Cesta do světa World Press Photo

Píše se rok 2014, je 24. září a my, jakožto začínající studenti semináře Multimediální kultura se vydáváme na výstavu World Press Photo. Mnozí z nás a troufnu si říct, že většina již měli povědomí o tom, co od ní očekávat. Od roku 1990 se tato výstava zapsala do našich pražských kulturních zážitků a nabízí nám ty nejlepší kousky ze světa fotožurnalistů. Letošní již 57. ročník se stal možností i nám, žákům Resslovy akademie, abychom se mohli naplno pohroužit do světa fotek, které doslova dýchají a žijí okamžiky a místy, ve kterých byly pořízeny špičkovými fotografy. Někteří z těchto fotografů čekají mnohdy celý život na svého tzv. „sólokapra“, a ti co se dočkali, se teď chlubí svým umem na této výstavě. Nezdržujme tedy dále a pojďme otevřít dveře od budovy pražského Karolina a podívat se co doopravdy nás čeká.

 Na začátek výstavy jdeme až do zadní části expozice. Nutno říct, že prostory budovy působí opravdu velice příjemně. V zadní části jsme se libovolně rozdělili na jednotlivce či skupinky, ve kterých jsme se začali rozhlížet po výstavě. První fotkou na kterou se uchytily naše pohledy, byla fotografie velice poutavá hned na první pohled. Krásně zaostřená, její dominantou se stala půvabná šelma a za ní svítila světla nočního velkoměsta. Z popisku fotky jsme se dozvěděli, že jde o velice ohroženou a v přírodě těžko spatřitelnou pumu, která je v důsledku úbytku svého přirozeného prostředí nucena urazit mnohdy těžkou cestu přes silnice a cesty měst, aby se dostala zpět do přírody.

Kontrast města a divočiny není těžké si z této fotografie uvědomit. Fotil ji Steve Winter a v kategorii Příroda a životní prostředí získala první cenu. Nu, není se čemu divit. Začátek výstavy za sebe hodnotím velice pozitivně!
 Posouváme se dál a všímáme si dalších fotografií, z nichž některé nesou opravdu silné téma. To se pak člověk zastaví, fotku si prohlíží ze všech možných úhlů a zamýšlí se nad celým jejím smyslem. Přesně to má fotograf v úmyslu. Doslova chytnout za srdce. A takových fotek tam bylo opravdu plno.

Za sebe bych například uvedla určitě snímek Brenta Stirtona z jihoafrické republiky, který zachytil slepé albíny jakožto studenty v misijní škole ve Vivekanandě, kteří by bez možnosti těchto speciálních škol museli jít žebrotou. Za tento portrét byla fotografovi udělena opět první cena. Anebo fotografie, které zobrazují vojáka Bobbyho Henlina. Tento muž přežil jako jediný výbuch vozidla humvee, ve kterém zrovna jel. Po těžkých zraněních, které utrpěl, ho čekala dlouhá rekonvalescence. Samotný tento příběh už je velice silné téma, které o to více zesílilo, když jsme se dočetli, že Bobby svůj život bere s nadhledem a možná s větším, než mnozí z nás, kteří k opravdovým starostem nemají mnohdy důvod. Užívá si život a žije ho naplno. A to mi přijde opravdu skvělé.

U této fotky se ještě chvíli zdržíme se skupinkou, se kterou jsem procházela výstavou, a přemýšlíme o ní.  Jaké pocity dokáže rozpoutat v člověku „pouhá“ fotografie!

Silných témat zde opravdu bylo dost. Ptám se tedy i svojí kamarádky Elišky, která se mnou rovněž prochází výstavou, jaká fotka nejvíce zaujala právě jí.

 Její zájem padl také na jednu ze silnějších sérií a konkrétně na tu výherní v kategorii Sportovní zajímavosti. Byla na ní Nadja Casadei, která se i přes svou diagnostiku rakoviny lymfatických žláz rozhodla pokračovat ve své disciplíně sedmibojařky. Dodržovala všechna pravidla náročných připrav na olympiádu a k tomu zvládala k tomu své chemoterapie.

„Hned když jsem k fotkám přišla, zaujaly mně. Jsou hodně emotivní, ze života. Přišla jsem k první a chtěla jsem vědět víc. Kdyby o tomhle tématu byla knížka, určitě bych si jí přečetla,“ říká.

A já, když jsem se na sérii také blíže podívala, nemůžu nic než souhlasit.

Jsme za polovinou výstavy. Procházíme kolem fotek a zachyceno je zde opravdu široké spektrum konfliktů, sociálních a životních problémů a jejich dopadů na lidi a to ať už jde o domácí násilí, zřícené budovy, nebo oběti přírodních katastrof. Jsou to problémy, které lidé po celém světě musejí zvládat každý den, ačkoli si to ne každý vždycky uvědomí. Zde na nás padá trochu splín a začínáme si povídat o neveselých tématech podobného druhu, které vidíme na fotkách.

Blížíme se ke konci a čeká na nás série fotek od Reny Effendi, která získala cenu Prahy za rok 2014. Na svých snímcích Rena od roku 2002 do roku 2008 mapovala projekt ropovodu v Ázerbajdžánu, Gruzii a Turecku, který měl fatální dopad na zemědělce, rybáře a obyvatele v těchto zemích. Tuto šestiletou cestu zobrazuje také ve své knize. Lehký opar splínu se s námi nesl i touto cestou.

 

Nelze si nevšimnout poněkud zvláštní, avšak o to zajímavější fotky, která je mimo jiné zobrazena na plakátu a která se stala výhercem World Press Photo roku 2013. „Lidé si asi fotí měsíc,“ říkali jsme si. Při bližším ohledání popisku u fotky jsme ale zjistili, že se jedná o africké migranty na pobřeží Džibuti city, kteří se snaží zachytit co možná nejlevnější signál a získat tak spojení se svými příbuznými v zahraničí.

Zůstávám stát ohromena a okouzlena touto fotkou, protože jsem vůbec nečekala její opravdovou pointu, než jakou na mně působila při prvním dojmu.

 

Tato fotka nám vlastně ukončuje výstavu. Za stálého diskutování se dostáváme k východu, kde je možno zakoupit si za třicet korun brožuru World Press Photo letošního roku a za deset korun plakát. Jelikož jsou pro nás ceny velice příznivé, rozhodli jsme se, že si každý jednu brožuru a jeden plakát koupíme. Odcházíme dveřmi pryč ze světa World Pressu. Světa fotografického, uměleckého, fantastického, ale také poněkud drsně reálného.

 A moje pocity? Tuto výstavu hodnotím velice kladně. Skláním se před fotografy a jejich nekompromisními objektivy zachycujícími pravdu a realitu. Opravdu jsem si celou výstavu užila a budu se těšit na nadcházející roky, v nichž hodlám World Press opět navštívit. A třešnička na dortu pro ty, kteří uvažují o návštěvě této expozice? Cena je velice dostupná – sto korun je plné vstupné a šedesát pro seniory a studenty. Webové stránky World Press Photo napovědí svými fotkami z minulých let na co se můžete těšit a navnadí vás, abyste zjistili, co nového je v galerii. Svět fotografií z celého světa je vám otevřen od 11. září do 10. října. A nevadí, pokud jste to nestihli. Příští rok se na vás Karolinské prostory i se svými fotografiemi budou těšit.

Tak na viděnou!

Gabriela Hýžová, 3.F