Sportování jako radost nebo povinnost?

 Sportování jako radost nebo povinnost?

V dnešní době se čím dál častěji setkáváme u spousty lidí až s povinností cvičit. Obzvláště u dětí

v pubertě je důležité dát pozor, zda je to opravdu baví, nebo je např. někdo šikanuje, nadává jim do

jejich vzhledu apod. Samozřejmě to může být způsobeno hormony, kdy se v takovém věku chceme

zalíbit opačnému (nebo stejnému) pohlaví a jak se říká „láska i hory přenáší“.

Ale je to skutečně tak moc potřeba? Ne každého baví běhat jako blázen stále dokola a snažit se o co

nejrychlejší čas, nebo zvedat váhy trojnásobné vaší váhy. Bohužel, první dojem dělá divy a než

někoho stihnete poznat, raději se mnoho lidí otočí za „přitažlivější“ osobou.

Osobně mi je těchto lidí v tomhle ohledu velmi líto, znám několik lidí, co si počítali každou kalorii,

téměř nejedli, stali se z nich anorektici/bulimici, a dokonce i má dobrá kamarádka skončila

v nemocnici díky takovýmto předsudkům.

Sport je skvělým způsobem, jak vybít přebytečnou energii, odehnat stres, lítost, smutek, ale je špatně

když zde není radost, základem je, aby vás to, co děláte, naplňovalo, jinak to postrádá veškerý smysl a

vnitřně vás to zničí.

Závěrem bych doporučila všem, aby se soustředili samy na sebe, protože závist a nenávist vás nikam

nedostane. Pracujte na sobě, chovejte se k ostatním mile a když to nejde, alespoň slušně, jinak se to

může i proti vám otočit. Nikdy nevíte, co pár ošklivých slov jen abyste se cítili „cool“ a jako velcí

„frajeři“ může udělat té osobě, mnoho z nich si to s sebou nesou po celý život a často si to i samy o

sobě začnou myslet, což je to nejhorší, co se může komukoliv stát.

Emma Sobotková