tak vás nedoporučí psychickou léčebnu nebo lázně.

Z mých vlastních zkušeností mi vždy více pomohla lidská slova a doporučení než něco, co mluví jen ze scénáře. I slyšení lidského hlasu a vědomost, že na druhé straně telefonní linky sedí další člověk, který má svůj vlastní život a své problémy, je pro mě utěšující. 

Anna Markupová, II.F

Mělo by vyučování začínat až od 9:00?

 Všichni studenti nejspíš znají tento nepříjemný pocit: vstávání ráno do školy. Někdo má školu daleko od domova a musí vstávat brzy, někdo to má jednodušší a stačí mu vstát 20 minut před vyučováním. Právě v tom prvním případě pak může být vyučování od půl osmé problém.

Spánkový režim

Prvním problémem, který se týká mnoha studentů a který s brzkým vstáváním často souvisí je nedostatek spánku a špatný spánkový režim. Možná se to nemusí zdát, ale někdy je opravdu těžké jít spát brzy a mít dostatek spánku, když máme spoustu úkolů a povinností přes den a taky si chceme udělat čas pro sebe. Lidé zkrátka nestíhají dělat vše, co by chtěli, aniž by si tím neubrali čas na spánek. A když se to děje dlouhodobě, vede to právě k nedostatku spánku, vysoké únavě a neschopnosti se na něco soustředit. Výuka od devíti by potenciálně mohla tento problém vyřešit.

Špatné soustředění a únava 

Dalšími problémy, které souvisí s nedostatkem spánku je špatné soustředění a únava. Občas samozřejmě nevadí, když se málo vyspíme a jsme unavení, když se to ale děje často a opakovaně, vede to až k chronické únavě a špatnému soustředění, což už značí problém. Kdyby výuka začínala později, problém by se mohl snížit. 

Nevýhody vyučování od 9:00

Vyučování od devíti by s sebou ale neneslo jen výhody. Hlavní nevýhodou by byla pravděpodobné posunutí výuky do pozdních hodin. Začátek vyučování od 9:00 by sice asi někoho neurazil, ale pobyt ve škole do pozdního odpoledne by mnoha žákům už asi nevyhovoval. Studenti chtějí mít po náročném dni ve škole volno a odpočinek a když budou ve škole třeba až do šesti večer a budou mít ještě nějaké povinnosti, na tyto věci už by nejspíš nezbyl čas. 

Můj názor

Myslím si, že posunutí výuky na devátou by mohla být výhoda i nevýhoda a dost záleží, co chce člověk za den stihnout a jestli mu brzké vstávání vadí, nebo ne. 

Veronika Rašínová, 2.F

Je mobil ve škole pomocník, nebo nepřítel?

 Mobilní telefony považujeme jako "nejlepší pomocníky každodenního života." Pomáhají nám se spojit s kýmkoli na světě, hledat informace a spoustu dalšího. Můžeme na nich také hrát hry nebo sjíždět sociální sítě, a to může u většiny lidí vybudovat závislost. Takže otázkou je, zda je to opravdu tak skvělá věc, jako si lidé myslí?

Je opravdu složité odpovědět jednoslovně, protože existují různé názory.

Mobilní telefon se nám může velice hodit. Někteří učitelé dokonce od studentů vyžadují jeho využití při hodinách, ale jen na rychlou hru Kahootu nebo k nahlédnutí materiálu k učení, popřípadě i na vyhledání určitých informací. 

Když si ale člověk vezme telefon do ruky, má nutkání otevřít sociální sítě. To snad každý teenager dobře zná. Třeba zadanou práci udělá, ale poté, když má hotovo, otevře Instagram nebo TikTok a projede si pár videí.

A teď se může každý zeptat: „Co je na tom tak špatného, vždyť stejně mám hotovo a nemám co dělat." To je sice pravda, ale spousta lidí neví, co takhle nějaké to scrollování může způsobit. 

Hlavním podmětem je v tomto případě dopamin. Dopamin není přímo hormon štěstí, jak se většina lidí domnívá, ale je to spíše chemický spouštěč očekávání motivace, odměny, nebo touhy. To, když člověk scrolluje, je extrémně náročné pro mozek, protože jsme napjatí, jaké video se objeví jako další. Proto se poté můžeme cítit více unavení a nebaví nás věci jako např. čtení. Využili jsme totiž spoustu dopaminu na sjíždění sociálních sítí.

A jak se na to dívám já? Myslím si, že by se všechno mělo brát s mírou. Třeba si říct, že na sociálních sítích strávím denně jen hodinu - stihnu tak se spojit s přáteli. Mobilní telefon je sice skvělý pomocník, ale zároveň na tom hrozně rychle lze vybudovat závislost.

Poppy Anna May, 2. F

být zajímavý i bez trendů - Jak si najít vlastní cestu ve světě, kde všichni následují trendy

Tlak sociálních sítí

  V dnešní době sociální sítě výrazně ovlivňují, co se nám líbí, co nosíme nebo o co se zajímáme. Stačí, aby se produkt stal virálním na tiktoku a najednou ho chce každý. Většinou se ani nepozastavíme nad tím jestli jej opravdu potřebujeme a padáme do nekonečného kruhu impulzivního nakupování.

  Často pak přebíráme zájmy ostatních, bez toho aniž bychom se zastavili nad tím, jestli nás to doopravdy baví. Influenceři často propagují různé styly života, které při tom ani nežijí. Tím vás často dovedou ke koupi, která vám má dát pocit, že se stanete na chvíli perfektní verzí sami sebe, tak jak to oni sdílí na svých sociálních sítích. 

  Proto se příště pozastavte, až uvidíte někoho propagovat roztomilý set do fitka, jestli vás to skutečně baví nebo to je jen bezhlavé kupování trendů a doma už máte 14 stejných setů.

Vlastní styl a osobnost

  Najít vlastní styl znamená poznat, co se nám opravdu líbí, a nebát se podle toho rozhodovat. To neznamená, že se vám něco trendy nemůže opravdu líbit. Důležité je, abychom nespadli do už zmiňovaného impulzivního nakupování. Nemusíme nosit nejnovější oblečení, poslouchat populární hudbu ani sledovat stejné seriály jako všichni ostatní jen proto, že je zrovna virální. Právě naše odlišnosti nás dělají zajímavými. Inspirace od ostatních může být skvělá, když při tom nezapomeneme na sebe. Vlastní styl se navíc nemusí týkat jen oblečení, ale také názorů, zájmů a způsobu, jakým se vyjadřujeme.

  Na závěr bychom si měli uvědomit, že ne všechno, co je populární, musí být i pro nás. Sociální sítě nám mohou přinášet inspiraci, ale neměly by určovat, kým jsme a co se nám líbí. Důležité je naučit se přemýšlet nad tím, co opravdu chceme, a nenechat se ovlivnit každým novým trendem. Protože skutečný styl není o tom zapadnout mezi ostatní, ale být sám sebou.

Zuzana Olšiaková 2.F

Umělá inteligence ve škole: Šikovný pomocník, anebo past.

 Nástroje jako ChatGPT, Gemini anebo Claude se během pár měsíců staly součástí našeho každodenního života. Na škole, kde se připravujeme na budoucnost v ekonomice a IT, je ale ignorovat nelze. Jak lze AI využít chytře, abychom z ní vytěžili maximum a zároveň si tím neublížili?

AI nám může efektivně pomoct s vysvětlením složité látky, a tak nahradit osobního doučovatele. Stejně tak dokáže být skvělá i na brainstorming, kde nám pomůže nám udělat osnovu slohu, pomůže nám vytvořit otázky na prozkoušení daného tématu anebo zkontroluje gramatické či stylistické chyby v textu. Dokáže nám efektivně ušetřit čas.

Má to ale i druhou stranu mince. Nechat AI napsat celý úkol a bez přečtení ho odevzdat je sice rychlejší, ale může to přinést větší potíže. Učitelé si často texty kontrolují. Už i na první pohled, lze texty co napsala AI, od ručně psaných rozlišit poměrně jednoduše. AI používá specifický šablonovitý styl a často používá nepřirozené formulace. Umělá inteligence také dělá chyby. Modely totiž čerpají ze všech veřejně dostupných informací, tedy i ze stránek, jako je Reddit, na kterých bývají často šíreny dezinformace, či neúplné pravdy. Také v matematických úlohách je AI slabší, soustředí se totiž na text, a tak jí složitější matematické úlohy dělají problém.

Největší riziko ale leží jinde. Pokud nám bude umělá inteligence generovat věci, které si můžeme jednoduše najít na internetu, ztratíme schopnost kriticky myslet, tvořit vlastní názor a obhájit si své myšlenky na dané téma. A to jsou přesně ty schopnosti, které rozvíjíme ve škole a které budeme potřebovat hlavně do budoucího života.

Umělá inteligence je úžasný nástroj, pokud ji používáme jako pomocníka a nedělá práci za nás. Není automaticky špatná, může nám totiž pomoct při učení anebo sloužit jako inspirace a ke zrychlení práce, ale to nejdůležitější: názory a nápady nechávejte vždy na sobě.

Barbora Rezeková 2.F

Musíme mít v 15 letech plán na celý život?

Rozhodnout se, na jakou školu půjdeme, jakou práci chceme dělat a kde jednou budeme žít. To jsou otázky, které se nám v dospívání nevyhnou. Ale kolik z nich už bychom měli mít zodpovězených?

Když se řekne plánování budoucnosti, většinou si představíme cíle, kterých chceme dosáhnout, a kroky, které nás k nim dovedou. Jenže mezi tím, co chceme dnes, a tím, co budeme chtít za pět nebo deset let, může být docela velký rozdíl.

V patnácti letech si vybíráme školu, přemýšlíme o budoucím povolání a pomalu si vytváříme představu o dospělosti. Některá rozhodnutí nám přitom mohou připadat zásadnější, než ve skutečnosti jsou. Často totiž ještě nemáme dost zkušeností, abychom věděli, co se nám bude hodit. A to, že nás dnes něco baví, automaticky neznamená, že se tomu chceme věnovat celý život.

Na druhou stranu může být určitý plán i užitečný. Dává nám jasný směr a motivaci, pomáhá nám rozhodovat se a soustředit se na to, čeho chceme dosáhnout. Otázkou ale je, jestli se někdy nesnažíme držet svého původního plánu až příliš, dokonce i ve chvíli, kdy už vlastně nechceme, aby se uskutečnil.

Podle mě bychom měli mít hlavně představu o tom, kam chceme směřovat, a ještě důležitější je nechat si velký prostor pro změnu. Někdy totiž právě změna směru přinese příležitosti, se kterými jsme vůbec nepočítali. Plán by měl fungovat jako pomůcka, a ne jako omezovač.

Eva Chernukha 2.F

Život po střední : Proč v jednadvacátém století tápeme?

 V dnešní době studenti středních škol často ani nemají tušení o své budoucnosti. Sedíme v lavicích, učíme se složité chemické vzorce nebo historická data, když padne otázka: „Co chceš dělat po maturitě?“, většina z nás jen pokrčí rameny. Proč je pro nás tak těžké se rozhodnout?

Hlavním problémem paradoxně není nedostatek možností, ale jejich obrovský nadbytek.

Naše generace má otevřené dveře do celého světa. Můžeme studovat stovky různých oborů na vysokých školách, začít hned podnikat, pracovat na volné noze nebo na rok odjet cestovat a učit se jazyky. Když máte před sebou tisíc cest, je extrémně snadné vybrat si tu nesprávnou – nebo raději nestát na žádné. Člověk se pak v té záplavě informací a webových stránek vysokých škol snadno ztratí ještě dřív, než vůbec podá první přihlášku.

Dalším faktorem je rychlý vývoj světa. Profese, které budou žádané za deset let, dnes možná ještě neexistují. Jak si máme vybrat celoživotní kariéru, když se vše kolem nás mění rychlostí blesku? K tomu se přidává tlak okolí, očekávání rodičů a neustálé srovnávání se s dokonalými životy úspěšných lidí na sociálních sítích. Vidíme influencery, kteří mají všechno vyřešené, a pak se cítíme ještě hůř.

Není ale ostuda nevědět. Střední škola by neměla být jen továrnou na známky, ale místem, kde zkoušíme, co nás baví a v čem vynikáme. Klíčem je nebát se experimentovat. Pokud netušíte, kam dál, zkuste stáže, dobrovolnictví nebo se prostě ptejte lidí z praxe. Důležité je si uvědomit, že žádné rozhodnutí v osmnácti letech nemusí být definitivní na celý život.

Máme čas na to hledat, dělat chyby a objevovat sami sebe.

       Aleena Surrur 2.F

Jak zvládnout ranní boj se vstáváním

Vstávání do školy není příjemné asi pro nikoho. A už vůbec ne pro ty, kterým začíná výuka již ve smrtelných 7:30. Rána si ovšem můžete trochu zjednodušit tím, že si nastavíte pravidelnou spánkovou a ranní rutinu.

    

Začněte tím, že večer zkusíte odložit telefon o chvíli dříve a čas využijete například na čtení, nebo si uvaříte dobrý čaj. Otevřete si okno a pusťte si do pokoje trochu čerstvého vzduchu. Díky večernímu zpomalení budete při usínání jistě klidnější a nebudou vás prohánět stresy a myšlenky na nevyřešitelné problémy a to pomůže i k celkovému zlepšení kvality spánku. 

   

Důležité je ale i to, jak se zachováte při prvním zazvonění ranního budíku. Myslím, že většina z nás je zvyklá svůj budík několikrát odkládat a počítá každou minutku, kterou si ještě může přidat, než zahájí přípravy do školy. Tohle bohužel pro snadné ráno není vůbec dobré řešení. Ze začátku se to může zdát až nemožné, ale když zítra odložíte budík jen jednou a pozítří už třeba vůbec, bude vaše ráno mnohem snazší. Když si dáte budík mimo dosah z postele, ráno vás to donutí vylézt hned, abyste ho mohli vypnout. Dobré je také chodit spát a vstávat každý den v podobnou hodinu. Pokud se vám již povedlo vylézt z teplé postele, zamiřte hned k vypínači a pusťte na sebe světlo. V kombinaci se sklenicí vody a opláchnutím obličeje vás to zaručeně probere!

    

Vstávání asi nikdy nebude nejlepší částí dne, ale zkouška jen pár nových triků může udělat vaše ráno mnohem příjemnější a klidnější a možná vám klid přetrvá i po zbytek dne.

Helena Macková 2.F

 

Příroda za našimi okny: Svět, kterého si často nevšímáme

Když se řekne příroda, většina z nás si představí vysoké hory, hluboké lesy nebo exotická zvířata. Nemusíme ale cestovat tisíce kilometrů, abychom objevili něco zajímavého. Někdy stačí podívat se z okna, projít se parkem nebo na chvíli zpomalit cestou do školy.

Život, který máme na dosah

I v blízkosti měst a škol můžeme pozorovat překvapivě pestrý život. Na stromech sedávají sýkory, kosové nebo straky, v trávě hledají potravu drobní živočichové a na jaře se objevují první květiny. Každý den se kolem nás odehrává spousta malých příběhů, kterých si často ani nevšimneme.

Zajímavé je například pozorování ptáků. Někteří se pohybují v hejnech, jiní si pečlivě hlídají své teritorium. Když člověk chvíli sleduje jejich chování, může zjistit, že příroda má svá vlastní pravidla a že i obyčejný park může být plný života.

Proč bychom si měli přírody více všímat?

Příroda není jen něco, co obdivujeme na fotografiích nebo během dovolené. Je důležitou součástí našeho každodenního života. Stromy poskytují stín, rostliny podporují život hmyzu a ptáci pomáhají udržovat přirozenou rovnováhu v ekosystémech.

Přesto někdy zapomínáme, jak snadno můžeme přírodu poškodit. Odhozené odpadky, ničení zeleně nebo zbytečné rušení zvířat mají své následky. Přitom i malé kroky mohou pomoci – například uklízet po sobě, neničit rostliny a respektovat volně žijící živočichy.

Příroda očima fotografa

Jedním ze způsobů, jak si přírody více všímat, je fotografování. Fotoaparát nás učí dívat se pozorněji a hledat krásu i v detailech, které bychom jinak přehlédli. Kapka rosy na listu, pták na větvi nebo sluneční paprsky pronikající mezi stromy mohou vytvořit jedinečný snímek.

Fotografie navíc dokáže ostatním ukázat, že příroda není vzdálená a nedostupná. Je všude kolem nás, jen jí musíme věnovat trochu času.

Stačí se jen rozhlédnout

Až příště půjdete do školy nebo budete sedět doma u okna, zkuste se na chvíli zastavit a podívat se kolem sebe. Možná objevíte ptáka, kterého jste dosud neznali, zajímavý strom nebo drobný detail, který vám dříve unikl.

Nemusíme jezdit do hor ani do vzdálených zemí, abychom objevili něco krásného. Někdy totiž ty nejzajímavější věci máme přímo před očima. Stačí se jen dívat.

                                  

autor fotografii: Radan Tomek

Radan Tomek 2.F