Proč jsou školní lavice tak tvrdé?

Jaký je to nezvyk účastnit se vyučování a nebýt při tom v posteli!

    Na návrat do školních učeben se těšilo nemálo studentů ve víře, že se znovu shledají se svými kamarády, budou se socializovat nebo jim alespoň bude jasnější učivo. Návratu jsme se dočkali, ale přišel až nečekaně náhle. Musím si přiznat, že je nadmíru smutné pomyšlení, říkat si, že být přítomný ve škole je nezvyk. Pro příklad jedna z prvních věcí, které jsem si všiml, bylo sezení v lavicích, které byly nepohodlnější než kdy dříve. Ptal jsem se sám sebe: "Opravdu byly lavice tak tvrdé už dříve?" Není překvapením, že po téměř celém školním roce stráveném v pohodlí vlastní postele, pohovky či kancelářské židle, se stává klasická školní lavice, vyrobená z tvrdého dřeva, skoro až skandálním nekomfortem.

    Síla zvyku přetrvává a mě dělá neustále problém zvyknout si, že si během hodiny matematiky nemůžu uvařit oběd. A kdo teď venčí psa, když si výuku nemůžu vzít s sebou ven? Jedna z dalších důležitých věcí je, nezapomenout, zkontrolovat si každý večer, že mám opravdu nastavených všech 50 budíků. 

    

    Základní trapas nastane, když se člověk během psaní prezenční písemky, nahlas zeptá spolužáka na správnou odpověď a neuvědomí si, že ho nemá v tajném sluchátku, jako rychlou spojku děda Vševěda. Věta "Hustone, máme problém!", používaná ve chvíli, kdy potřebuji poradit, je náhle naprosto neužitečná, neb mi nikdo neporadí.

    Vniveč také vychází marná snaha studentů se socializovat, ale zároveň se učit na písemky. To se zdá být skoro jako utopická představa naprosto nedosažitelná, pakliže nemáte v zájmu tyto dvě věci skloubit. Učit se s kamarády v hospodě u piva je samozřejmě záležitost nepříjemná, ale vznikají pak hry na zpříjemnění  jako např.: "Pokaždý, když se něco naučíš si dej panáka." Příprava se pak zdá být zábavnější, naneštěstí ale není moc účinná. V lepším případě se toho student moc nenaučí, v horším se moc neožere. 

    Nezbývá než doufat, že příští rok už bude probíhat běžným způsobem a studenti budou na vyučování zvyklí už od září. To by mohlo pomoct studentům rozdělit si čas pro studium a pro zábavu, aby mohli být připravení na výuku i bez kocoviny a lehkého lihového oparu.

- David Durdis
    

 Letní brunch v centru Prahy?

Taky Vás láká tohle letní počasí na nějakou výbornou snídani do centra Prahy?
Mě ano, a tak bych Vám ráda doporučila kavárnu pod názvem Cacao.

Cacao se nachází v ulici V Celnici nedaleko Prašné brány. Již z dálky je vidět jejich krásná zahrádka, ze které to výborné jídlo chutná ještě líp. V Cacau si opravdu vybere úplně každý. Můžete vybírat jak z teplých, tak i ze studených jídel. Dále tu každý den mají velký výběr z domácích dezertů, nebo zmrzlin. V létě Vás také ochladí jejich proslulé acai bowl, které Vám osobně velmi doporučuji! 

Je to opravdu skvělé místo na posezení si s přáteli u vynikajícího jídla.

Tak dobrou chuť!

Veronika Vodáková, 3. B

Mistroství světa v hokeji 2021

Letošní mistroství světa v hokeji se konalo od 21. května až do 6. června v Lotyšsku v Rize. Letošní ročník mistroství světa se netradičně konal v jednom městě. Je zvykem, že se mistroství světa koná buď ve dvou různých městech v jednom státě a nebo ve dvou různých státech. Tento rok se mělo hrát také v Bělorusku, každopádně kvůli všemožným protestům proti Běloruskému prezidentovi se jeden z hlavních partnerů Škoda Auto distancoval od soutěže a dal za podmínku, pokud se bude mistroství světa konat i v Bělorusku, že od akce odstupuje. A proto se nakonec dne 18. ledna Mezinárodní hokejová federace rozhodla, že se letošní mistroství světa konat v Bělorusku nebude. Dne 2. února se rozhodlo o tom, že se turnaj bude konat pouze v Rize. Letošní ročník byl také velice zajímavý tím, že poprvé v historii se o medaile hrál až v červnu. 

Jako každý rok máme na mistroství světa dvě skupiny a to skupinu A a skupinu B. V letošním ročníku ve skupině A hrálo Rusko, Švýcarsko, my Česká republika, Slovensko, Švédsko, Dánsko, Velká Británie a Bělorusko. Ve skupině B hrálo USA, Finsko, Německo, Kanada, Kazachstán, Lotyšsko, Norsko a Itálie. Takto jak jsem vyjmenovala pořadí státu ve skupinách tak takto skončili týmy po základní časti. První čtyři z obou skupin šli hrát do čtvrtfinále.

České republice se velice vyvedla příprava na MS. Všechny přípravné zápasy, které Česká republika odehrála, tak vyhrála. Ovšem začátek turnaje Čechům vůbec nevyšel. Proti Rusku prohráli 3:4, když ve třetí třetině v posledních 18 sekundách dostali gól na 3:4. Poté prohráli proti Švýcarsku 2:5. Poté jsme už ale začali vyhrávat. Nejzajímavější zápas byl proti Švédsku, ve kterém Češi prohrávali 0:2 a ve třetí třetině dokázali skórovat 4 branky a otočit tak nepříznivě se vyvíjející zápas a nakonec vyhrát. Ve čtvrtfinále nás čekalo Finsko, obhájci titulu z roku 2019. Češi si opravdu věřili, po celou dobu zápasu byli lepší jak Finové, bohužel ale padla jedna branka, která byla osudná. A tak nakonec pro Českou republiku mistroství světa v roce 2021 skončilo. 

Letošní mistroství bylo opravdu překvapivé. Kanada, jeden z velice favori
zovaných týmu, se sotva dostal do čtvrtfinále, ale nakonec celý turnaj vyhrála a stala se mistry světa. Švédsko, které bylo dalším favoritem na zlato, se nedostalo ani do čtvrtfinále.

Musíme hlavně doufat, že příští rok ve Finsku se České republice bude dařit mnohem lépe, každopádně to Česká republika nebude mít vůbec lehké, protože budeme mít opravdu těžké soupeře ve skupině. Třeba nás ale překvapí a ukončí 10 leté čekání na medaili a nebo si nechají výhru až se bude hrát tady u nás doma v České republice.

Adéla Pantoflíčková

Je komunikace na sociálních sítích lehčí než v reálném životě?

V dnešní době sociálních sítí pomalu ale jistě ztrácíme schopnost se normálně socializovat a komunikovat. Dalo by se říct, že většina z nás žije takový dvojí život. Jeden život máme v reálném světě a druhý na sociálních sítích, kde si každý tvoří svojí vlastní realitu a svou vlastní vizi sebe sama a lidé nás mohou soudit jen podle fotek, které jsou většinou nějakým způsobem upravené, a nebo podle toho, jak se na sociálních sítích prezentujeme. 

Většina lidí žije spíš tou sociální realitou, protože je to svým způsobem jednodušší. Na sociálních sítích je vše dovoleno a člověk za své názory či projevy v mnohých případech nedostane žádný trest a tím pádem by se dalo říct, že sociální svět je místo, kde lidi mohou "upustit páru" a tím pádem se zde tvoří více negativity než pozitivity. Lidé si neuvědomují, že i slova, ať už jsou psaná či řečená, mohou bolet. 

Dáme si příklad. Představte si krásnou slečnu, která právě zveřejnila fotku na Instagramu, a lidé místo toho, aby ji fotku pochválili, jí napíšou, že má například velký zadek nebo že je tlustá. Ta holka si to potom vezme k srdci a díky těmto komentářům může spadnout do poruch příjmu potravy jen proto, že nějaké dítě či dospělý člověk ji pod fotku napsal, že je tlustá a že by měla zhubnout. Člověk, který napíše tyto komentáře, je jen a pouze nespokojen sám se sebou a díky tomu má potřebu srážet ostatním lidem sebevědomí, aby si něco dokázal. 

A nebo také to může být případ nynějších dětí, kdy si ze všeho dělají srandu, neznají hranice a slušné vychování, přijde jim to úplně normální a nenesou za to žádné následky, protože rodiče nějakým způsobem nezjistí, jak se jejich děti na internetu chovají. V reálném světě by nebyli tito lidé schopni jejich urážku vám říct do očí. Ta samá situace vzniká například v komentářích pod videi různých influencerů. Ano, sice každé druhé video, které na Youtubu vidíme, obsahuje placenou propagaci, ale lidé si neuvědomují, že to ty influencery živí a je to náplní jejich práce. 

Další z mnoha problémů v komunikaci mezi námi lidmi je, že už se ani nedokážeme najít partnera jinak než přes seznamku. V dnešní době je úplně normální věc, ale dle mého názoru by neměla, protože seznamovat se přes internet není moc bezpečné. Lidé berou seznamky jako taková zadní vrátka, přičemž mají problém právě v té komunikaci oslovit to druhé pohlaví. Přes seznamku je to přece lepší ne? Můžete si přidat hezký fotky, na kterých vypadáte jenom z 50% jako vy, protože filtry vždy pomohou skrýt to, co na sobě rádi nemáte, vymyslet si kreativní popisek, podle kterého se potom ten druhý rozhodne jestli vám dát srdíčko či křížek. Když se nad tím zamyslíme, chceme být opravdu jen srdíčky či křížky? 

Moje poselství pro tento článek je, abyste se nebáli komunikovat, protože je lepší litovat toho, co jste udělali než litovat toho, co jste neudělali. Ta komunikace mezi námi lidmi se pomalu ale jistě ztrácí a je jen na nás, jaký z těchto dvou životů si vlastně vybereme.

                                                                                                                       Ilona Poláková

 

Vývoj politiky v ČR

Myslím, že slovo "vývoj" politiky není tak úplně vhodný. U nás v ČR bych to spíše nazval úpadek. Na našich nejvyšších pozicích se nachází lidé, kteří se nesnaží aby byly věci ve prospěch státu, ale pouze aby z toho vytěžili maximum pro sebe. Díky onemocnění Covid-19 se toto konečně dostává do podvědomí občanů. Vláda situaci těžce nezvládá a dělá chybu za chybou. Nevyužité nemocnice a podobně. Velice se za svoji vládu a prezidenta stydím. Nemluvě o vztazích s Ruskem, které jsou podmíněny spíše z ruské strany. V projevu Miloše Zemana v reakci na kauzu Vrbětice můžeme zaznamenat hned několik lží. Pan Prezident očividně hájí zájmy Ruska, i přesto, že kvůli výbuchu ve Vrběticích zemřeli dva čeští občané. Proto velice doufám, že volby nejsou zkorumpované a co nejdřív bude slyšet hlas mladých lidí.

                                                                                                                                               David Holeček

Je opravdu nošení roušek jedno z řešení při boji proti koronaviru ve školách?

Toto téma je poslední dobou hodně řešeno mezi studenty. Na začátku školního roku jsme měli roušky povinné jen ve společných prostorách školy. V průběhu dalších týdnů se to ale změnilo. Vláda vydala další opatření a to nošení roušek i ve třídách. Pro nás studenty je to velmi nepraktické. Nedá se v tom dýchat a mnoho z nás má během výuky bolesti hlavy, zapříčiněny nedostatkem příjmu kyslíku. Nemluvě o tom, že nám rouška omezila periferní vidění (psaní si do sešitu, chození po schodech..)

Vím že vláda se snaží, aby školy byly stále v provozu a studenti měli možnost se stále vzdělávat a socializovat, ale buďte k sobě upřímní a řekněte si, že na začátku roku jste stejně do té školy šli s pocitem, že ji zase zavřou a budeme mít distanční výuku. Distanční výuka má svoje pro a proti. Pro: mohu stávat později; mám čas si udělat všechny povinnosti; nemusím se strachovat, že jízdou do školy potkám někoho, kdo nemocí trpí; mám domácí komfort Proti: online výuka je nedostačující neproduktivita; zlenivění; testování studentů pomocí mnoho úkolů; slabá wifi či jiné technické problémy; jsme dlouhou dobu zavřeni doma bez přátel. Většiny lidí, kterých jsem se ptala by víc vyhovovala distanční výuka ne z toho důvodu, že by se chtěli nějakým způsobem úlít, ale že jim nošení roušek není příjemné. Ilona Poláková

Jezdectví. Je to sport? Kůň jako majestátné zvíře...

Kolik zhruba lidí si myslí, že jezdectví je sport? Kdo naopak si myslí a utvrzuje, že jezdectví je sport? Je opravdu kůň majestátné zvíře? Mělo by se posílat na jatka? To vše v dnešním článku.

Z pozice člověka, který tento sport nezná, nebo dokonce i zná, ale nezajímá se o něj, je odpověď nejasná. Polovina lidí jezdectví považuje za sport, ovšem jsou tady lidé, kteří jezdectví za sport nepovažují. Potom jsou tu lidé, kteří jezdectví jako takové provozují. Ti mají jasnou odpověď a odpověď zní ANO! Protože my "koňáci" víme, co všechno jezdectví obnáší. Většina lidí, co i na koni seděla, říká že to sport rozhodně není. Že vlastně lidi, kteří jezdí na koních nic nedělají, jen si vozíme zadky. Ovšem člověk si musí zkusit pořádnou práci na koni a pak možná svůj názor změní na to jestli jezdectví sport je nebo není.

 

Je kůň majestátné zvíře? To je další otázka, kterou si klade spousta lidí. Spousta lidí má z koní strach, protože je pravda, že kůň je opravdu velké a těžké zvíře. Poté jsou tady lidé, kteří z koní mají respekt a poté jsou tady lidé, kteří koně zbožňují a berou ho jako například součást rodiny nebo jako mazlíčka nebo také jako společníka. Vše toto je možné. Ti lidé, kteří koně berou jako společníka do života nebo ho mají prostě jen rádi, si s koňmi hrají na jízdárně, přirozeně komunikují, tento typ komunikace zvýší vnímání mezi jezdcem a koněm. Nebo na něm samozřejmě jezdí.

Poslední otázkou v tomto článku bude, jestli kůň patří na jatka nebo ne? Ve většině zemí se koňské maso jí. Není to nezákonné. I u nás v České republice to není nezákonné. Nejhorší je, že někdy nelze poznat jestli jíme koňské maso nebo kuřecí, hovězí maso atd. Většina lidí je ovšem proti jezení koňského masa. V dnešní době se zakladají i petice proti tomu, aby koně chodili na jatka. Koně zde trpí. Jsou převáženi v nepředstavitelných podmínkách. Jsou nacpáni v nějakém kamionu, nemohou se ani otočit. Většinou polovina koní ani nedojede na jatka živá, většinou jsou udupáni jinými koňmi. Žádný kůň si takto nezaslouží umřít.

Adéla Pantoflíčková

Výlet na Konopiště

Každý z Vás, kdo rád cestuje, už rozhodně někdy slyšel o zámku Konopiště. Při korona virové krizi však návštěvnost zámků není, až tak moc velká. Pojďme tedy společně tento zámek "navštívit" a povědět si o něm nějaké základní informace. Zámek Konopiště se nachází ve středočeském kraji, poblíž města Benešov. Zámek je součástí rozsáhlého parkového komplexu, který se rozléhá právě pod ním. Ceny na prohlídky v zámeckém komplexu jsou i po této krizi velice příznivé. Dospělí za základní okruh zaplatí: 210 korun, Studenti s platnou ISIC kartou zaplatí: 150 korun. Tuto událost zřejmě ještě nikdo z nás nějakou dobu plánovat nebude, ale jsou zde možné svatební obřady. Návštěvnická sezóna tohoto hradu bude ukončena o posledním víkendu měsíce října tzn. 31.10 - 1.11. 2020 Možná o tomto zámku nevíte to, že se zde chovají medvědi. Konkrétně se jedná o medvěda ušatého (himalájského). Je zde také možnost zakoupení online vstupenek, v tomto korona čase je tento způsob koupě rozhodně bezpečnější a také velice dostupnější naším generacím. Iveta Troppová, 3.F

Rekapitulace roku 2020 (fejeton)

    Na začátek roku 2020 jsme se všichni zvesela těšili. Pak ovšem přišla tvrdá rána reality, kdy nás mladé desetiletí profackovalo a ještě se nám vysmálo. Není sporu o tom, že se toho za těch pár měsíců stihlo udát opravdu hodně. Pojďme společně zavzpomínat, čím vším náš rok 2020 zatím nezabil.

    Pro začátek roku se leden rozhodl pohrozit třetí světovou válkou, která měla započít konfliktem mezi USA a Íránem. K tomu naštěstí nedošlo, třetí světová válka nenastala a čeští mladíci tak mohli zůstat doma u svých telefonů.

     Únor usoudil, že hrozba války byla málo, a tak spálil Austrálii, nejspíš jen tak z rozmaru. Spálení Austrálie  asi nebyla dost velká zábava, tak ji hned na to zaplavil. Velká část světa, která ani neshořela, ani se neutopila, byla zasažena hurikány. S těmi jsme se měli co dočinění i my, když hurikán Sabina rozcuchal účesy hned několik teenegerských výrostků.

       V březnu se nám představil COVID-19 jako něco krapítek složitějšího než běžná rýmička. Jeho započetí údajně odstartoval jeden z čínských občanů, který se rozhodl, že posvačí netopýra. Svačení netopýrů se ukázalo jako nepříliš dobrý nápad, když jeden z důsledků je celosvětová pandemie a desetitisíce mrtvých. Kdo by to byl čekal? Snad alespoň chutnal netopýr dobře.

        Na další tři měsíce se veškerá populace vytratila, ze všech ulic. Studenti se nemohli vynachválit distanční výuku, o které se jim dodnes zdají noční můry. Mnoho pracujících si mohlo užít práci z domova, která se ne vždy dělá jednoduše, při některých profesích (např. krotitel lvů). Gameři údajně nezaznamenali žádný rozdíl. 

     Přes prázdniny, jsem zažili vcelku klid a spousty lidí si uvědomilo, že započínající apokalypsa není zas tak horké téma, jak se nám snaží média tvrdit. Září, ale znamenalo konec přestávky a vše se zase ubírá k boji o život, na který jsme za těch pár měsíců víceméně zvyklí. Jediná věc, co nikdo nečekal, je strach mladistvých otevřít aplikaci Instagramu, ve strachu ze žlutého vykřičníku. 

 

Poslední rána, které si všimli pouze studenti MJK, se udála 29.09.2020, kdy se chybou programu rozhodily veškeré rozepsané články školního časopisu, a tak je i tento rozpolcen na dvě graficky nesourodé poloviny.
Od svého počátku se nás rok 2020 pokouší zabít nespočtem různých způsobů, a to je teprve září. Co nás čeká v dalších měsících, se můžeme jen dohadovat. Internetoví spekulanti si ale stojí za názorem, že již v dubnu nás čeká návštěva mimozemšťany a totální zotročení většiny obyvatelstva lidské rasy. No uvidíme. Nutno podotknout, že navzdoory všemu, co se stihlo udát, je stále většina z nás naživu, a tak rok 2020 považuji jako absolutní úspěch. - David Durdis

Aktivity, které vás odtrhnou od rušného světa 

Školní rok započal a pro každého z nás nastává větší či menší stresové období. Rozhodla jsem se sepsat pro vás pár aktivit, které vám pomohou si odpočinout od uspěchaného života. 

1. Až se zatemní obloha, vydejte se hledat zářivá souhvězdí 

V Praze je trochu obtížnější vychutnat si tuto aktivitu plnými doušky. Stačí však vyrazit na okraj rušného velkoměsta a můžete se kochat dechberoucím pohledem na zářivou oblohu. Popadněte dečku, kamarády, občerstvení a hledejte spolu různá souhvězdí. 

2. Přivstaňte si a obdivujte krásu východu slunce 

Každého z nás unavují téměř každodenní brzká vstávání do školy. Zkuste se však během volna vzbudit dříve a zajít na místo, odkud si užijete dobrý výhled na východ této hvězdy. Budete mít krásný start do nového dne a cítit se plní enrgie. A pokud ne, můžete se vždy vrátit zpět do teplých peřin. Doporučuji Vyšehrad, Petřín, Pražský hrad, Pohořelec.

3. Obdivujte neokoukanou krásu Prahy

Obujte si pohodlné boty a projděte Prahu. Navštivte známé památky, procházejte se uličkami, kde se zastavil čas nebo se posaďte podél Vltavy. Prostě a jednoduše do sebe nasajte kouzlo stověžatého města

4. Uspořádejte si s kamarády hostinu 

Tento bod zahrnuje moje oblíbené věci. Jídlo a skvělou společnost. Nemusíte být velcí kuchaři, abyste vytvořili tento nezapomenutelný zážitek. Pro zpestření se domluvte na kuchyni jedné země nebo specifických vlastnostech a z donesených pokrmů si udělejte bufet. Pokud se vám něco nepovede, nezoufejte. Bude to zábavná historka, které se můžete zasmát. Doporučuji španělskou kuchyni, pečené sladkosti nebo různé druhy závitků.

Vu Quynh Nga, 4.D