Sportování jako radost nebo povinnost?

 Sportování jako radost nebo povinnost?

V dnešní době se čím dál častěji setkáváme u spousty lidí až s povinností cvičit. Obzvláště u dětí

v pubertě je důležité dát pozor, zda je to opravdu baví, nebo je např. někdo šikanuje, nadává jim do

jejich vzhledu apod. Samozřejmě to může být způsobeno hormony, kdy se v takovém věku chceme

zalíbit opačnému (nebo stejnému) pohlaví a jak se říká „láska i hory přenáší“.

Ale je to skutečně tak moc potřeba? Ne každého baví běhat jako blázen stále dokola a snažit se o co

nejrychlejší čas, nebo zvedat váhy trojnásobné vaší váhy. Bohužel, první dojem dělá divy a než

někoho stihnete poznat, raději se mnoho lidí otočí za „přitažlivější“ osobou.

Osobně mi je těchto lidí v tomhle ohledu velmi líto, znám několik lidí, co si počítali každou kalorii,

téměř nejedli, stali se z nich anorektici/bulimici, a dokonce i má dobrá kamarádka skončila

v nemocnici díky takovýmto předsudkům.

Sport je skvělým způsobem, jak vybít přebytečnou energii, odehnat stres, lítost, smutek, ale je špatně

když zde není radost, základem je, aby vás to, co děláte, naplňovalo, jinak to postrádá veškerý smysl a

vnitřně vás to zničí.

Závěrem bych doporučila všem, aby se soustředili samy na sebe, protože závist a nenávist vás nikam

nedostane. Pracujte na sobě, chovejte se k ostatním mile a když to nejde, alespoň slušně, jinak se to

může i proti vám otočit. Nikdy nevíte, co pár ošklivých slov jen abyste se cítili „cool“ a jako velcí

„frajeři“ může udělat té osobě, mnoho z nich si to s sebou nesou po celý život a často si to i samy o

sobě začnou myslet, což je to nejhorší, co se může komukoliv stát.

Emma Sobotková

 Předsevzetí na rok 2022

Nový rok je vždy takovým naším nových začátkem a je právě na nás jakou změnu uděláme. Každý člověk má jiné priority, ale nejhlavnější je, být sám se sebou spokojený a žít takový život, který nás baví a naplňuje.

Já si každý rok snažím zkusit nové aktivity, ke kterým jsem buď neměla možnost anebo jsem se jen neodvážila. Může to být nějaký nový sport jako je například: volejbal, box nebo třeba spinning. 

Nebo jestli chcete zkusit něco kreativnějšího, můžete jít na kurz vaření, keramiky nebo klidně i na kurzy různých tanců. Určitě bych si do svého předsevzetí nezapomněla dát cestování, protože díky cestování objevujete mnoho nových věcí, kultur a i spoustu nových přátel.

Plánujte si dny, ať nestrávíte jen čas doma. Jezděte se svými přáteli na výlety. Dělejte si čas pro sebe. Opravdu těch možností je mnoho, takže se nebojte zkoušet nové věci ať o nic nepřijdete.

Veronika Vodáková, 4. B

Zrušené Vánoční trhy

Jelikož se situace s koronavirem zhoršila, tak se zavedla nová opatření, mezi které bohužel patří i zrušené vánoční trhy. Spoustu lidí toto opatření zaskočilo a naštvalo. Někteří berou vánoční trhy jako tradici Vánoc. Lidé chodí s rodinou o Vánocích na procházky po Praze a rádi si zajdou na trhy si koupit něco k jídlu, pití nebo nějaký dárek. Proto mi přijde jako velká škoda, že vánoční trhy musely být zrušeny, a myslím, že to tak bere i spoustu jiných lidí. Nejvíce špatná zpráva to je však pro stánkaře. Stánkaři s tímto opatřením nepočítali, tudíž si už nakoupili zásoby a počítali se svými zisky. Teď, když trhy byly zakázány, tak stánkaři přichází o své zisky a hrozí jím chudoba. Hodně lidí se kvůli tomu bouří, jelikož to opravdu nedává smysl, že stejné věci se mohou prodávat uvnitř nákupních center, ale venku je to zakázané. Mnohem horší jsou restaurace, bary a celkově vnitřní prostory, proto toto opatření není smysluplné. Trhy byly taky zrušeny ze dne na den, což je velice nezodpovědné a lidi to zaskočilo. Bylo by vhodné, aby stánkaři mohli prodávat alespoň vánoční dekorace a dárky. To, že se nemůže na trzích prodávat jídlo a pití je vcelku pochopitelné, ale vánoční dekorace by ničemu neuškodily, jelikož to samé zboží se prodává i ve vnitřních prostorách. Ministerstvo zrušilo trhy kvůli tomu, že se na nich setkává velké množství lidí a nelze tu pořádně kontrolovat, zda lidé dodržují protiepidemická opatření. Přitom zrušené vánoční trhy nikoho neodradily, a spousta lidí i přesto chodí do centra na procházky po Praze. Můžeme jen doufat, že se situace zlepší nebo, že ministerstvo uzná, že toto opatření ničemu nepomůže a dovolí prodávat stánkařům alespoň vánoční dekorace.

Cvrčková

Jak nás ovlivňují sociální sítě?

 

 Jak jistě všichni víme, sociální sítě nás ovlivňují ve velké míře. S postupem času se sociální sítě stávaly součástí našich životů čím dál tím více. Za posledních pár let každý začal na svém mobilním telefonu trávit velkou spoustu času a v dnešní době už někteří ani nedávají svůj mobil pryč z ruky.

Sociální sítě hodně ovlivňují naše duševní zdraví, způsob a schopnost naší komunikace s ostatními lidmi, sociální vztahy a také chování. Jak zajisté spousta lidí ví, sociální sítě nás ovlivnily úplně ve všem. Mnoho lidí praktikuje také takzvaný ,,Media Multitasking", což znamená, že člověk prochází sociální média i během jakýchkoliv jiných činností a aktivit. Lidé koukají do mobilu, například když jsou s přáteli, když jedí nebo když se koukají na televizi.

 

 

Kristýna K.

Hladové hry v Resslovce (krátká povídka)

          

      Byl to ten nejděsivější zvuk, který kdy slyšel. Byl hrubý a hluboký a okolí prořezával skoro půl minuty. Nejděsivější na zvuku byl fakt, že jeho zdroj byl někde v hlubinách Jankova břicha. Neměl na výběr. Musel to udělat. Ze srdce se mu to příčilo, ale zoufalá situace si žádala zoufalé činy a velké oběti. Musel jít do školního bufetu Resslovky. 

         Tamější školní bufet bylo věhlasné místo. Vůně párků v rohlíku se táhla dobrou míli do dáli a vychlazená Pepsi kola již zachránila nejedno žíznivé hrdlo. V bufetu bylo neustále narváno. Fronty se protahovaly klidně na několik kilometrů a široké byly až patnáct sáhů. Vůkol se vždy ozýval šum davu ,hlahol, hlasitý smích a nadávky toho nejhrubšího zrna, za které by se mohl stydět i trestanec odsouzený za prodej drog. V prostorech akademie se to totiž hemžilo individui, které by jiní lidé nazývali svoločí, spodinou nebo studenty ekonomky. 

         Navzdory věhlasu a kvalitnímu pohostinství, kterým bufet oplýval, člověk si vždy dvakrát rozmyslel, než tam šel. Proti člověku vždy stály dvě překážky těch nejobtížnějších rozměrů. První z překážek byla ta nejďábelštější a nejpekelnější záležitost, kterou byla lidská rasa kdy s to vynaleznout - schody. Myriády a myriády schodů se točily do výšin lidské mysli nepředstavitelných a do hlubin, kterých se obávalo samotné peklo. Nikdo se nikdy nedozvěděl, kolik má to schodiště vlastně schodů, žádný zdejší student do tolika totiž počítat neuměl. Pro Janka, který se zrovna nacházel ve čtvrtém patře, znamenala výprava mnoho úsilí a času. Navíc z vlastní zkušenosti věděl, že po pár patrech člověk pomalu začal přemýšlet, jestli to dolů radši nevezme zkratkou. 

         Další velkou překážku znamenal dav. Na davu, který se před bufetem vždy záhadně zjevil, bylo zajímavé, že jeho celková inteligence byla vždy druhou odmocninou počtu lidí v něm. Dostat se skrze takový dav včetně fronty mohlo průměrnému člověku zabrat tři až čtyři dny, což byl problém, poněvadž velká přestávka trvala sotva dvacet minut. 
         Nevzdal to. Janek nebojácně vyrazil na dobrodružnou výpravu za účelem získat něco k snědku. Cíl byl ušlechtilý, ale cesta složitá. Janek se však nedal zastrašit. První zkoušku zvládl až překvapivě snadno. Nejdřív si chvilku myslel, že to nezvládne, protože už po pár schodech pomalu ztrácel dech. Naštěstí ale ve druhém poschodí dostal mini infarkt a do přízemí se skutálel. To bylo dobře, protože takové kutálení se ze schodů bylo rychlejší než běžet, a tak si ušetřil spoustu času. Jak tam ležel pod schodištěm a srdce mu znovu pomalu nabíhalo, bylo mu dáno tomu nejděsivějšímu pohledu v dějinách lidstva. Vývěsní štít na dveřích mluvil jasně: "BUFET UZAVŘEN!" Náhle mu to došlo. Nikde nebyla ani noha. Žádný dav. Žádný člověk. Jen on a kručení jeho břicha přehlušující okolní ticho.
         Věděl, co to pro něj znamená. Tělem mu proběhl mráz, jen na to pomyslel. Musel využít plánu B. Automat. Z posledních sil došel až k automatu, před ním se tak jako vždy touto dobou odehrávala velkolepá bitva. Vyhladovělí studenti zde sváděli boj o jídlo z automatu a nebáli se dojít až za hranici svých možností, jen aby vyhráli. Zdejší bitvy byly slavné. Chodby v okolí byly zaplněny lomozem a řinčením. Miliony a miliony lidí zde válčily. K vidění byla lehká kavalerie stejně jako těžké jezdectvo a do vedení se právě dostával pátý pluk pěší korouhve. Říká se, že z jedné takové bitvy prý jednou někdo vyšel bez újmy, ale to byla jen stará povídačka, které Janek nevěřil. Chtěl jíst. Musel se zapojit. 
         Souboj trval dlouho. Dny, měsíce možná roky. To nikdo nepočítal. V nesčetných haldách těl ležících na chodbách se široko dalek tyčila jedna jediná postava. Poslední přeživší. Poslední, kdo stál. Byl to Janek. V boji přišel o levou ruku, pravou ruku, půlku oka a dva přední zuby, ale vyhrál. Hrdě došel k automatu a vítězoslavně do něj hodil svou jedinou padesátikorunu. Automat byl mimo provoz. 

Konec 
         

Čtu to, co nemám

    Je konec listopadu a na mém seznamu povinné četby k maturitě se na mě směje pouze 6 přečtených titulů. Tento jev bych popsala jako velice zvláštní, neboť tři přečtené bichle v průběhu čtrnácti dnů je mé normální skóre. Neřekla bych, že by knihy, které máme v seznamu, byly nezajímavé, ba dokonce nudné, ale jednoduše mi jejich přečtení někdo ukládá za povinnost. A co musím dělat, v zásadě nedělám :).

    Rozhodla jsem se tedy, že Vám doporučím pár knih, které v povinné četbě
k maturitě nemáme, ale rozhodně mi tam chybí.

        1. Louisa May Alcottová: Malé ženy

    Kniha se mi dostala do rukou vlastně díky filmu, který v té době nově uváděli. Plán byl přečíst si dílo a poté se kochat nádherně zpracovaným filmem. Happy end se však nekonal, film jsem vypla po deseti minutách, zato zážitek z knihy ve mně zůstává doteď. 

    Nevím, jestli mě více okouzlilo nádherné prostředí venkova nebo mi vzaly dech samotné postavy a jejich rozmanité životy. Co Vám ale s jistotou řeknu je fakt, že pokud hledáte pohodový příběh plný lásky a přátelství, román Malé ženy je Vaše jasná volba.

        2. John Steinbeck: Pláň Tortilla 

    Nebojíte se sarkazmu a oplzlých vtipů? Gratuluji, Pláň Tortilla je přesně kniha pro Vás. I mi - královně světa Sarkazmu - však trvalo dvě, tři povídky, něž jsem přišla na to, že řádky, které čtu, se stanou mým záchranným lanem ve světě, kde dva z deseti spolužáků chápou moje vtipy. 

    Pokud jste tedy stejně ztracené existence jako já a Vaše nejmilejší útočiště je ironie a úšklebky, směle se pusťte do čtení.

        3. Arthur Miller: Všichni moji synové

    Do třetice všeho dobrého. Posloucháte hudební skupinu Twenty One Pilots? Jestli ano, toto drama je více než povinnost si přečíst. 

    Vlastně ani nevím, jak Vám mám příběh bez spoileru více přiblížit, proto Vám pouze řeknu, že se vrátíte zpět do prostředí po druhé světové válce a s napětím se stanete svědky osudu rodiny Kellerových. 

    Vždy, když dostanu za úkol napsat článek do školního časopisu, skončím u doporučování knížek. Pevně tedy doufám, že alespoň jeden tip se setká s odezvou
a knihkupectví se prohnout pod náporem knihomolů hledajících knihy z minulého století. 

Lienertová, 4.D

Krásné město Lisabon

 V létě jsem měla možnost studovat měsíc v Lisabonu, a proto bych chtěla napsat pár tipů, co navštívit. Lisabon je hlavní město Portugalska. Je to jak město kultury, tak také různých sportů, atrakcí, výborných restaurací, barů a klubů. 

Určitě stojí za to udělat si výlet do Sintry. Je to oblast na okraji Lisabonu, a proto je lepší udělat si na tento výlet čas většinu dne. Sintra je plná různých památek a muzeí.  Palácio da Pena určitě každého zaujme svých nezvyklým vzhledem, který není pro naši kulturu častý. Dá se jít i dovnitř a zjistit tak něco víc o kultuře Portugalska, protože se  dost liší od té naší. Hned u paláce se dá navštívit obrovská zahrada, ve které se ale také dá lehko ztratit.

Nejvíc historických památek v Lisabonu se nachází ve čtvrti Belem. Je zde například Torre de Belém, klášter sv. Jeronýma, památník objevitelů, který připomíná éru mořeplavců, dále také muzeum moderního umění a mnoho dalšího.V Belemu můžete najít jednu z prvních pekáren, kde prodávají typické Lisabonské Pastel de nata. Jsou to tradiční koláčky, které najdete v Lisabonu opravdu na každém rohu.

Lisabon je celkově dost umělecky založen. Po celém Lisabonu můžete vidět spoustu graffitu a uměleckých míst. Mezi jedno z nejzajímavějších míst patří určitě LX factory. Je to nejnavštěvovanější umělecké místo v Lisabonu. Nachází se tam spoustu restaurací, obchůdků, galerií, knihoven, ateliérů které mají opravdu netradiční vzhled zvenku i zevnitř. Určitě stojí za to se tam podívat a udělat si pár zajímavých fotek.

Jelikož se Lisabon nachází u Atlantského oceánu, je tu také velký výběr míst, kde se nacházejí pláže, různé zátoky a útesy. Do Lisabonu jezdí hodně lidí také kvůli surfování, které je zde dost oblíbené. Nejvíce oblíbené místo pro začátečníky na surfu je Carcavelos, kde je spoustu instruktorů u kterých si můžete zaplatit lekce.

Myslím si, že Lisabon určitě stojí za navštívení, kromě těchto pár míst je jich tam spoustu dalších velice zajímavých. Doufám, že vás tento článek aspoň trochu zaujal a popřemýšlíte o tom Lisabon navštívit.

 Bleyerová 4.B

Advent

Advent

Včera, nedělí 28.11. začalo období Adventu, nebo taky jinak nazývané období, čekání na Vánoce!

Myslím, že ne každý se těší na Vánoce, ale každý se těší na volno od školy a na pohodičku.

                                                                                                                                                                           

Ale Advent má mnohem hlubší význam. Je to důležité období zejména pro křesťany. Advent je totiž začátek křesťanského roku, jinak také liturgického roku. Jsou to 4 adventní neděle před 25. prosincem. Tento den je pak svátek Božího hodu nebo také slavnosti narození páně. Křesťané berou toto období jako radostného očekávání příchodu spasitele a duchovní přípravy na Vánoce.

Takovou typickou věcí pro Advent je adventní věnec. Věnec, obalený chvojím, nějak vánočně vyzdobený, na věnci jsou 4 svíčky a každou neděli se jedna zapálí.

Borský Vojtěch 4.F

Jak probíhá kurz autoškoly?

V mém článku bych vám chtěla představila, jak probíhá takový kurz autoškoly. Protože před pár měsíci jsem tento kurz sama absolvovala ráda bych poradila těm, co buď nad kurzem uvažují nebo se na něj chystají.

Pokud chcete získat řidičský průkaz a řídit automobil musíte absolvovat autoškolu. Jako první si musíte vybrat samotnou autoškolu. Nejlépe je si vybrat takovou pobočku, která je blízko vašeho bydliště nebo vaší školy. Zažádáte si o přihlášku a obstaráte si od lékaře posudek o zdravotní způsobilosti. Vyplněné dokumenty odnesete do autoškoly a zahájíte tak tím kurz. Cena kurzu se pohybuje od 10.000-15.000 korun, délka kurzu je přibližně 3 měsíce.

Jako první vás čekají hodiny teorie, kterých bývá většinou 12. Zde se dozvíte vše o pravidlech silničního provozu a o údržbě vozidla. V některých autoškolách můžete docházet i na hodiny trenažéru, kde si na modelu auta v prostorech autoškoly vyzkoušíte základní manipulaci v autě.

Po teorii přihází 28 hodin výuky samotné jízdy. Je vám přidělen instruktor, se kterým si vy sami domlouváte termíny hodin. Jedna vyučovací hodina probíhá hodinu a půl. V průběhu kurzu by jste se měli naučit ovládat vozidlo, zvládat stresové situace na silnicích, vyzkoušet si jízdu v úzkých uličkách Prahy ale i na dálnici.

Po odježdění 28 hodin v autě vás čeká písemná a praktická zkouška. Příprava na písemnou zkoušku je především na vás. Doporučuji zkoušet si cvičné testy na webových stránkách Ministerstva dopravy, kde jsou připravené testy na různá témata, která se mohou ve zkoušce objevit. Zkouška se skládá z 25 otázek a časový limit je 30 minut. 

Pokud splníte písemnou část čekává vás praktická část. Zkoušku skládáte za přítomnosti komisaře, který hodnotí vaši jízdu. Samotná jízda trvá přibližně 30 minu Po zkoušce vám komisař sdělí váš výsledek. Pokud jste zkoušku splnili, dostanete potřebné dokumenty a můžete si jít rovnou zažádat o vydání řidičského průkazu. Pokud však zkoušku na poprvé nesplníte máte ještě dva pokusy.

Někomu se může samotná zkouška zdát příšerná, někomu však ne. Hlavní je zůstat v klidu a soustředit se na samotnou jízdu. Pokud se rozhodnete kurz absolvovat přeji vám hodně štěstí a mnoho ujetých kilometrů!

                                                                                                                          Kateřina Bohatá 4.C

Nová covidová opatření

     V minulém týdnu Česká republika zaznamenala rekordní počet nově nakažených na nemoc

SARS-CoV-2. Ve čtvrtek 25.11. přibylo 27 929 nakažených za jediný den. Počet nově nakažených se tímto ve srovnání s minulým týdnem zvýšil o  14 517. Ke včerejšímu dni, tedy k neděli 28.11. je v nemocnicích aktuálně 5 804 lidí a z toho 947 ve vážném stavu. 

    Z těchto dat je tedy patrné, že pandemie covidu-19 u nás i nadále sílí, a proto se vláda v demisi, v čele s Andrejem Babišem, rozhodla od páteční půlnoci v česku zavézt tzv. nouzový stav a od 18:00 stejného dne se rozhodla k zavedení přísných restrikcí. 

    Restrikce, která v česku vzbudila největší rozruch je určitě zrušení adventních předvánočních trhů, které jsou už po desetiletí nedílnou součástí českých tradičních Vánoc. Stánkaři díky tomuto nečekanému a rychlému rozhodnutí vlády museli ze dne na den zavřít svoje malé stánky. Přesto jsou tu, ale nějaké výjimky. Ty jsou vztaženy na vánoční prodej stromků a kaprů a zákaz prodeje se také nevztahuje na farmářské trhy. 

                       Vánoční trhy - Praha 2016 

                       Vánoční trhy - Praha 2021       

 Další nečekanou restrikcí je zavedení minimálního počtu osob na hromadných akcích. Restaurace, kluby, herny a diskotéky musí zavírat již ve 22:00, i přesto, že v tomto specifickém odvětví je tržba nejvyšší právě po 22:00 nebo dokonce v tuto hodinu začíná teprve otevírat. 

V tanečních, kulturních, sportovních, či jiných volnočasových aktivitách je od pátku 16.11. možná účast pouze nejvýše 100 lidí. 

Na organizovaných sportovních, kulturních a jiných akcích bude moci být nejvýše 1 000 osob. 

Dále je zakázáno požívat alkohol na veřejných místech. Vyjímaje vnitřní prostory. 

Je také mimo jiné zakázáno se občerstvovat v nákupních centrech, vyjímaje oddělených restaurací. 

    Jednou z hlavních změn je také zavedení celorepublikového plošného testování na základních a středních školách. Každé pondělí (nebo jiný další den, kdy žák poprvé přijde do školy) se žáci a studenti, kteří nejsou plně naočkovaní nebo v posledních 180 dnech neprodělali onemocnění covid-19 musí testovat. Pokud testování odmítnou musí po celou dobu výuku nosit respirátor FFP2.

    Prokazování bezinfekčnosti i nadále zůstává stejné pouze pro děti do 12 let.

                                            

Covidovým certifikátem, tedy dokladem o negativním PCR testu, který mohou bezplatně na pojišťovnu absolovovat 5 krát do měsíce, se stále mohou prokazovat také lidé do 18 let, lidé, kteří nemohou být ze zdravotních důvodů očkováni nebo ti, kteří mají zatím pouze jednu dávku dvoudávkové vakcíny. 

                                                                                                                Iveta Troppová, 4.F