Jsme s vámi. Buďte s námi...

 Dne 12. září se žáci 3.E společně s žáky dalších tříd (3.A a 3.C) zúčastnili promítání filmu Vlny a následné debaty s pamětnicí paní Dagmar Hazdrovou a historikem panem Michalem Šmídem. 

Film Vlny, který režíroval Jiří Mádl, pojednává o redakci Československého rozhlasu v letech 1967-1968. Snímek ukazuje jak tvrdou realitu totalitního režimu, tak oddanost generace našich babiček a dědečků v boji za svobodu. 

Celým příběhem nás provází fiktivní postava spojovače Tomáše Havlíka. Ten má v péči svého mladšího bratra. Vztah nemají ideální, ale jeden by za druhého položil život. Tomáš je zprvu spojovačem v nejmenované firmě, později se však psychickým nátlakem svého nadřízeného (a trochou náhody) stává spojovačem právě v Československém rozhlasu. Kde celý příběh historie začíná… 

V debatě po filmu jsme mohli vyslechnout slova paní Dagmar Hazdrové, která pracovala v již zmíněné době jako redaktorka rozhlasu v Hradci Králové. Uvedla, že snímek je pouze s nepatrnými úpravami totožný s realitou. Ty jsou nezbytné pro udržení divákovy pozornosti. Dále nám pamětnice přiblížila své zkušenosti s dobou, např. jakým následkům musela čelit po vpádu vojsk Varšavské smlouvy na naše území. 

Občas se najdou věci, na které se v hodinách dějepisu čas nenajde. Stojí za to však o nich něco vědět, například o vysílání Československého rozhlasu v době okupace roku 1968. Film nám toto období dokázal obstojně přiblížit, proto bych jej označila jako velmi přínosný pro dnešní generaci. Rozhodně stojí za zhlédnutí. 

Simona Lamačová, 3. E

Pár faktů pro Franze Kafku

Tento rok měl Franz Kafka stoleté jubileum od svého úmrtí. Byl to český, německy píšící spisovatel židovského původu. Dalo by se o něm říci, že je jeden z nejvlivnějších spisovatelů 20. století. Jeho romány a novely jsou plné úzkosti, otázek o smyslu života a nebývají moc lehké. Jeho jméno se stalo synonymem pro zvláštní a absurdní literární světy, kde se člověk cítí zmatený.

Jsou věci, které neztroskotají na ničem jiném než na sobě samých. Lze vůbec uniknout? Playing Kafka je skvělá hra plná neproniknutelných intrik, záludných zvratů a konverzací, jež zdánlivě postrádají smysl. Hra čerpá ze života a díla Franze Kafky, byla tvořena s experty na jeho tvorbu. Lze také stáhnout v App Store, Google Play, nebo také na Steam.

Zde je odkaz na tuto hru: https://store.steampowered.com/app/2911850/Playing_Kafka/

Připravili jsme pro vás 5 zajímavých faktů, abychom ukázali, že to byl furt přece jenom člověk, který se uměl i smát.

     1. Houbový expert

            To, že byl z Čech se dá doložit i tím, že Franz Kafka miloval houbaření. Měl rád dlouhé procházky v lese, kde je sbíral. Naučil se rozpoznávat několik druhů hub, které si postupně zapisoval do svého deníku. 

            Houbaření zapojil i do svých romantických dopisů. Jednou své mile dokonce napsal milostný dopis, kde zmínil, že by mu musela pomáhat sbírat houby, což považoval za vrchol romantiky.

     2. Láska k pornografii a sexu

            I přes své depresivní příběhy, měl v této oblasti dost pikantní život. V pornografii si Kafka libuje. Své poklady a erotické povídky si před rodiči zamykal a schovával do tajné knihovny.

            Je dobře zdokumentováno, že Kafka měl zájem o pornografii. Byl pravidelným návštěvníkem kabaretů a bordelů v Praze a Berlíně. Ve svých dopisech a denících se často zmiňoval o svých sexuálních fantaziích a zkušenostech. V těchto dopisech zkoumal své pocity hanby a viny. Samozřejmě Kafkova sexualita a zájem o pornografii ovlivnily jeho literární tvorbu. V jeho dílech se často objevují motivy sexuálního ponížení, moci a kontroly.

            Jeho korespondence s Milenou Jesenskou, odhaluje hluboké a často temné sexuální fantazie, což poskytuje intimní pohled na jeho psychologii.

     3. Kafka a oblečení

            Navzdory jeho pochmurnému psaní měl Kafka smysl pro módu. Rád se oblékal elegantně a dbal na to, aby jeho oblečení bylo vždy čisté a upravené. Nechával si vyrábět obleky na míru. Roku 1910 sepsal dokonce své postřehy o módě.

     4. Noční sova

            Kafka trpěl nespavostí a nejčastěji psal v noci. Byl tak oddaný své tvorbě, že často pracoval až do rána. Když čteme jeho díla, můžeme téměř slyšet tiché noční hodiny a cítit neklid, který ho provázel.

            Jeden z důvodů může být jeho práce, která mu zabírala většinu jeho času, proto byl odsouzen    psát k večeru až dlouho do noci. Noční hodiny se pro něj staly obdobím klidu a ticha, kdy se mohl plně ponořit do svých myšlenek a literárního světa. Ve svých dopisech a denících často zmiňoval, že právě v noci nacházel inspiraci a koncentraci.

            Kafkův noční režim však měl i své stinné stránky. Nedostatek spánku a neustálý vnitřní stres podkopávaly jeho zdraví. Přestože noční hodiny pro něj byly obdobím tvůrčího rozmachu, zároveň ho fyzicky i psychicky vyčerpávaly.

            V jednom ze svých dopisů Maxu Brodovi, svému příteli a životopisci, Kafka napsal: "Moje psaní je zcela soustředěné na noční čas. Jen v noci, kdy celý svět spí, se cítím svobodný a schopný psát." Tato slova dokonale vystihují jeho vztah k nočnímu psaní a nespavosti.

     5. Kafka záliba ve sportu

Zápisník či cyklista?

            Franz nebyl jen intelektuálem sedícím za psacím stolem. Byl vášnivým plavcem, jezdcem na kole a dokonce se věnoval zápasení. Je těžké si představit, jak autor "Proměny" dělá kliky nebo plave v řece, ale Kafka to opravdu dělal.

Takže až si příště otevřete knihu od Franze Kafky, vzpomeňte si, že za těmi temnými řádky se skrývá člověk s hlubokým smyslem pro humor, vášnivý sportovec a elegantní módní guru, který nikdy nepřestal fascinovat svět svou jedinečnou perspektivou.

Vliv sociálních sítí na duševní zdraví mladých lidí - Karel Vobecký

 

     V dnešní digitální éře hrají sociální sítě jako Facebook, Instagram, TikTok a Snapchat významnou roli v životech mladých lidí. Přinášejí mnoho pozitivních aspektů, jako je snadná komunikace, sdílení zážitků a přístup k informacím. Přesto stále častěji se diskutuje o jejich vlivu na duševní zdraví mladých uživatelů. Tento článek se zaměří na zkoumání těchto dopadů a na způsoby, jak se mladí lidé mohou bránit negativním účinkům sociálních sítí.

Sociální sítě a jejich pozitivní stránky

     Sociální sítě umožňují mladým lidem udržovat kontakt s přáteli a rodinou, bez ohledu na vzdálenost. Mohou sdílet své zážitky, fotografie a videa, tím posilují své sociální vazby. Díky sociálním sítím mají mladí lidé také přístup k různorodým informacím, které jim mohou pomoci v jejich vzdělávání a osobním rozvoji. Navíc mohou nacházet komunity se společnými zájmy, kde mohou sdílet své koníčky a nalézat podporu.

Negativní dopady na duševní zdraví

     Bohužel, sociální sítě mají také řadu negativních dopadů na duševní zdraví mladých lidí. Jedním z největších problémů je srovnávání se s ostatními. Mladí lidé často vidí na sociálních sítích upravené a idealizované verze životů ostatních, což může vést k pocitům méněcennosti, úzkosti a deprese. Když vidí, že ostatní mají zdánlivě dokonalé životy, mohou mít pocit, že sami nejsou dostatečně úspěšní nebo šťastní.

     Dalším problémem je kyberšikana. Sociální sítě mohou být místem, kde dochází k šikaně a obtěžování. Kyberšikana může mít vážné následky na duševní zdraví obětí, včetně nízkého sebevědomí, úzkosti, deprese a v extrémních případech i sebevražedných myšlenek.

     Nadměrné užívání sociálních sítí může také vést k problémům s duševním zdravím. Když mladí lidé tráví příliš mnoho času online, mohou zanedbávat důležité aspekty svého života, jako jsou spánek, fyzická aktivita, studium a reálné sociální interakce. To může vést k pocitu izolace, únavě a celkovému zhoršení duševního zdraví.

Jak se bránit negativním vlivům

     Je důležité, aby mladí lidé byli informováni o rizicích spojených se sociálními sítěmi a aby se naučili, jak se jim bránit. Jedním z kroků je nastavení časových limitů pro používání sociálních sítí, aby se zabránilo nadměrnému užívání. Mladí lidé by měli také hledat rovnováhu mezi časem stráveným online a časem věnovaným jiným aktivitám, jako je sport, studium nebo setkávání s přáteli osobně.

     Důležité je také naučit se kriticky hodnotit obsah na sociálních sítích. Mladí lidé by měli vědět, že to, co vidí online, není vždy pravdivé a že mnoho příspěvků je upraveno a idealizováno. Tímto způsobem mohou snížit negativní dopad srovnávání se s ostatními.

Konec školního roku na naší škole, aneb jak to všechno v klidu zvládnout

 Konec školního roku bývá často hektický, proto bych chtěl pro nové žáky naší školy sepsat takový „návod“, jak to vše funguje a jakým způsobem to v klidu zvládnout a nezbláznit se. Nejdůležitější je si zachovat klidnou hlavu. Ono to vlastně to není o moc jiné, než to bylo u vás na základních školách. Avšak je tu pár odlišností, které vás, jako nové žáky, mohou mile, ale i nemile překvapit. 

Vše to začíná už okolo Velikonoc, kdy jsou první maturity, žáci nematuritních ročníků mají nějaké dny volno a učitelé se snaží nasbírat dostatek známek, protože tuší, že čas se krátí. V tu dobu ale ještě nejde, do jak se říká, „tuhého“. Největší rozdíl oproti základní škole jsou ústní maturity v druhé polovině května. Možná se vám to zdá jako dlouhá doba od Velikonoc po květen, ale ten čas velmi rychle uteče, do toho jsou ještě přijímačky na SŠ, a pak je už prakticky uzavření klasifikace a vysvědčení. 

Během ústních maturit mají žáci prvního a druhého ročníku různé zajímavé semináře a sportovní akce, při kterých se určitě nikdo z nich nenudí. Naopak žáci třetího ročníku mají praxe ve firmách, o kterých následně píší výstup, neboli referát. Když se žáci po praxích vrátí, čeká je spousta testů a čtvrtletních prací na které mají zhruba dva týdny. Vše se dá v pohodě zvládnout a není potřeba se ničeho bát. Na žáky třetího ročníku poté čeká vodácký kurz, ten je plný zábavy a odpočinku od studia. 

Po třetím týdnu června nastává závěrečný týden, kdy jezdí žáci na různé výlety podle toho jak se domluví jejich vlastní třída. Následně nadchází den D - to je předání vysvědčení a zasloužené dvouměsíční volno plné zábavy a užitých chvil. 

Š.R.

Rušení papírových omluvných listů!

    Od příštího školního roku se nově zavedou elektronické omluvné listy. Tím by se měl zjednodušit způsob omlouvání absence žáka. Někteří, ale s tímto novým způsobem nesouhlasí, jelikož si myslí, že je lepší si absenci omlouvat v papírové podobě. 

    S touto novinkou přijde i úprava procentuální docházky. Žáci budou povinni si testem doplnit učivo z určitého předmětu, ze kterého budou mít absenci více než dvacet procent. Tento rok je tato hranice určena dvaceti pěti procenty s tím, že učitel nemusí vyžadovat po studentovi absenční test, od třicetiprocentní absence se tento test stává povinností.

Svobodová, Stauchová

 

Budou stále občané české republiky chodit do hospod na pivo ?

 

Starší občané si jistě pamatují pivo za pár korun. Každým rokem se již ale zvyšovala cena piva, až to došlo ke stádiu roku 2024, kdy se zvedla daňová sazba a pivo se zdražilo nejvíce za poslední dobu.

 

Pivo se v České republice vaří i pije nejvíce ze všech státu na světě, i se vyváží do zahraničí, kde to pivo nestojí ani tolik, kolik tady v České republice. Pivo v láhvi zde také není úplně levné a pivo točené zde již nekoupíte za méně než 50 Kč. Otázkou tedy je, zda občané České republiky budou ochotni zaplatit za točené pivo tak hodně peněz, když si budou moct koupi lahvové pivo a popíjet si ho doma.

 

Důležitou roli na tento problém má vliv i pandemie Covid-19, která začala roku 2020. Pandemie zablokovala některým občanům pracovat, poté se ČR zadlužila a ceny produktů stoupaly a pořád stoupají nahoru. Pandemie způsobila i obrovské změny v sociálním chování. Někteří lidé se již bojí, nebo z důvodu stáři nebo nemoci nemohou, chodit ven bez roušky nebo respirátoru. To zahrnuje samozřejmě i hospody, kam přestávají lidé chodit, to nezahrnuje samozřejmě jen hospody, ale veškeré společenské akce.

Jaké je možné řešení? Zamyslete se..

Slovensko na rozcestí, volby prezidenta provází kontroverze

 

Slovensko bude mít po následujícím víkendu novou hlavu státu. Naši východní sousedé se chystají na druhé kolo přímé volby a jak to tak poslední dobou v politických kuloárech bývá, nechybí bizarnosti, kontroverze a rozdělování společnosti na dvě strany, které tak dobře známe i z tuzemských vod. Kdo ale nakonec bude nástupcem dosluhující prezidentky Čaputové?

Minulý týden se okruh zúžil na dva zbývající kandidáty – bývalého premiéra Petera Pellegriniho a občanského kandidáta Ivana Korčoka. Ti získali v prvním kole nejvíce procentních hlasů, druhý jmenovaný si pak připsal i poměrně překvapivé vítězství, kdy svého protivníka porazil o 5,5% všech platných hlasů. Na třetím místě skončil silně protiukrajinské názory prezentující bývalý předseda Nejvyššího soudu Slovenské republiky Štefan Harabin. A právě hlasy jeho voličů mohou ve druhém kole rozhodnout.

 Ptáte se proč? Odpověď je poměrně jednoduchá – 11% hlasů je nemalý počet, a to i přesto, že se ve druhém kole očekává u volebních uren vyšší účast. Sám Harabin ještě žádného z kandidátů oficiálně nepodpořil, byť má názorově blíž právě k Pellegrinimu. Jaká jsou ale témata obou kandidátů?

 Petera Pellegriniho bychom bez přimhouření oka mohli přiřadit k bývalému premiérovi České republiky, Andreji Babišovi. Stejně jako on, i Pellgerini v bitvě o prezidentský post sází na národně – bezpečnostní témata, zejména pak na současný postoj slovenské vlády, tedy krizi na Ukrajině a její řešení. Za vše v tuto chvíli hovoří fakt, že jej podpořil současný slovenský předseda vlády Robert Fico, s nímž Pellegrini sdílí například názor na absolutní zastavení vojenské pomoci Ruskem napadené zemi. Zvolený narativ nicméně velmi připomíná podobné strašení válkou, jako zkoušel právě Andrej Babiš – tedy opakování toho, že on by jako prezident Slovensko (na rozdíl od svého protikandidáta) nikdy do otevřeného konfliktu neposlal, či místy až nebezpečné návrhy možného vystoupení z koalice NATO – a to i přesto, že podobně jako u nás má prezident spíše reprezentativní, než výkonnou funkci.

 Ivan Korčok naopak může v lecčems připomínat bývalého kandidáta Jiřího Drahoše. Na rozdíl od Pellegriniho se zaměřuje na kritiku současné vlády, která vykazuje spíše provýchodní názory, v boji o voliče se pak spoléhá právě na orientaci na západ a tvrzení, že bude oním potřebným vyvážením názorové misky vah mezi prezidentem a vládou. Bývalý diplomat se tak názorově blíží dosluhující prezidentce Čaputové a podporu slýchá i od některých tuzemských vládních stran. Právě klidnější narativ a obecně diplomatičtější vystupování mu nicméně částečně podkopává nohy v debatách s Pellegrinim – byť jich zatím vinou právě jeho soka a jeho pravidelné neúčasti nebylo mnoho.

 Slovenské prezidentské volby bychom tedy mohli označit jako velmi podobné těm, které se v Česku udály před rokem. I zde vidíme střet dvou zcela odlišných soupeřů, z nichž jeden chce pokračovat v prozápadní rétorice Zuzany Čaputové, druhý se pak názorově přiklání k současné, spíše provýchodní vládě Roberta Fica. Kdo bude novou slovenskou hlavou státu se dozvíme už o následujícím víkendu, tak šťastnou ruku u voleb, bratři!

 

                                                                                                                                      

                                                                                                                                (Chládková, 4.C)

Mbappé, proč zase střídal?

Mbappé, proč zase střídal?

Po šesté za sebou se zřejmě stane nejlepším střelcem francouzské ligy. Nejvíc gólů dal i na posledním mistrovství světa. Kylian Mbappé patří mezi nejlepší fotbalisty světa, podle jeho posledních ligových startů byste to však nepoznali. Kylian hraje fotbal za Paris Saint Germain, teď bývá často na střídačce a to díky tomu, že se do světa rozšířila zpráva o jeho letním přesunu do Realu Madrid. Že by po vypršení smlouvy střelecké eso zmizelo bez finanční náhrady? Kdo ví..

Kouč PSG Luis Enrique avizoval, že si jeho tým musí postupně naučit hrát bez něj. A řídí se tím, že když to není zcela nutné, stáhne ho ze hry. Stejně jako v partii na hřišti Olympique Marseille, kde se vedoucí PSG mohlo výrazně přiblížit obhajobě ligového titulu. Zápas skončil 2:0. V závěru už u toho Mbappé nebyl. Po hodině hry, kdy to bylo ještě 1:0 šel z placu.

Kamery zachytily, jak se zašklebil, když se podíval na tabuli pro střídání, kde se zjevila jeho desítka. Je logické, že toto střídání v Marseille spustí spoustu dotazů. Kouč na dotazy reagoval takto: ,,Já jsem trenér, který dělá rozhodnutí každý den a každý týden." ,,Do posledního dne, co budu v Paříži, se budu snažit hledat to nejlepší řešení pro můj tým. A nezajímá mě, jestli to nechápete. Je mi to jedno. Vážně je mi to jedno."

Je nutné dodat,že i bez Mbappého devadesátiminutových služeb PSG zásadně nestrádá. Sedm kol před koncem má pohodlný dvanáctibodový náskok na Brest, který je senzačně druhý. Zároveň se nabízí otázky, zda si Enrique se svými tahy zbytečně nepokřivuje vztahy s Mbappém ve chvíli, kdy ho bude ještě potřebovat.

                                                                                                                        Vanesa Koenigsteinová, 4.E

Návrh zákona o veřejnoprávních médiích na Slovensku

Ministerstvo kultury Slovenska, pod vedením ministryně Martiny Šimkovičové z vládní koalice vedenou Robertem Ficem, předložilo návrh zákona, s cílem nahradit současnou veřejnoprávní masmédium Rozhlas a televizi Slovenska (RTVS) novou institucí a novým vedením. Návrh popisuje novou instituci jako veřejnoprávní, národní, nezávislou, informační, kulturní a vzdělávací, sloužící v oblasti televizního a rozhlasového vysílání s cílem podporovat národní povědomí a kulturní vzdělanost. Opozice však kritizuje tento návrh jako účelný pokus o dosazování nových osob Ficovovou vládou do vedení veřejnoprávních médií, a varuje před možným vznikem politického orgánu cenzury. Tato opatření vyvolávají obavy z ovládnutí médií vládní koalicí a posouvání země směrem k politické situaci podobné v Maďarsku. Protesty proti těmto změnám vyvrcholily svoláním demonstrace za svobodu médií slovenskou opozicí. Navrhovaný zákon také obsahuje ustanovení, že veřejnoprávní televize a rozhlas bude denně od 23:30 do 00:30 vysílat státní hymnu mezi programy.

Důvodem začínajících debat a protestů je obava, že navrhované změny by mohly vést k politickému ovlivňování a ztrátě objektivity veřejnoprávních médií ve prospěch vládní koalice. Opoziční strany jako Křesťanskodemokratické hnutí (KDH) a Svoboda a Solidarita (SaS) zdůrazňuje, že nový zákon by mohl ulehčit vládě ovládnout obsah médií a regulovat jej podle vlastních politických zájmů. Proti těmto krokům se staví i představitelé Progresivního Slovenska, kteří varují před vytvořením propagandistického státního média, podporující proruské zájmy. Kritici také poukazují na možný odchod od principů nezávislých médií a zásadám demokratické vlády. Vládní koalice argumentuje potřebou reformy zastaralých masmédií a větší efektivity veřejnoprávních médií, avšak tyto argumenty jsou zpochybněny výraznou kritikou a obavami o budoucnost médií a demokracie na Slovensku tamní společností.

„Vláda chce vytvořit médium servilní k vládě, kde budou protlačovány proruské narativy. Čtvrtá vláda Roberta Fica postupuje podle příručky autokratů - ovládnout veřejnoprávní média, zastrašit soukromá média, ovládnout bezpečnostní aparát. To všechno naplňuje znaky maďarského scénáře a je potřeba se tomu postavit,“ zdůraznil předseda opoziční strany Progresivní Slovensko Michal Šimečka.

Štefánová Anna 4. E 

Den, který změnil Česko

Píše se 12. březen 1999 a ministr zahraničí Jan Kavan předává americké ministryni zahraničí Madeleine Albrigthové ratifikační listiny, spolu se zástupci Polska a Maďarska, o vstupu do Severoatlantické aliance. Tento den je pro Česko bezesporu jeden z nejvýznamnějších od roku 1989, kdy se naše země po více než 40 letech vymanila z područí komunismu a Sovětského svazu. NATO se tak rozrůstá o první tři země z tehdejšího východního bloku.

Severoatlantická aliance (mnohými známa pod zkratkou NATO), je společenství, dnes už 32 států světa, zajišťující bezpečnost jednotlivých členských zemí. Jedná se o vojenský pakt, který vznikl v roce 1949 podpisem Severoatlantické smlouvy. Hlavním cílem organizace je zajištění kolektivní obrany svých členů.

V Česku se o vstupu do NATO čile diskutovalo již od vzniku samostatného státu. Sám prezident Václav Havel byl velmi proaktivní a snažil se přesvědčovat i ty, kteří v členství v organizaci neviděli smysl. V roce 1997 Česko, společně s Polskem a Maďarskem, dostalo oficiální pozvánku. Za necelé dva roky, 26. února 1999 podepisuje prezident Havel na Pražském hradě ratifikační listiny o vstupu do Severoatlantické aliance. O pár dní později, 12. března, se Česko stává právoplatným členem aliance.

Během našeho členství se odehrálo také několik momentů, které byly pro NATO zásadní. Jen dva týdny po oficiálním uvítání tří nových členů zahájila Aliance bombardování srbských cílů na území Černé hory a Srbska v rámci války v Jugoslávii. Dva roky poté následovala pro NATO dosud největší rána. Po útocích 11. září v USA byl aktivován článek 5, kterým byla započata válka proti terorismu, zejména proti hnutí Al-Kaída. V dnešní době se státy Aliance nepřímo potýkají s válkou na Ukrajině, kterou zapříčinil barbarský režim ruského prezidenta.

Tento rok si připomínáme už 25. výročí vstupu do NATO. Do organizace, která zaštiťuje naši bezpečnost a která v dnešní době čelí mnoha výzvám a problémům. Pro Českou republiku je členství v takovéto organizaci velmi důležité. A možná vzhledem k aktuální situaci stále důležitější. Jen jako členi NATO se přímo nemusíme obávat, že by se opakovala situace, se kterou máme z minulosti tak neblahé zkušenosti.

                                                                                                                            Marek Kváš,4.E