Čeští tenisté ve finále Davis Cupu

V pátek se čeští tenisté postavili proti týmu argentických tenistů. Čeští tenisté byli ve slozění Tomáš Berdych, Radek Štěpánek, Lukáš Rosol a Jiří Veselý.

V pátek v prvním zápase nastoupili proti sobě Radek Štěpánek proti Juanu Mónakovi, v nekompromisním zápase dokázal vyhrát Radek Štěpánek ve třech setech a získal pro Českou republiku první důležitý bod, který pomohl nakonec k výhře. Chvíli potom, co dohrál svůj zápas, na kurt nastoupila naše jednička Tomáš Berdych. Postavil se proti Leonardu Mayerovi, ze začátku se chvíli Tomáš Berdych pral s přesností, ale nakonec si zlepšil mušku a vyhrál tento zápas 3:1 na sety. Tímto vybojoval další bod pro Českou republiku.

Zbýval poslední krok do finále, a to byla čtyřhra, ve které byli zprvu napsáni Lukáš Rosol a Jiří Veselý, ale nakonec se český kapitán rozhodl postavit Tomáše Berdycha a Radka Štěpánka, kteří rozhodli o tom, že se čeští tenisté dostali do finále Davisova poháru, když hladce porazili argentinskou dvojici 3:0 na sety.

A podruhé za sebou se dostali do finále, kde se utkají s těžkým soupeřem ze Srbska. Finále se bude hrát 15 -17. listopadu v Srbsku, zde mají čeští tenisté pokus o získání druhého titulu v řadě.

Petr Musil [PM] 3.D

Les misérables -Bídníci

 

    Nevíte, kam zajít, a máte rádi muziku? Tak zajdětě do Goja music hall, zde se totiž od 25.9.2013 bude znovu hrát slavný muzikál Les misérables - Bídníci. Tento muzikál již vidělo přibližně 55 milionů lidí po celém světě ve 38 zemích, 221 městech a zpívalo se ve 21 jazycích.

    Bídníci jsou světově nejpopulárnější hudební muzikál všech dob. Je to muzikál, který vás strhne příběhem vášně, zkázy, lásky, nenávisti na pozadí národa zmítaného revolucí. Nebude to slast jen pro vaše oči, ale i uši. Úchvatné melodie vám určitě vezmou dech. Letos v Londýně je uváděn již 27. rokem. Tak nebuďte pozadu a zajděte se na tento úchvatný muzikál podívat již brzy.

                                                                                                                       Dubová Petra 3.C
 

Recenze na horor V ZAJETÍ DÉMONŮ

James Wan vyhrál. Nastartoval sadistickou sérii Saw a vysloužil si za ni nečekanou diváckou a vesměs i kritickou přízeň. Stihl ji pak opustit dřív, než začala hororové fanoušky iritovat. Od té doby se mu dostává dostatečné pozornosti ze strany distributorů i publika, takže není divu, že úspěch zvládl nejednou zopakovat. Podobně dopadá V zajetí démonů. Možná jde o docela rutinní horor, jakých v podobné a vyšší kvalitě vzniká každý rok několik, jenže ty nejsou spojeny s natolik silným jménem a nedisponují tolika prostředky na všech úrovních, aby se je dařilo vysílat do celého světa a kasírovat za ně tolik peněz.

Během filmu sledujeme průměrnou americkou rodinu, kterou začaly v novém domově pronásledovat nevysvětlitelné příznaky, paralelně s partnerskou dvojicí vyšetřovatelů paranormálních jevů, snažící se jim pomoct a zároveň se vyrovnat s vlastními problémy. Většina scén je založena na procházení některé z postav osiřelými místnostmi, většinou bez výsledku, a hledání zdrojů tajuplných zvuků, rovněž naprázdno. Ovšem bez přítomnosti pseudo-dokumentární ruční kamery.

Wan se soustředí  na technicky precizní provedení každé jedné scény podle nejvyšších řemeslných standardů, ale neláme si hlavu s kompletací a kontextem, které by je nějak ozvláštňovaly, nebo třeba nabourávaly či stavěly do nového kontextu.

Děj a vše okolo něj lze označit bez okolků za velký průšvih, především co do logiky chování postav. Zúčastnění kupříkladu zběsile pobíhají po domě a hledají hrdinovu ženu, místo aby okamžitě vyrazili do sklepa, kam jedině mohla šachta, do níž nešťastnice spadla, vést - scénář potřebuje časový prostor pro samotnou protagonistku v prázdné místnosti, aby mohl rozehrát x-té tápání v temnotě. Podobně hapruje práce s prostorem. Probíhá velmi brutální, tedy hlasitý exorcismus za přítomnosti pěti postav, přitom hned ve vedlejší místnosti je hrobové ticho, aby se v ní odehrála diametrálně odlišná situace ohledně hledání ztraceného dítěte. Jde o selhání základních postupů tak zásadní a tak častá, že jen těžko mohou být neuvědomělá.

 

Kristýna Tesařová

Přiznání na Facebooku

Vsadím se, že v dnešní době máte snad každý Facebook. A také se vsadím, že jste na něm postřehli stránky „Přiznání“ a to dnes už několika druhů. Nejprve se objevila přiznání vysokých škol a potom i středních a základních. Teď už se dohledáme i přiznání Prahy, holek, kluků a snad všeho co vás napadne. Tato epidemie vypukla někdy v březnu, a proto mě fascinuje, že se drží tak dlouho. I dnes jsem si pár přiznání přečetla.

Přiznání, která se rychle množila, samozřejmě nemohla minout naší školu. Nějaký student tedy založil stránky, kde se můžeme přiznávat anonymně ke všemu.  Někdy jsem si řekla „Pane Bože s kým já to chodím do školy“, ale častokrát jsem se i pořádně zasmála. Nejvíc u příhod, které se mi také občas staly nebo věci které jsem si i já tak říkala. Například mě pobavilo, jak ne jen mě rozčilovala na PEKU věta: Lenka dala do tisku nejen jejich prospekty na kajaky. Nikdy jsem nepochopila, proč zrovna tato věta. Mohli nám tam dát aspoň nějakou větu, kterou bychom v budoucnosti využívali častěji. Co třeba: Mami, mám hlad, uděláš mi něco dobrého? Já osobně bych jí využívala častěji než Lenku.

Přiznání ČAO8 už není aktivní jako dříve, ale stále se drží, co já vím, přiznání holek a kluků. Když to tak občas pročítám, říkám si, že holky jsou častokrát větší prasata než pánové. Kéž by se jednoho dne zveřejnilo, kdo, co a kam napsal. To bych se teprve pořádně bavila…doufám, že se toho jednoho dne dočkám!!!!

 

Bára Dolejšová

TAHÁKY V DNEŠNÍ DOBĚ

Narychlo načmárané letopočty z dějepisu tužkou na lavici nebo žmoulání lístku s matematickými vzorečky v ruce.
Proč vlastně používáme taháky?
Začátky používání taháků každý z nás vyzkoušel už na základní škole. Začínali jsme s tahákama v penále, sešit pod lavicí a postupně jsme začíali taháky propracovávat. Představte si, že celé čtyři roky jen používáte taháky a naučíte se opravdu jen to nejnutnější. Myslíte, že uděláte maturitu s tahákem? To těžko. Mnoho žáků a studentů používá mobilní telefon jako nápovědu při písemkách nebo přes něj naopak svým spolužákům radí. Čtvrtinu textových zpráv odesílají žáci během vyučování, a to i přes zákaz používání mobilních telefonů ve škole. Jeden z nejlepších taháků je tzv. "harmonika". Tu zná také téměř každý. Text se napíše miniaturním písmem na pruh papíru poskládaný do harmoniky. Vznikne maličká knížečka, která se i s trochou šikovnosti a štěstí se dá použít i v první lavici. Nejméně bezpečné taháky bývají jen tak vytisknuty malým písmem na papírku, nebo dokonce psané ručně. Podle mě připadají v úvahu pouze pokud máte neobyčejně slepého profesora a sedíte v poslední řadě, nebo když prostě není čas dát si práci s něčím důmyslnějším. Při troše šikovnosti je však i zde velká šance na úspěch. Každý učitel a profesor se na používání taháků u svých žáků dívá jinak. Zatímco jeden ocení snahu a čas, který musel student přípravě taháku věnovat, druhý může podvádějícího studenta porestat například sníženou známkou nebo kázeňskými postihy.
Jak předejít tomu, aby učitel nenašel tahák? Prostě se to naučit.
Jak se mám stíhat naučit takové množství látky? Udělám si tahák.
Je tedy tahák podvod nebo nezbytnost? Ano, podvod ale učitelé lépe snesou taháky, se kterými si žáci dali trochu práce.

V každém případě používáním taháků škodíte sami sobě!!!

 Grauová Dagmar 3.B

Pomluvy

Dřív jsem si myslela, že střední škola se liší od základní školy ve všech možnostech, které jsou možné, ale není tomu tak. Ano, je těžší, už je to zaměřené na různá témata, profesoři se k nám nechovají tak ohleduplně jako na základce, mají větší požadavky, snaží se nás nasměrovat správným směrem a naučit nás něco víc, než tomu bylo dřív. Základní škola byla procházka růžovou zahradou oproti tomuhle. Jistě, to nejtěžší jsme se museli naučit už v první třídě, ale teď se už řadíme k té „starší“ vrstvě, od které se očekávají nějaká očekávání, něco víc…

Ale jedna věc se nezměnila, možná dokonce je to horší. Jistě víme, že základní škola byla jedna velká „drbárna,“každý řešil kdo s kým, kde a co, bylo to ale víc rodinné, znalo vás tam víc lidí, někdy i celá škola a pomluvy se týkaly jen okrajově toho člověka, ostatní byl spíš smyšlený výplod našich fantazií.

Od přechodu ze základní školy na střední jsem očekávala to, že tohle přestane, že si zde lidé budou více všímat svých věcí, neřešit ostatní a nezajímat se, ale šeredně jsem se mýlila. Ano, lidé se zajímají o svoje věci, ale jsou občas natolik zahledění sami do sebe, že je to až nesnesitelné, ale i s tím řeší věci, do kterých by jim nemělo co být.

 Řekla bych, že hodně toho vzniká na sociálních sítích, především na facebooku, který má v dnešní době snad skoro každý (až na výjimky), kde je možné se dočíst věci, nad kterými občas člověk nechápavě kroutí hlavou. Díky facebooku lidé mají možnost shlédnout fotky ostatních lidí na škole, najít si cokoli a pak stačí prostě najet na stránku: „Pomluvy Resslovky,“ kde má každý možnost někoho veřejně, avšak anonymně pomluvit, napsat to, co si o něm myslí a ostatní jen mohou hádat, kdo to napsal.

Jsem studentkou školy, takže ani mně se tohle nevyhnulo, taky vím o lidech, které znám jen od pohledu, co se o nich říká, co s kým, kde měli a občas je to opravdu otravné, když přijdu do třídy a první co se dozvídám, jsou další drby o ostatních lidech, kteří nemají ani tušení, že jsou zrovna žhavým tématem v té a té třídě. Nejvíc se všechno řeší po víkendu, kdy se konala například tzv. „Andyho Party.“ Bývalý student naší školy rád pořádá party, kde se vždycky něco pikantního stane a to je pro lidi, co pomluvami žijí naprostá slast. Vyžívají se v tom, dolaďují si to podle toho, jak potřebují, jak se jim to zrovna hodí.

Podle mě lidé, co se tolik vyžívají v pomlouvání ostatních, řešení jejich životů, vlastní život skoro nemají a tohle je jediné, co mohou dělat, když jejich život je tak nudný a nic se v něm neděje.  Jenže je člověk bytost zvídavá, tudíž vždy chce vědět co nejvíc detailů, pikantností, prostě všeho.

Takže docházíme k závěru, že pomluvy se s námi táhnou už od základní školy, jen stále narůstají na rozměrech a sami uvidíme, jak se to časem posune a co se bude dít dál.

 

Eliška Valentová 3.B

 

Zhodnocení školního roku

Další školní rok je opět za námi. Čtvrté ročníky nás již opustily a první ročníky si po společném roce mezi novými spolužáky zvykly na novou školu. Jako každý rok, někomu se letos vydařilo více, někomu méně. Všichni se ale na blížící se prázdniny těšíme jistě úplně stejně.

V uplynulém školním roce jsme navštívili spoustu akcí, jako jsou kina, obrazové výstavy, divadla a první ročníky si jistě užily lyžařský kurz v Krkonoších. Přestože se školní rok pomalu chýlí ke konci a zbývá nám jen pár dní do osudného 28. června, čeká některé z nás zájezd do Anglie, sportovní kurz, výlet do Osvětimi či zájezd do Francie konaný v září. Také třetí ročníky, kteří se učí německý jazyk, se účastnili výměnného pobytu do Německa.

Některé třídy možná oplakaly odchod naší oblíbené profesorky anglického jazyka Barbory Horáčkové. Budoucí maturanti mohou mít obavy, zda dostanou takhle dobrého profesora, jako měli doteď.

Těm, které v srpnu čeká reparát, přejeme hodně štěstí.

Veronika Hubená, Jana Márová, Nikola Lišková

Prázdniny jsou za rohem !

  

 

Lucie Koníčková

Tereza Benešová