Distanční výuka zas a znova?

Nastal čas nažhavit naše počítače a tiskárny? Coronavirová situace je stále horší a horší a tato skutečnost se projevuje i v českém školství.

Domů nás zatím nezavřeli, avšak povinnost nosit roušky ve frekventovaných částech školy byla zavedena velmi rychle. Jsou tato opatření dostačující? Kdo ví... Učitelé se snaží být připraveni na 3 možné scénáře: První se týká normální prezenční výuky, druhý smíšené formy výuky (tedy více jak polovina studentů doma, zbytek ve škole) a třetí distanční formy, kterou jsme si mohli vyzkoušet přes značnou část druhého pololetí minulého školního roku. Spoustě učitelům distanční forma nevyhovovala, chyběl jim kontakt se studenty a často měli s přípravou na online výuku více práce. Snažili se studentům poskytovat obsáhlé zpětné vazby na jejich práce, museli se skamarádit s technikou a zvyknout si na úplně nový režim. Studenti si zvykli na volnější režim. Ano, sice jim bylo zadána spousta a spousta prací, ale nikdo je při online hodinách nemohl napomínat za užívání mobilního telefonu, jezení při výuce a jiných, pro učitele při prezenční výuce, vyrušujících aspektů. Některé hodiny studenti ani nemuseli navštěvovat online. Stačilo, když jednou za 14 dní odevzdali vypracovaný úkol, který jim vyučíjí zadal. Ne všem studentům tento režim vyhovoval. Někteří jedinci nejsou schopni se k učení sami dokopat, hledali cesty jak úkoly ošmelit a z látky, která se nyní bere za probranou, si nic nepamatují.. To by mohlo být problémem pokud se opět přejde na distanční výuku. A pravděpodobně k tomu dojde. Jinak, než jsme si zvykli. Dle zákona nás čekají online hodiny tak, jak je máme v normálním rozvrhu. To je zhruba 7 hodin čistého času u počítače. Asi nastal čas nakoupit si oční kapky, zkontrolovat mikrofony a sluchátka a smířit se s tím, že distanční forma výuky se opět stane součástí našich životů. Čipčalová, 4.D