Jsme ekonomická škola, takže o inflaci slyšíme skoro pořád - v hodinách ekonomiky, v testech a čtvrťáky to tento rok čeká i u maturitních zkoušek. Člověk si ji ale nejlépe představí v praxi a nám stačí jen sejít do přízemí do našeho školního bufetu.
Když jsem nastupovala do prváku, v bufetu se dalo celkem levně najíst. Párek v rohlíku s kečupem a malou plechovkou Pepsi, takzvané "menu" stálo tehdy jen 30 korun. Jenže časy se bohužel mění a s nimi i ceny. Když se dnes zastavím pro stejné meníčko v bufetu u pana školníka, utratím 40 korun. Ale i samotný párek zdražil a to z 20 na 25 Kč. Takhle to vypadá jako nepatrné částky, ale stačí pár návštěv a vaše peněženka to pocítí.
Zajímavé ale je, že školní automat se inflací nenechal rozhodit. Ceny zůstávají skoro stejné jako pár let dozadu. Pití stále za 15 Kč a balíček chipsů 25 Kč. Možná má škola dlouhodobou smlouvu s dodavatelem, nebo je prostě jen pracné předělat cenovky, my si ale nestěžujeme. Působí to spíše jako ekonomický zázrak.
Když si to vezmeme teoreticky, v bufetu reagují ceny pružně na změny na trhu (nabídka a poptávka, náklady atd), zatímco automat má fixní ceny. Takže vlastně máme živý příklad dvou úplně rozdílných ekonomických přístupů. Jeden reaguje na realitu, druhý zůstává stabilní a studenti to samozřejmě poznají hlavně na peněžence.
Chápu, proč to takhle máme. Inflace se dotkla všech, i našeho školního bufetu. Ale rozhodně to studenty finančně zasáhlo.
Anna Hanke
4.B
Žádné komentáře:
Okomentovat