James Wan vyhrál. Nastartoval sadistickou sérii Saw a vysloužil si za ni nečekanou diváckou a vesměs i kritickou přízeň. Stihl ji pak opustit dřív, než začala hororové fanoušky iritovat. Od té doby se mu dostává dostatečné pozornosti ze strany distributorů i publika, takže není divu, že úspěch zvládl nejednou zopakovat. Podobně dopadá V zajetí démonů. Možná jde o docela rutinní horor, jakých v podobné a vyšší kvalitě vzniká každý rok několik, jenže ty nejsou spojeny s natolik silným jménem a nedisponují tolika prostředky na všech úrovních, aby se je dařilo vysílat do celého světa a kasírovat za ně tolik peněz.
Během filmu sledujeme průměrnou
americkou rodinu, kterou začaly v novém domově pronásledovat nevysvětlitelné
příznaky, paralelně s partnerskou dvojicí vyšetřovatelů paranormálních jevů,
snažící se jim pomoct a zároveň se vyrovnat s vlastními problémy. Většina scén
je založena na procházení některé z postav osiřelými místnostmi, většinou bez
výsledku, a hledání zdrojů tajuplných zvuků, rovněž naprázdno. Ovšem bez
přítomnosti pseudo-dokumentární ruční kamery.
Wan se soustředí na technicky precizní provedení každé jedné
scény podle nejvyšších řemeslných standardů, ale neláme si hlavu s kompletací a
kontextem, které by je nějak ozvláštňovaly, nebo třeba nabourávaly či stavěly
do nového kontextu.
Děj a vše okolo něj lze označit bez
okolků za velký průšvih, především co do logiky chování postav. Zúčastnění
kupříkladu zběsile pobíhají po domě a hledají hrdinovu ženu, místo aby okamžitě
vyrazili do sklepa, kam jedině mohla šachta, do níž nešťastnice spadla, vést -
scénář potřebuje časový prostor pro samotnou protagonistku v prázdné místnosti,
aby mohl rozehrát x-té tápání v temnotě. Podobně hapruje práce s prostorem.
Probíhá velmi brutální, tedy hlasitý exorcismus za přítomnosti pěti postav,
přitom hned ve vedlejší místnosti je hrobové ticho, aby se v ní odehrála
diametrálně odlišná situace ohledně hledání ztraceného dítěte. Jde o selhání
základních postupů tak zásadní a tak častá, že jen těžko mohou být neuvědomělá.
Kristýna Tesařová
Žádné komentáře:
Okomentovat