ROZHOVOR s hvězdou Scholy Pragensis

Milí čtenáři, blíží se nám Schola Pragensis, a proto vám přináším exkluzivní rozhovor se studentem naší matičky školy, který nás zde bude reprezentovat, ROBERTEM HERINKEM.

 

Ahoj Roberte. Můžeš našim čtenářům prozradit, kdy Schola Pragensis proběhne?

Zdravím, Tome. Samozřejmě mohu. Schola Pragensis začíná ve čtvrtek 20. listopadu a končí v sobotu 22. listopadu.

 

Jsem si jistý, že se najde spousta čtenářů, kteří o této akci nikdy neslyšeli. Poprosím tě tedy, popiš nám, o co vlastně jde.

Schola Pragensis je „veletrhem“ středních škol, kde žáci devátých tříd a jejich rodiče vybírají tu pravou střední školu.

 

Dobrá. Řekněme, že jsem nerozhodný deváťák, který netuší, jakou střední zvolit. Kam se mám na tuto akci vydat a kolik mě to bude stát?

Vydej se na stanici metra Vyšehrad, u které leží Kongresové centrum, a tam si zdarma můžeš vybrat tu ideální školu.

 

Výborně! Jak vlastně Schola Pragensis probíhá?

Každá škola má v Kongresovém centru svůj stánek, u kterého se můžou deváťáci setkat se studenty daných škol a dozvědět se o jejich školách více.

 

Nemohu se nezeptat, co tě dovedlo na post „tváře“ naší školy?

Lákalo mě se setkat s budoucími studenty naší školy a podat jim informace o naší škole.

 

Na závěr mi prosím prozraď, kde přesně v Kongresovém centru uchazeči naleznou stánek naší školy?

Uchazeči naleznou stánek naší školy ve 4. patře pod číslem 410.

 

Děkuji za rozhovor a všem uchazečům přeji šťastnou ruku při volbě své střední školy.

Pro časopis Resset: Tomáš Vaňásek, 3. F
Odpovídal: Robert Herink, 3. F

Přijďte se rozhodnout!

Zaujala Vás naše škola a máte zájem o studium na ní? Rádi byste viděli na vlastní oči, jak to tady vypadá? Dozvěděli se, jak to tu chodí? Sháníte podrobnější informace, které Vás utvrdí v konečném rozhodnutí ve výběru školy?

V tom případě jsme právě pro Vás připravili Den otevřených dveří Českoslovanské akademie obchodní Dr. Edvarda Beneše, Resslova 8.

Bude se konat ve středu 26. listopadu 2014 od 16:00 do 18:00 hodin. Informace o škole a současně o přijímacím řízení budou podávány prostřednictvím našeho školního rozhlasu již v 16:00 hodin.

 

Naše škola nabízí

• dálkovou a dvě denní formy vzdělávání: ekonomické lyceum a obchodní akademii
• výbornou dopravní dostupnost (2 minuty od stanice metra linky B Karlovo náměstí)
• širokou nabídku volitelných předmětů odborného i všeobecného zaměření
• jazyky: anglický, francouzský, německý, španělský, ruský
• příjemné prostředí v dobře vybavených třídách a odborných učebnách (zejména jazykové a počítačové)
• spoustu školních akcí a zájezdů do zahraničí (Anglie - Wales, Skotsko, Francie, Německo,...)

Kristýna Panešová, 3. B

 

 

SMAŽENÝ LILEK a DOMÁCÍ HRANOLKY podle pana profesora Hladíka

Při výuce o Itálii jsme se dostali k tomuto pokrmu pro dvě osoby.

Na přípravu potřebujeme:

·         4 středně velké brambory se středním obsahem škrobu (klasifikace č. 2 nebo B),

·         1 malý lilek,

·         bylinky dle chuti (majoránka, bazalka, různé druhy pepře),

·         lžičku másla,

·         olivový olej,

·         špetku soli. 

Čas přípravy: přibližně 15 minut

Postup:

Brambory oloupeme (pokud jsou nové, pečlivě omyjeme a nemusíme loupat) a nakrájíme na dlouhé hranolky. Rozložíme na pečící papír a dáme péct na 150 °C asi na patnáct minut.

Lilek nakrájíme na tenká kolečka a posolíme. Necháme „vypotit“. Mezitím na rozehřáté pánvi necháme rozpustit kousek másla a na něm orestujeme kolečka lilku. Přidáme bylinky dle chuti a vůně, opepříme a mírně můžeme posolit.

Bramborové hranolky vytáhneme z trouby, až když jsou pěkně „zlaté“. V míse prohodíme se špetkou soli.

Servírujeme na dvou hromádkách. Lilek můžeme polít libovolně olivovým olejem, aby nebyl suchý. Dle chuti můžeme přidat například na másle restovanou kukuřici nebo opečenou papriku.

 

 

Robert Herink, 3. F

 

Resslovka hostem na konferenci Dny USA a EU

V rámci učiva ekonomie jsme měli možnost podívat se na fórum v Žofínském paláci.Téma přišlo všem velice zajímavé – Dny USA a EU. Přijali jsme tedy pozvání paní profesorky a 20. října jsme se sešli ve společenském oblečení před Žofínským palácem (a musím podotknout, že jeho prostory jsou opravdu úchvatné).  

Pokračovali jsme do sálu, s cedulkou označující hosty konference, což nám dodávalo pocit důležitosti. ;-) 

 Ačkoli jsme téma znali, popravdě řečeno většina z nás neměla úplně ucelenou představu o tom, jak bude samotná konference probíhat. V programu akce nás ale určitě zaujalo například jméno Martin Luther King III. Už jen kvůli jménu jsem byla na jeho projev zvědavá. A po bližším ohledání programu jsme si mohli přečíst další zajímavá jména.

Konference měla za chvíli začít a nás mile překvapily různé drobnosti: propagační materiály na místě sezení, možnost lehkého občerstvení apod. Než jsme si všechno stačili prohlédnout a vyzkoušet, konference začala.

V prvních chvílích si všímám výrazného projevu moderátora celé akce Jakuba Železného, který vedl celou konferenci velice příjemně, a bylo vidět, že má vždy vše pod kontrolou.

A teď se musím přiznat… První projev našeho českého politika jsem úplně nezaznamenala. Je pro mě totiž hodně důležité, aby přednášející měl poutavý hlas a srozumitelný projev, bohužel zde musím konstatovat, že se mi obojího moc nedostávalo. Nevadí, počkám si na další.

Co asi vyzdvihnu více, jsou americké projevy. Nevím, jestli to nebude hlavně proto, že právě na ně jsem se nejvíce těšila. Každopádně mě zajímal názor přednášejících a velice jsem ocenila jejich doprovodné prezentace, na které se člověk během přednášky mohl soustředit.

Generál J. Stavridis

Zejména generál James Stavridis měl celou přednášku opravdu povedenou. Soudím podle faktu, že si udržel pozornost většiny až do samého konce, dokonce i přes skutečnost, že těsně po jeho projevu se konal raut. A ten byl pro nás samozřejmě třešničkou na dortu. 

Martin Luther King III.

V projevech v anglickém jazyce jsme kromě novinek dále zažili někdy hodně úsměvné – možná ale ne pro všechny - okamžiky díky překladatelkám. Pak jsem si ale vzápětí uvědomila obtížnost jejich práce a musela jsem smeknout klobouk při překládání tak složitých projevů, z nichž k jednomu z nesložitějších patřil hlavně projev Martina Luthera Kinga III. A díky možnosti nasazení sluchátek jsem si tyto projevy mohla užít i já a spousta dalších, kteří bojují s jazykovou bariérou.

Leon E. Panetta

Některé projevy se skutečně povedly. Zrovna u již zmíněného Martina Luthera Kinga III. jsem nejednou zaslechla hlas jeho pana otce, zakladatele boje za rovnoprávnost, a tak na mě z jeho projevu dýchala historie. Naopak u projevu generála J. Stavridise jsem velmi ocenila odlehčenost a generálův smysl pro humor.

Mrzelo mě, že pan Leon E. Panetta měl projev až na samém konci konference. Myslím, že spousta z nás by si ho mnohem více vychutnala o pár hodin dříve, přišel mi opravdu upřímný a lidský. A soudím tak nejen podle otázek, které mu v závěru kladlo publikum.

Čas byl ale nekompromisní a konference, která se nám všem moc líbila, pomalu končila. Odcházíme ze Žofínského paláce, jehož noční podoba nám připadá opravdu velkolepá.

Možná jsem nevyslechla a nepochytila úplně všechno, ale myslím si, že i přesto mě celá akce velmi obohatila. Mám radost, že jsem mohla být spolu se svými spolužáky součástí této významné mezinárodní konference.

                                                                                                         

                                                                                                 Gabriela Hýžová, 3.F

Vtipy na měsíc listopad

No není tomu tak? :-)



"Proč mi nedovolíš sednout za volant tati, jsem přece už dost starý, ne?
" Otec: "Ty ano, ale auto ještě ne!"





Co se stane, když před nebeskou bránu dorazí fotbalový rozhodčí? Rozhovor arbitra se Svatým Petrem rozhodně má grády. Přesvědčte se.

 

 

 

Psychiatr se ptá alkoholika: Co pijete? Ale pane doktore,

 já nejsem vybíravý. Nalejte klidně, co máte.

 

 

 

Dominik Lipár 3.C

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kavárny naživo, nechoď jen na pivo (ale i na poezii)!

 V Sobotu se konal závěrečný večer Kaváren Naživo v pražském Podniku na Vltavské. Projekt KN si dal za cíl navrátit zpět umění do kaváren a znovu oživit dění v těchto podnicích. Po dobu necelého jednoho měsíce se tak konaly celkově ve dvaceti kavárnách různé přednášky, výstavy, koncerty, divadlo, čtení poezie a další umělecké projekty napříč všemi směry, kde vystupovalo přes 200 umělců.

Přednedávnem jsem vám psala o relativně novém literárním uskupení Mladí básníci pražští, kteří se kromě samotné tvorby poezie a prózy snaží i o interakci lidí a literatury celkově. Ne nadarmo se o nich nyní zmiňuji, i oni byli totiž přímými účastníky závěrečného večera KN. 

Uspořádali Autorské čtení, kdy se vystupovalo hned dvakrát (ve 3 a v 7). Dohromady se představilo 15 autorů, na klavír hrála Šarlota Panušková. Kromě samotného čtení básní si návštěvníci mohli poslechnout literární jam a také poezii doprovázenou klavírem. Jak MBP slíbili, měli pro hosty připravené letáky, takže si mnozí z nich mohli odnést některé jejich básně domů. 

Atmosféra celého večera byla úžasná, už jenom díky počtu lidí, kteří do Podniku dorazili. Prostor umožňoval skloubení vícero aktivit najednou, takže v každé místnosti se zkrátka něco dělo a zábava byla rozjeta v plném proudu. Mně osobně se akce velmi líbila a už se těším na další ročník (i spolupráci).

Z naší školy jsem četla já a Anastasia Barbanakova.

Doufám, že se na nás přijdete podívat příště, až budeme někde opět vystupovat!


Vystupující

v 15h:
Jiří-Jakub Zévl
Veronika Dlesková
Kristýna Hlubučková
David Stringbreaker
Lucie Štěpánková
Marie Gránová
Jiří Ladislav Čech
Bára Kubantová
---------------------
v 19h:
Tereza Cimoradská
Anastasia Barbanakova
Anežka Prosecká
Mikaela Rotaru
Mattia Natale
Milana Kudaeva
Michaela Kašparová


Všechny fotografie naleznete na: Kavárny Naživo a Mladí básníci pražští

Autoři fotografií: Zuzana Bláhová, Karolina Chasáková, Vojtěch Černý, Mattia Natale

Oficiální logo KN.

Kromě bohatého programu se rozdávaly dva tisíce lahví s pšeničným pivem Fénix a samozřejmě, že nechyběl ani Club-Mate.

Mattia Natale se zhostil i role moderátora.

 Michaela Kašparová měla velmi působivý přednes.

 Anastasia Barbanakova vyprávěla obecenstvu něco o sobě.

 

 I já jsem měla šanci přečíst něco ze své tvorby.

 

První skupinka, která četla ve tři.

 

Zde jsme četli básně s tématikou květů.

Mattia Natale pro Kavárny Naživo.

Mikaela Rotaru

WTF is MBP?

V mnohých z nás dřímá umělecká duše. Častokrát se probudí třeba při hodině chemie, kdy na okrajích sešitu začnou vznikat díla o podobenství vyučujícího s Rimmerem z Červeného trpaslíka, nebo při snaze zkrátit si dlouhou chvíli čmáráním po stěnách veřejných toalet. Najdou se ale i tací, kteří básnění věnují více úsilí a se svou tvorbou veřejně vystupují. Jsou jimi členi nově vzniklého uskupení „Mladí básníci pražští“.

Skupina „Mladí básníci pražští“ vznikla před letními prázdninami z náhodného setkání literárních nadšenců z Budějárny a Resslovky 8, kdy se tito nadšenci rozhodli spojit své síly a vytvořit něco, co doposud nemá na české scéně obdoby. Vzniklo tak uskupení, které si klade za cíl přinést mladou poezii blíže lidem a vytvořit živou komunitu lidí se společnými zájmy.

Členy MBP jsou básníci a prozaici narozeni po Sametové revoluci. Za čtyři měsíce uspořádali již pět autorských čtení, jako hosté vystupovali na více než deseti kulturních akcích a pravidelně čtou v pražské MHD. Kromě toho mediálně podporují i jiné kulturní události, jako jsou „Zlatoválky“ či „Literární dílny“.

Aktuálně můžete MBP vidět 18. a 20. listopadu na celostátním básnickém festivalu „Den poezie“.

Na závěr bychom vás rádi pozvali na některou z akcí, a pokud byste měli zájem se k MBP přidat, neváhejte a napište na facebook skupiny „Mladí básníci pražští“.

Autor článku: Kristýna Hrdličková z časopisu GyBeat Gymnázia Budějovická

Podíleli se: Mattia Natale a Mikaela Rotaru

Pondělní šálek poezie

Po skoro dvou měsících se v Pondělí opět konala v prostorách studovny legendární Literární čajovna. Značný rozdíl oproti minulých sezeních spočívá hlavně v tom, že iniciativu přebírají studenti (například lidé ze semináře Literatury netradičně) naší školy, kteří budou číst místo profesorů, případně si někoho můžou pozvat na výstup.

Tuto školní sezónu premiérově zahájila Anastasia Barbanakova ze 4.D spolu se svým hostem Kamilem Hodáčkem, básníkem ze současné scény. Uvedla nás do obrazu, kdo vlastně tento mladý autor je a jak se seznámili. Jelikož se Nasťa ve svém volném čase také věnuje psaní, odpověď není moc překvapující. Tyto dvě osoby se poprvé střetly v pražské kavárně Jiný kafe a od té doby jsou v kontaktu.

Poté recitovala z jeho básnické sbírky pojmenované Tři čtvrtě na čtyřicet, která vyšla v nakladatelství Kampe. Slova se ujal i básník samotný a přečetl nám oblíbené kousky. Specifické na básních bylo, že neměly slovní pojmenování, ale jen číselná.

Když se dočetlo, následovala diskuse a Kamil byl uvalen do hromady otázek. Z těch jsme se dozvěděli, že jeho oblíbeným autorem je Allen Ginsberg z beatnické generace a kromě něj má rád i Charlese Bukowskiho. Mimo to je příbuzný básníka Vítezslava Nezvala. 

Během čtení bylo samozřejmě k dispozici občerstvení. Čaj a sušenky už jsou tu klasikou.
Zkrátka, odpoledne se vydařilo skvěle a Pondělí se alespoň díky tomu na chvíli zbavilo špatné pověsti. 

Doufám, že nebudete líní a dorazíte na příští čtení! Akce se bude konat dvakrát do měsíce a to už se dá stihnout, ne?


Na všechny fotky se můžete podívat zde. 
Autor fotek: Vitaliy Dovhanych

Kamilova sbírka básní.

 

Atmosféra v plném proudu.

 Hloubající posluchači.

Mikaela Rotaru

Karlův most aneb statistika toho, kolik lidí je ochotno si s vámi pořídit "selfie"

V rámci předmětu Mediální a jazykové kultury nám byl uložen úkol, abychom vymysleli nějaké téma na fotoreportáž.
Nás v tu dobu nenapadlo nic příhodnějšího, než se pokusit o amatérskou statistiku toho, kolik lidí se s vámi vyfotí, když na ně zničehonic zpoza Karlova mostu vybafnete. 
Nejdřív jsme se "hádali", kdo jako první osloví onoho vyvoleného, v konečném výsledku jsme se však zapojili zcela všichni.

Někteří se tvářili značně nedůvěřivě, jiní nápad naopak vřele přijali, přestože pak k našemu zklamání řekli, že nechtějí být nikde uveřejněni, takže máme ve výsledku o značný kus fotografického materiálu méně, ale doufám, že se vám i tak náš nápad bude líbit.
 

Možná to bylo tím počínajícím podzimem či se sešla taková shoda náhod, že jsme se při této fotografické misi setkali jen s pramálo jedinci oplývajícími dobrou náladou. Možná, že se nás prostě jen báli. A možná, že se nedokážeme už tolik bavit a být schopni pouliční recese jako dřív.
  

Ale jak to celé vůbec začalo? Sraz jsme měli kolem dvanácté hodiny, přičemž na fotografování jsme měli cca hodinu a půl. Z Resslovy ulice jsme došli pěšky až na Karlův most, kde jsme dostali rozchod. Skupinky se rozutekly na všechny strany a my nebyli výjimkou. Vyhlíželi jsme potenciální oběti a pomalu se připravovali na odmítnutí. Při hledání vhodných kandidátů jsme zároveň vyfotili i pouliční hudebníky a Karlův most v celé své kráse, obklopený množstvím turistů. 

Během pár minut došlo k prvním konfrontacím, povětšinou úspěšným, jenže postupně se to začalo zhoršovat a skoro nikdo se již fotit nechtěl. Nevyfotil se s námi jediný Čech, zato však spousta cizinců. Po marném uhánění jsme se odebrali k místu srazu a poté si to zamířili přímo domů, se získanou zkušeností navíc.

 Milé turistky a my.

 

Chlapci chtěli sólo fotografii.

David si našel novou kamarádku.

 

 Milé cizinky.

Vypadá to, že se jim v Praze líbilo.

 Pouliční hudebníci v akci.

 Karlův most v jeho celé kráse.

Mikaela Rotaru, David Svoboda, Petr Musil, Jaroslav Štola

Taje Českého rozhlasu

Zhruba před dvěma týdny jsme měli možnost podívat se s žáky MJK do Českého rozhlasu. Minulý školní rok už jsme takto navštívili i Českou televizi, takže to bylo pro nás příjemné navázání na předchozí exkurzi.
Jako obvykle když někam jdeme, jsme se sešli před školou ve dvanáct hodin a odtud došli pěšky až do Vinohradské ulice, kde sídlí funkcionalistická budova ČR. Nejprve došlo k malému nedorozumění, jelikož jsme tam chtěli jít ze špatné strany, nakonec jsme však jen přece dorazili na recepci. O pár minut později za námi přišla průvodkyně exkurze. 

Po schodech dolů jsme se dostali do prostoru, kde zrovna probíhala výstava o Romské kultuře, proto byly odstraněny židle a my si neměli kvůli tomu kam sednout, ale naštěstí byly fotografie Romů z různých míst a událostí tak zajímavé, že nám to nevadilo. Z místnosti určené pro expozici jsme se vydali do další, tentokrát posluchárny. 
V posluchárně jsme byli zasvěceni do historie ČR, viděli jsme krátkou prezentaci a slyšeli nějaké audiovizuální záznamy z minulosti, například z prvního velkoplošného vysílání, řeč prvního prezidenta Československé republiky - T. G. Masaryka, záznam z procesu s Miladou Horákovou (obětí justiční vraždy) a mnoho dalších zajímavých záznamů.

Během prohlídky se nás paní průvodkyně ptala na různé otázky a jelikož jsem byla aktivní, dostala jsem na památku tričko s logem ČR, což mě sice potěšilo, ale růžovou v oblibě nemám.
Teoretická část víceméně skončila, proto jsme se vydali vstříc dobrodružství v ČR.
Dobrodružství bohužel vyžadovalo absolvování spousty vyšlapaných schodů. Asi si říkáte, proč jsme nepoužili výtah? Kdysi byla v ČR obdobná exkurze té naší a při nastupování do starého (a ojedinělého) výtahu jakýsi žák tento technický skvost rozbil, proto se od té doby zakázala jízda výtahem, kromě zaměstnanců.

Procházeli jsme se patry, četli nápisy různých oddělení a čekali, co bude dál. Další zastávka bylo atrium ČR, které mě hodně zaujalo. V atriu byly umístěny přechodové můstky mezi novostavbami se skoro stovkou kanceláří a šestatřiceti studiovými místnostmi. Prostor obklopoval bez jakéhokoli obkladu jenom čistý, šedivý a neohlazený beton (jedná se o takzvané užití betonu v architektuře).
Atrium se považuje za umělecké dílo architekta a nejméně 70 let po jeho smrti se nesmí manipulovat s jeho prací. 
Znamená to tedy, že kvůli autorským právům se nesmí vůbec stavba více narušovat. Nicméně, nějaké drobné změny tam proběhly. Projektanti oživili atrium vznášejícími se bílými "vzducholoděmi", které celek atria změkčily a zároveň ho opticky snížily. Na zdi umístily plazivé rostliny, co oživily jinak minimalistickou betonovou plochu. Na druhé straně atria si můžou pracovníci ČR odpočinout u stolků, jejichž prostor se dá libovolně vymezit pojízdnou paravanou. Kromě toho jsme spatřili i Studio 1, jehož prostory byly interesantně vizuálně řešeny.

Na závěr jsme měli šanci podívat se do jednoho z nahrávacích studií, kde pustili pár nahrávek o tom, jak vše funguje. Kdo chtěl, mohl si zkusit vysílaný rozhovor. Skupina vybrala na to mě, přestože jsem se na nahrávání necítila. Ve finále to nedopadlo zas tak katastrofálně a alespoň jsme se dobře zasmáli.
Po mém hereckém "výkonu" jsme opustili prostory ČR a vydali se domů.

 Funkcionalistická budova ČR.

 Atrium před drobnou úpravou.

 Atrium po úpravě projektantů.

 

Prostory Studia 1.

 ČR a jeho vysílací stanice.

 

Mikaela Rotaru