Cesta do světa World Press Photo

Píše se rok 2014, je 24. září a my, jakožto začínající studenti semináře Multimediální kultura se vydáváme na výstavu World Press Photo. Mnozí z nás a troufnu si říct, že většina již měli povědomí o tom, co od ní očekávat. Od roku 1990 se tato výstava zapsala do našich pražských kulturních zážitků a nabízí nám ty nejlepší kousky ze světa fotožurnalistů. Letošní již 57. ročník se stal možností i nám, žákům Resslovy akademie, abychom se mohli naplno pohroužit do světa fotek, které doslova dýchají a žijí okamžiky a místy, ve kterých byly pořízeny špičkovými fotografy. Někteří z těchto fotografů čekají mnohdy celý život na svého tzv. „sólokapra“, a ti co se dočkali, se teď chlubí svým umem na této výstavě. Nezdržujme tedy dále a pojďme otevřít dveře od budovy pražského Karolina a podívat se co doopravdy nás čeká.

 Na začátek výstavy jdeme až do zadní části expozice. Nutno říct, že prostory budovy působí opravdu velice příjemně. V zadní části jsme se libovolně rozdělili na jednotlivce či skupinky, ve kterých jsme se začali rozhlížet po výstavě. První fotkou na kterou se uchytily naše pohledy, byla fotografie velice poutavá hned na první pohled. Krásně zaostřená, její dominantou se stala půvabná šelma a za ní svítila světla nočního velkoměsta. Z popisku fotky jsme se dozvěděli, že jde o velice ohroženou a v přírodě těžko spatřitelnou pumu, která je v důsledku úbytku svého přirozeného prostředí nucena urazit mnohdy těžkou cestu přes silnice a cesty měst, aby se dostala zpět do přírody.

Kontrast města a divočiny není těžké si z této fotografie uvědomit. Fotil ji Steve Winter a v kategorii Příroda a životní prostředí získala první cenu. Nu, není se čemu divit. Začátek výstavy za sebe hodnotím velice pozitivně!
 Posouváme se dál a všímáme si dalších fotografií, z nichž některé nesou opravdu silné téma. To se pak člověk zastaví, fotku si prohlíží ze všech možných úhlů a zamýšlí se nad celým jejím smyslem. Přesně to má fotograf v úmyslu. Doslova chytnout za srdce. A takových fotek tam bylo opravdu plno.

Za sebe bych například uvedla určitě snímek Brenta Stirtona z jihoafrické republiky, který zachytil slepé albíny jakožto studenty v misijní škole ve Vivekanandě, kteří by bez možnosti těchto speciálních škol museli jít žebrotou. Za tento portrét byla fotografovi udělena opět první cena. Anebo fotografie, které zobrazují vojáka Bobbyho Henlina. Tento muž přežil jako jediný výbuch vozidla humvee, ve kterém zrovna jel. Po těžkých zraněních, které utrpěl, ho čekala dlouhá rekonvalescence. Samotný tento příběh už je velice silné téma, které o to více zesílilo, když jsme se dočetli, že Bobby svůj život bere s nadhledem a možná s větším, než mnozí z nás, kteří k opravdovým starostem nemají mnohdy důvod. Užívá si život a žije ho naplno. A to mi přijde opravdu skvělé.

U této fotky se ještě chvíli zdržíme se skupinkou, se kterou jsem procházela výstavou, a přemýšlíme o ní.  Jaké pocity dokáže rozpoutat v člověku „pouhá“ fotografie!

Silných témat zde opravdu bylo dost. Ptám se tedy i svojí kamarádky Elišky, která se mnou rovněž prochází výstavou, jaká fotka nejvíce zaujala právě jí.

 Její zájem padl také na jednu ze silnějších sérií a konkrétně na tu výherní v kategorii Sportovní zajímavosti. Byla na ní Nadja Casadei, která se i přes svou diagnostiku rakoviny lymfatických žláz rozhodla pokračovat ve své disciplíně sedmibojařky. Dodržovala všechna pravidla náročných připrav na olympiádu a k tomu zvládala k tomu své chemoterapie.

„Hned když jsem k fotkám přišla, zaujaly mně. Jsou hodně emotivní, ze života. Přišla jsem k první a chtěla jsem vědět víc. Kdyby o tomhle tématu byla knížka, určitě bych si jí přečetla,“ říká.

A já, když jsem se na sérii také blíže podívala, nemůžu nic než souhlasit.

Jsme za polovinou výstavy. Procházíme kolem fotek a zachyceno je zde opravdu široké spektrum konfliktů, sociálních a životních problémů a jejich dopadů na lidi a to ať už jde o domácí násilí, zřícené budovy, nebo oběti přírodních katastrof. Jsou to problémy, které lidé po celém světě musejí zvládat každý den, ačkoli si to ne každý vždycky uvědomí. Zde na nás padá trochu splín a začínáme si povídat o neveselých tématech podobného druhu, které vidíme na fotkách.

Blížíme se ke konci a čeká na nás série fotek od Reny Effendi, která získala cenu Prahy za rok 2014. Na svých snímcích Rena od roku 2002 do roku 2008 mapovala projekt ropovodu v Ázerbajdžánu, Gruzii a Turecku, který měl fatální dopad na zemědělce, rybáře a obyvatele v těchto zemích. Tuto šestiletou cestu zobrazuje také ve své knize. Lehký opar splínu se s námi nesl i touto cestou.

 

Nelze si nevšimnout poněkud zvláštní, avšak o to zajímavější fotky, která je mimo jiné zobrazena na plakátu a která se stala výhercem World Press Photo roku 2013. „Lidé si asi fotí měsíc,“ říkali jsme si. Při bližším ohledání popisku u fotky jsme ale zjistili, že se jedná o africké migranty na pobřeží Džibuti city, kteří se snaží zachytit co možná nejlevnější signál a získat tak spojení se svými příbuznými v zahraničí.

Zůstávám stát ohromena a okouzlena touto fotkou, protože jsem vůbec nečekala její opravdovou pointu, než jakou na mně působila při prvním dojmu.

 

Tato fotka nám vlastně ukončuje výstavu. Za stálého diskutování se dostáváme k východu, kde je možno zakoupit si za třicet korun brožuru World Press Photo letošního roku a za deset korun plakát. Jelikož jsou pro nás ceny velice příznivé, rozhodli jsme se, že si každý jednu brožuru a jeden plakát koupíme. Odcházíme dveřmi pryč ze světa World Pressu. Světa fotografického, uměleckého, fantastického, ale také poněkud drsně reálného.

 A moje pocity? Tuto výstavu hodnotím velice kladně. Skláním se před fotografy a jejich nekompromisními objektivy zachycujícími pravdu a realitu. Opravdu jsem si celou výstavu užila a budu se těšit na nadcházející roky, v nichž hodlám World Press opět navštívit. A třešnička na dortu pro ty, kteří uvažují o návštěvě této expozice? Cena je velice dostupná – sto korun je plné vstupné a šedesát pro seniory a studenty. Webové stránky World Press Photo napovědí svými fotkami z minulých let na co se můžete těšit a navnadí vás, abyste zjistili, co nového je v galerii. Svět fotografií z celého světa je vám otevřen od 11. září do 10. října. A nevadí, pokud jste to nestihli. Příští rok se na vás Karolinské prostory i se svými fotografiemi budou těšit.

Tak na viděnou!

Gabriela Hýžová, 3.F

 

 

Magnetic Festival 2014

Po troše poezie jsem se pro vás rozhodla napsat článek spíše o hlučnějším způsobu strávení volného času. Ať už jste milovníci koncertů a jiných akcí tohoto typu, nebo naopak ne, ráda bych vás upozornila a zároveň také nalákala na Magnetic Festival, který se bude konat 19. prosince 2014         v hale PVA Expo v Letňanech.

Zasvěcení ve svých domovech už jistě dávno opatrují vstupenky, netrpělivě odpočítávají dny             a ostatním, kteří stále tento festival neznají a jen nad tímto článkem krčí čelo, v mžiku vysvětlím jeho podstatu.

Magnetic festival, jak už je i z názvu patrné, je mezinárodní hudební festival, který se v naší zemi pořádá pravidelně dvakrát ročně, vždy v květnu a prosinci. Přestože je označován jako festival, spíše bych řekla, že popis "jedna velká party" bude přesnější. Tento festival totiž průměrně trvá okolo      10 hodin a během tohoto času se na podiu vystřídá někdy i přes 10 hudebníků, neboli DJs.                V minulých letech jsme mohli v Praze vidět (a hlavně slyšet!) například osobnosti jako je Martin Garrix, DVVBS, Nervo, Afrojack nebo Showtek.

Letošní prosincový ročník se nebude od minulých nijak zásadně lišit. Na návštěvníky čeká opět výborná hudba, o kterou se postará například italské duo Vinai nebo holadský producent a DJ     Fedde le Grand, jehož skladby Let Me Think About It, So Much Love nebo remix Paradise             pro Coldplay jsou známé po celém světě.

Na závěr přidávám pár fotek z minulých ročníků a odkaz na webovou stránku, kde naleznete všechny potřebné informace. Lístků stále ubývá, tak šup, ať to stihnete.

http://www.magneticfestival.com/

                                       Karolína Bálková, 3.D

 

Kam zmizela "Zmizelá"?

Už nějaký ten pátek můžete v kinech zhlédnout film Zmizelá. Rozhodla jsem se napsat krátkou recenzi, jak na mě film působil a jak se mi Zmizelá líbila.

"Amy se ztratila v den pátého výročí svatby s Nickem. Vše naznačuje, že nezmizela dobrovolně. Zoufalý manžel organizuje rozsáhlé pátrací akce a snaží se dělat vše možné pro to, aby se jeho žena našla. Všechny stopy, nalezené důkazy a svědectví Amyiných blízkých ale ukazují právě na Nicka."

Zde můžete zhlédnout oficiální trailer.


Přečetla jsem si hodnocení na tento thriller (na stránkách csfd.cz má 88% a je to 74. nejoblíbenější film!), neváhala jsem a kino navštívila.

Už od začátku jsem se musela pozorně dívat a vnímat děj, protože se postupně začal více a více zamotávat. Na několik minut jsem si připadala jako detektiv, protože jsem chtěla zjistit, jak to tedy sakra je. Ze začátku spokojené manželství, poté hra téměř o život.

Musím uznat, že hlavní hrdinka, kterou ztvárnila herečka Rosamund Pike, úplně ukázkově manipuluje se svým manželem (Ben Affleck), hraje na city a je neuvěřitelně přesvědčivá.

Konec filmu je poněkud otevřený. Ještě tak 5 minut po skončení jsem seděla a přemýšlela, jak bylo finále filmu myšleno. A to je podle mě to, co režisér zamýšlel. Donutit lidi, aby si udělali svůj vlastní obrázek. Je to thriller, který je místy těžký pochopit a je potřeba nad ním trošku přemýšlet.

Každopádně, hvězdné obsazení splnilo moje očekávání (Neil Patrick Harris, Ben Affleck,..), jejich herecké výkony byly bombastické a děj filmu byl také super a zanechá ve vás něco, nad čím budete dumat ještě hodiny poté. Toto atmosférické drama bych zhlédla klidně znovu. Filmu dávám 5 hvězdiček z pěti!

Sára Laštovková 3.D

O2 aréna - výjimečné zážitky

Začíná nám vánoční čas, a tak si v O2 aréně pro nás připravili pestrý program akcí. Některé z nich vám přiblížím.

Jak jistě víme, začala nám hokejová sezóna a  O2 aréna hostí HC SLAVIA PRAHA, můžeme se sem přijít odreagovat, načerpat novou energii a podpořit své oblíbence v těchto termínech: 21. 11., 25. 11., 2. 12., 9. 12., 28. 12. a pak dále v následujícím roce.

Kdo má rád klasiku, může jít na koncert Karla Gotta, který zde vystoupí 8. prosince. Po jeho koncertě nás 17. prosince ponoří O2 aréna společně s Vánočním galakoncertem do vánoční atmosféry.

Akce, která se bude líbit zejména mužskému pohlaví, nám nabízí skvělou podívanou. Nepochopitelné triky na motorkách, sněžných skútrech i autech, to vše nám ukáže letošní FMX gladitor games. Již 28. listopadu se můžeme přijít podívat na to, co jsme doopravdy na vlastní oči ještě neviděli.

Další nezapomenutelný zážitek spojený s láskou ke koním, krásou, vášní, vzrušením a humorem si odnesou ti z nás, kteří si nenechají ujít letošní Apassionatu. Golden Path, neboli Zlatá cesta k nám „dorazí“ 13. prosince a své vystoupení předvede také 14. prosince.

V nedaleké budoucnosti nás navštíví světová zpěvačka Katy Perry, která nám 23. února 2015 představí své nové album Prism a své nejlepší písničky vůbec.

Tak doufám, že jsem vás dostatečně nalákala. Třeba se na nějaké z akcí potkáme J

Anna Homolková 3.D 

Hoří!!! Aneb Vánoce jsou za rohem...

Všude nám předhazují blížící se Vánoce. Obchodní centra už jsou vyzdobená vánočními ozdobami, v televizi běží reklamy a internet je plný slev na dárky.



Vypracovaly: Eliška Vladyková, Monika Přádová 3. F 

KDY NÁS ČEKÁ DALŠÍ VOLNO?

Tohle je snad nejčastěji slýchaná otázka od nás studentů. Jak jistě všichni dobře víme, jednou za čas se v našich kalendářích objeví nějaké zvýrazněné datum, které nám dává na vědomí, že se v tento den stalo něco významného, nebo že tento den stojí za zmínku. Obvykle to taky znamená, že nás v daný den bude čekat „zasloužené“ volno.

V minulých dnech jsme mohli zaznamenat například pondělí 17. listopadu, na které připadl jeden z nejvýznamnějších dnů v dějinách České republiky - Den boje za svobodu a demokracii. V České republice se vztahuje ke dvěma historickým milníkům: Zaprvé k uzavření českých vysokých škol nacisty roku 1939 a zadruhé k začátku sametové revoluce roku 1989, která vedla k pádu komunistického režimu. Kromě již zmíněného Dne boje za svobodu a demokracii si také tento den připomínáme Mezinárodní den studentstva.

 Na další volné dny si bohužel musíme počkat až do prosince, kdy nás čeká Štědrý den, který byl uzákoněn státním svátkem až od roku 2000. Poté 1. svátek vánoční neboli Boží hod vánoční, který slaví křesťané jako narození Ježíše Krista, a 2. svátek vánoční, který upomíná na památku svatého Štěpána. V tomto období nás samozřejmě čekají i vytoužené vánoční prázdniny.

                  

Eliška Šulcová, 3.B

 

 

 

 

ROZHOVOR s hvězdou Scholy Pragensis

Milí čtenáři, blíží se nám Schola Pragensis, a proto vám přináším exkluzivní rozhovor se studentem naší matičky školy, který nás zde bude reprezentovat, ROBERTEM HERINKEM.

 

Ahoj Roberte. Můžeš našim čtenářům prozradit, kdy Schola Pragensis proběhne?

Zdravím, Tome. Samozřejmě mohu. Schola Pragensis začíná ve čtvrtek 20. listopadu a končí v sobotu 22. listopadu.

 

Jsem si jistý, že se najde spousta čtenářů, kteří o této akci nikdy neslyšeli. Poprosím tě tedy, popiš nám, o co vlastně jde.

Schola Pragensis je „veletrhem“ středních škol, kde žáci devátých tříd a jejich rodiče vybírají tu pravou střední školu.

 

Dobrá. Řekněme, že jsem nerozhodný deváťák, který netuší, jakou střední zvolit. Kam se mám na tuto akci vydat a kolik mě to bude stát?

Vydej se na stanici metra Vyšehrad, u které leží Kongresové centrum, a tam si zdarma můžeš vybrat tu ideální školu.

 

Výborně! Jak vlastně Schola Pragensis probíhá?

Každá škola má v Kongresovém centru svůj stánek, u kterého se můžou deváťáci setkat se studenty daných škol a dozvědět se o jejich školách více.

 

Nemohu se nezeptat, co tě dovedlo na post „tváře“ naší školy?

Lákalo mě se setkat s budoucími studenty naší školy a podat jim informace o naší škole.

 

Na závěr mi prosím prozraď, kde přesně v Kongresovém centru uchazeči naleznou stánek naší školy?

Uchazeči naleznou stánek naší školy ve 4. patře pod číslem 410.

 

Děkuji za rozhovor a všem uchazečům přeji šťastnou ruku při volbě své střední školy.

Pro časopis Resset: Tomáš Vaňásek, 3. F
Odpovídal: Robert Herink, 3. F

Přijďte se rozhodnout!

Zaujala Vás naše škola a máte zájem o studium na ní? Rádi byste viděli na vlastní oči, jak to tady vypadá? Dozvěděli se, jak to tu chodí? Sháníte podrobnější informace, které Vás utvrdí v konečném rozhodnutí ve výběru školy?

V tom případě jsme právě pro Vás připravili Den otevřených dveří Českoslovanské akademie obchodní Dr. Edvarda Beneše, Resslova 8.

Bude se konat ve středu 26. listopadu 2014 od 16:00 do 18:00 hodin. Informace o škole a současně o přijímacím řízení budou podávány prostřednictvím našeho školního rozhlasu již v 16:00 hodin.

 

Naše škola nabízí

• dálkovou a dvě denní formy vzdělávání: ekonomické lyceum a obchodní akademii
• výbornou dopravní dostupnost (2 minuty od stanice metra linky B Karlovo náměstí)
• širokou nabídku volitelných předmětů odborného i všeobecného zaměření
• jazyky: anglický, francouzský, německý, španělský, ruský
• příjemné prostředí v dobře vybavených třídách a odborných učebnách (zejména jazykové a počítačové)
• spoustu školních akcí a zájezdů do zahraničí (Anglie - Wales, Skotsko, Francie, Německo,...)

Kristýna Panešová, 3. B

 

 

SMAŽENÝ LILEK a DOMÁCÍ HRANOLKY podle pana profesora Hladíka

Při výuce o Itálii jsme se dostali k tomuto pokrmu pro dvě osoby.

Na přípravu potřebujeme:

·         4 středně velké brambory se středním obsahem škrobu (klasifikace č. 2 nebo B),

·         1 malý lilek,

·         bylinky dle chuti (majoránka, bazalka, různé druhy pepře),

·         lžičku másla,

·         olivový olej,

·         špetku soli. 

Čas přípravy: přibližně 15 minut

Postup:

Brambory oloupeme (pokud jsou nové, pečlivě omyjeme a nemusíme loupat) a nakrájíme na dlouhé hranolky. Rozložíme na pečící papír a dáme péct na 150 °C asi na patnáct minut.

Lilek nakrájíme na tenká kolečka a posolíme. Necháme „vypotit“. Mezitím na rozehřáté pánvi necháme rozpustit kousek másla a na něm orestujeme kolečka lilku. Přidáme bylinky dle chuti a vůně, opepříme a mírně můžeme posolit.

Bramborové hranolky vytáhneme z trouby, až když jsou pěkně „zlaté“. V míse prohodíme se špetkou soli.

Servírujeme na dvou hromádkách. Lilek můžeme polít libovolně olivovým olejem, aby nebyl suchý. Dle chuti můžeme přidat například na másle restovanou kukuřici nebo opečenou papriku.

 

 

Robert Herink, 3. F

 

Resslovka hostem na konferenci Dny USA a EU

V rámci učiva ekonomie jsme měli možnost podívat se na fórum v Žofínském paláci.Téma přišlo všem velice zajímavé – Dny USA a EU. Přijali jsme tedy pozvání paní profesorky a 20. října jsme se sešli ve společenském oblečení před Žofínským palácem (a musím podotknout, že jeho prostory jsou opravdu úchvatné).  

Pokračovali jsme do sálu, s cedulkou označující hosty konference, což nám dodávalo pocit důležitosti. ;-) 

 Ačkoli jsme téma znali, popravdě řečeno většina z nás neměla úplně ucelenou představu o tom, jak bude samotná konference probíhat. V programu akce nás ale určitě zaujalo například jméno Martin Luther King III. Už jen kvůli jménu jsem byla na jeho projev zvědavá. A po bližším ohledání programu jsme si mohli přečíst další zajímavá jména.

Konference měla za chvíli začít a nás mile překvapily různé drobnosti: propagační materiály na místě sezení, možnost lehkého občerstvení apod. Než jsme si všechno stačili prohlédnout a vyzkoušet, konference začala.

V prvních chvílích si všímám výrazného projevu moderátora celé akce Jakuba Železného, který vedl celou konferenci velice příjemně, a bylo vidět, že má vždy vše pod kontrolou.

A teď se musím přiznat… První projev našeho českého politika jsem úplně nezaznamenala. Je pro mě totiž hodně důležité, aby přednášející měl poutavý hlas a srozumitelný projev, bohužel zde musím konstatovat, že se mi obojího moc nedostávalo. Nevadí, počkám si na další.

Co asi vyzdvihnu více, jsou americké projevy. Nevím, jestli to nebude hlavně proto, že právě na ně jsem se nejvíce těšila. Každopádně mě zajímal názor přednášejících a velice jsem ocenila jejich doprovodné prezentace, na které se člověk během přednášky mohl soustředit.

Generál J. Stavridis

Zejména generál James Stavridis měl celou přednášku opravdu povedenou. Soudím podle faktu, že si udržel pozornost většiny až do samého konce, dokonce i přes skutečnost, že těsně po jeho projevu se konal raut. A ten byl pro nás samozřejmě třešničkou na dortu. 

Martin Luther King III.

V projevech v anglickém jazyce jsme kromě novinek dále zažili někdy hodně úsměvné – možná ale ne pro všechny - okamžiky díky překladatelkám. Pak jsem si ale vzápětí uvědomila obtížnost jejich práce a musela jsem smeknout klobouk při překládání tak složitých projevů, z nichž k jednomu z nesložitějších patřil hlavně projev Martina Luthera Kinga III. A díky možnosti nasazení sluchátek jsem si tyto projevy mohla užít i já a spousta dalších, kteří bojují s jazykovou bariérou.

Leon E. Panetta

Některé projevy se skutečně povedly. Zrovna u již zmíněného Martina Luthera Kinga III. jsem nejednou zaslechla hlas jeho pana otce, zakladatele boje za rovnoprávnost, a tak na mě z jeho projevu dýchala historie. Naopak u projevu generála J. Stavridise jsem velmi ocenila odlehčenost a generálův smysl pro humor.

Mrzelo mě, že pan Leon E. Panetta měl projev až na samém konci konference. Myslím, že spousta z nás by si ho mnohem více vychutnala o pár hodin dříve, přišel mi opravdu upřímný a lidský. A soudím tak nejen podle otázek, které mu v závěru kladlo publikum.

Čas byl ale nekompromisní a konference, která se nám všem moc líbila, pomalu končila. Odcházíme ze Žofínského paláce, jehož noční podoba nám připadá opravdu velkolepá.

Možná jsem nevyslechla a nepochytila úplně všechno, ale myslím si, že i přesto mě celá akce velmi obohatila. Mám radost, že jsem mohla být spolu se svými spolužáky součástí této významné mezinárodní konference.

                                                                                                         

                                                                                                 Gabriela Hýžová, 3.F