Síla zvyku přetrvává a mě dělá neustále problém zvyknout si, že si během hodiny matematiky nemůžu uvařit oběd. A kdo teď venčí psa, když si výuku nemůžu vzít s sebou ven? Jedna z dalších důležitých věcí je, nezapomenout, zkontrolovat si každý večer, že mám opravdu nastavených všech 50 budíků.
Základní trapas nastane, když se člověk během psaní prezenční písemky, nahlas zeptá spolužáka na správnou odpověď a neuvědomí si, že ho nemá v tajném sluchátku, jako rychlou spojku děda Vševěda. Věta "Hustone, máme problém!", používaná ve chvíli, kdy potřebuji poradit, je náhle naprosto neužitečná, neb mi nikdo neporadí.
Vniveč také vychází marná snaha studentů se socializovat, ale zároveň se učit na písemky. To se zdá být skoro jako utopická představa naprosto nedosažitelná, pakliže nemáte v zájmu tyto dvě věci skloubit. Učit se s kamarády v hospodě u piva je samozřejmě záležitost nepříjemná, ale vznikají pak hry na zpříjemnění jako např.: "Pokaždý, když se něco naučíš si dej panáka." Příprava se pak zdá být zábavnější, naneštěstí ale není moc účinná. V lepším případě se toho student moc nenaučí, v horším se moc neožere.
Nezbývá než doufat, že příští rok už bude probíhat běžným způsobem a studenti budou na vyučování zvyklí už od září. To by mohlo pomoct studentům rozdělit si čas pro studium a pro zábavu, aby mohli být připravení na výuku i bez kocoviny a lehkého lihového oparu.
- David Durdis
Žádné komentáře:
Okomentovat