Resslovka hostem na konferenci Dny USA a EU

V rámci učiva ekonomie jsme měli možnost podívat se na fórum v Žofínském paláci.Téma přišlo všem velice zajímavé – Dny USA a EU. Přijali jsme tedy pozvání paní profesorky a 20. října jsme se sešli ve společenském oblečení před Žofínským palácem (a musím podotknout, že jeho prostory jsou opravdu úchvatné).  

Pokračovali jsme do sálu, s cedulkou označující hosty konference, což nám dodávalo pocit důležitosti. ;-) 

 Ačkoli jsme téma znali, popravdě řečeno většina z nás neměla úplně ucelenou představu o tom, jak bude samotná konference probíhat. V programu akce nás ale určitě zaujalo například jméno Martin Luther King III. Už jen kvůli jménu jsem byla na jeho projev zvědavá. A po bližším ohledání programu jsme si mohli přečíst další zajímavá jména.

Konference měla za chvíli začít a nás mile překvapily různé drobnosti: propagační materiály na místě sezení, možnost lehkého občerstvení apod. Než jsme si všechno stačili prohlédnout a vyzkoušet, konference začala.

V prvních chvílích si všímám výrazného projevu moderátora celé akce Jakuba Železného, který vedl celou konferenci velice příjemně, a bylo vidět, že má vždy vše pod kontrolou.

A teď se musím přiznat… První projev našeho českého politika jsem úplně nezaznamenala. Je pro mě totiž hodně důležité, aby přednášející měl poutavý hlas a srozumitelný projev, bohužel zde musím konstatovat, že se mi obojího moc nedostávalo. Nevadí, počkám si na další.

Co asi vyzdvihnu více, jsou americké projevy. Nevím, jestli to nebude hlavně proto, že právě na ně jsem se nejvíce těšila. Každopádně mě zajímal názor přednášejících a velice jsem ocenila jejich doprovodné prezentace, na které se člověk během přednášky mohl soustředit.

Generál J. Stavridis

Zejména generál James Stavridis měl celou přednášku opravdu povedenou. Soudím podle faktu, že si udržel pozornost většiny až do samého konce, dokonce i přes skutečnost, že těsně po jeho projevu se konal raut. A ten byl pro nás samozřejmě třešničkou na dortu. 

Martin Luther King III.

V projevech v anglickém jazyce jsme kromě novinek dále zažili někdy hodně úsměvné – možná ale ne pro všechny - okamžiky díky překladatelkám. Pak jsem si ale vzápětí uvědomila obtížnost jejich práce a musela jsem smeknout klobouk při překládání tak složitých projevů, z nichž k jednomu z nesložitějších patřil hlavně projev Martina Luthera Kinga III. A díky možnosti nasazení sluchátek jsem si tyto projevy mohla užít i já a spousta dalších, kteří bojují s jazykovou bariérou.

Leon E. Panetta

Některé projevy se skutečně povedly. Zrovna u již zmíněného Martina Luthera Kinga III. jsem nejednou zaslechla hlas jeho pana otce, zakladatele boje za rovnoprávnost, a tak na mě z jeho projevu dýchala historie. Naopak u projevu generála J. Stavridise jsem velmi ocenila odlehčenost a generálův smysl pro humor.

Mrzelo mě, že pan Leon E. Panetta měl projev až na samém konci konference. Myslím, že spousta z nás by si ho mnohem více vychutnala o pár hodin dříve, přišel mi opravdu upřímný a lidský. A soudím tak nejen podle otázek, které mu v závěru kladlo publikum.

Čas byl ale nekompromisní a konference, která se nám všem moc líbila, pomalu končila. Odcházíme ze Žofínského paláce, jehož noční podoba nám připadá opravdu velkolepá.

Možná jsem nevyslechla a nepochytila úplně všechno, ale myslím si, že i přesto mě celá akce velmi obohatila. Mám radost, že jsem mohla být spolu se svými spolužáky součástí této významné mezinárodní konference.

                                                                                                         

                                                                                                 Gabriela Hýžová, 3.F

Vtipy na měsíc listopad

No není tomu tak? :-)



"Proč mi nedovolíš sednout za volant tati, jsem přece už dost starý, ne?
" Otec: "Ty ano, ale auto ještě ne!"





Co se stane, když před nebeskou bránu dorazí fotbalový rozhodčí? Rozhovor arbitra se Svatým Petrem rozhodně má grády. Přesvědčte se.

 

 

 

Psychiatr se ptá alkoholika: Co pijete? Ale pane doktore,

 já nejsem vybíravý. Nalejte klidně, co máte.

 

 

 

Dominik Lipár 3.C

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kavárny naživo, nechoď jen na pivo (ale i na poezii)!

 V Sobotu se konal závěrečný večer Kaváren Naživo v pražském Podniku na Vltavské. Projekt KN si dal za cíl navrátit zpět umění do kaváren a znovu oživit dění v těchto podnicích. Po dobu necelého jednoho měsíce se tak konaly celkově ve dvaceti kavárnách různé přednášky, výstavy, koncerty, divadlo, čtení poezie a další umělecké projekty napříč všemi směry, kde vystupovalo přes 200 umělců.

Přednedávnem jsem vám psala o relativně novém literárním uskupení Mladí básníci pražští, kteří se kromě samotné tvorby poezie a prózy snaží i o interakci lidí a literatury celkově. Ne nadarmo se o nich nyní zmiňuji, i oni byli totiž přímými účastníky závěrečného večera KN. 

Uspořádali Autorské čtení, kdy se vystupovalo hned dvakrát (ve 3 a v 7). Dohromady se představilo 15 autorů, na klavír hrála Šarlota Panušková. Kromě samotného čtení básní si návštěvníci mohli poslechnout literární jam a také poezii doprovázenou klavírem. Jak MBP slíbili, měli pro hosty připravené letáky, takže si mnozí z nich mohli odnést některé jejich básně domů. 

Atmosféra celého večera byla úžasná, už jenom díky počtu lidí, kteří do Podniku dorazili. Prostor umožňoval skloubení vícero aktivit najednou, takže v každé místnosti se zkrátka něco dělo a zábava byla rozjeta v plném proudu. Mně osobně se akce velmi líbila a už se těším na další ročník (i spolupráci).

Z naší školy jsem četla já a Anastasia Barbanakova.

Doufám, že se na nás přijdete podívat příště, až budeme někde opět vystupovat!


Vystupující

v 15h:
Jiří-Jakub Zévl
Veronika Dlesková
Kristýna Hlubučková
David Stringbreaker
Lucie Štěpánková
Marie Gránová
Jiří Ladislav Čech
Bára Kubantová
---------------------
v 19h:
Tereza Cimoradská
Anastasia Barbanakova
Anežka Prosecká
Mikaela Rotaru
Mattia Natale
Milana Kudaeva
Michaela Kašparová


Všechny fotografie naleznete na: Kavárny Naživo a Mladí básníci pražští

Autoři fotografií: Zuzana Bláhová, Karolina Chasáková, Vojtěch Černý, Mattia Natale

Oficiální logo KN.

Kromě bohatého programu se rozdávaly dva tisíce lahví s pšeničným pivem Fénix a samozřejmě, že nechyběl ani Club-Mate.

Mattia Natale se zhostil i role moderátora.

 Michaela Kašparová měla velmi působivý přednes.

 Anastasia Barbanakova vyprávěla obecenstvu něco o sobě.

 

 I já jsem měla šanci přečíst něco ze své tvorby.

 

První skupinka, která četla ve tři.

 

Zde jsme četli básně s tématikou květů.

Mattia Natale pro Kavárny Naživo.

Mikaela Rotaru

WTF is MBP?

V mnohých z nás dřímá umělecká duše. Častokrát se probudí třeba při hodině chemie, kdy na okrajích sešitu začnou vznikat díla o podobenství vyučujícího s Rimmerem z Červeného trpaslíka, nebo při snaze zkrátit si dlouhou chvíli čmáráním po stěnách veřejných toalet. Najdou se ale i tací, kteří básnění věnují více úsilí a se svou tvorbou veřejně vystupují. Jsou jimi členi nově vzniklého uskupení „Mladí básníci pražští“.

Skupina „Mladí básníci pražští“ vznikla před letními prázdninami z náhodného setkání literárních nadšenců z Budějárny a Resslovky 8, kdy se tito nadšenci rozhodli spojit své síly a vytvořit něco, co doposud nemá na české scéně obdoby. Vzniklo tak uskupení, které si klade za cíl přinést mladou poezii blíže lidem a vytvořit živou komunitu lidí se společnými zájmy.

Členy MBP jsou básníci a prozaici narozeni po Sametové revoluci. Za čtyři měsíce uspořádali již pět autorských čtení, jako hosté vystupovali na více než deseti kulturních akcích a pravidelně čtou v pražské MHD. Kromě toho mediálně podporují i jiné kulturní události, jako jsou „Zlatoválky“ či „Literární dílny“.

Aktuálně můžete MBP vidět 18. a 20. listopadu na celostátním básnickém festivalu „Den poezie“.

Na závěr bychom vás rádi pozvali na některou z akcí, a pokud byste měli zájem se k MBP přidat, neváhejte a napište na facebook skupiny „Mladí básníci pražští“.

Autor článku: Kristýna Hrdličková z časopisu GyBeat Gymnázia Budějovická

Podíleli se: Mattia Natale a Mikaela Rotaru

Pondělní šálek poezie

Po skoro dvou měsících se v Pondělí opět konala v prostorách studovny legendární Literární čajovna. Značný rozdíl oproti minulých sezeních spočívá hlavně v tom, že iniciativu přebírají studenti (například lidé ze semináře Literatury netradičně) naší školy, kteří budou číst místo profesorů, případně si někoho můžou pozvat na výstup.

Tuto školní sezónu premiérově zahájila Anastasia Barbanakova ze 4.D spolu se svým hostem Kamilem Hodáčkem, básníkem ze současné scény. Uvedla nás do obrazu, kdo vlastně tento mladý autor je a jak se seznámili. Jelikož se Nasťa ve svém volném čase také věnuje psaní, odpověď není moc překvapující. Tyto dvě osoby se poprvé střetly v pražské kavárně Jiný kafe a od té doby jsou v kontaktu.

Poté recitovala z jeho básnické sbírky pojmenované Tři čtvrtě na čtyřicet, která vyšla v nakladatelství Kampe. Slova se ujal i básník samotný a přečetl nám oblíbené kousky. Specifické na básních bylo, že neměly slovní pojmenování, ale jen číselná.

Když se dočetlo, následovala diskuse a Kamil byl uvalen do hromady otázek. Z těch jsme se dozvěděli, že jeho oblíbeným autorem je Allen Ginsberg z beatnické generace a kromě něj má rád i Charlese Bukowskiho. Mimo to je příbuzný básníka Vítezslava Nezvala. 

Během čtení bylo samozřejmě k dispozici občerstvení. Čaj a sušenky už jsou tu klasikou.
Zkrátka, odpoledne se vydařilo skvěle a Pondělí se alespoň díky tomu na chvíli zbavilo špatné pověsti. 

Doufám, že nebudete líní a dorazíte na příští čtení! Akce se bude konat dvakrát do měsíce a to už se dá stihnout, ne?


Na všechny fotky se můžete podívat zde. 
Autor fotek: Vitaliy Dovhanych

Kamilova sbírka básní.

 

Atmosféra v plném proudu.

 Hloubající posluchači.

Mikaela Rotaru

Karlův most aneb statistika toho, kolik lidí je ochotno si s vámi pořídit "selfie"

V rámci předmětu Mediální a jazykové kultury nám byl uložen úkol, abychom vymysleli nějaké téma na fotoreportáž.
Nás v tu dobu nenapadlo nic příhodnějšího, než se pokusit o amatérskou statistiku toho, kolik lidí se s vámi vyfotí, když na ně zničehonic zpoza Karlova mostu vybafnete. 
Nejdřív jsme se "hádali", kdo jako první osloví onoho vyvoleného, v konečném výsledku jsme se však zapojili zcela všichni.

Někteří se tvářili značně nedůvěřivě, jiní nápad naopak vřele přijali, přestože pak k našemu zklamání řekli, že nechtějí být nikde uveřejněni, takže máme ve výsledku o značný kus fotografického materiálu méně, ale doufám, že se vám i tak náš nápad bude líbit.
 

Možná to bylo tím počínajícím podzimem či se sešla taková shoda náhod, že jsme se při této fotografické misi setkali jen s pramálo jedinci oplývajícími dobrou náladou. Možná, že se nás prostě jen báli. A možná, že se nedokážeme už tolik bavit a být schopni pouliční recese jako dřív.
  

Ale jak to celé vůbec začalo? Sraz jsme měli kolem dvanácté hodiny, přičemž na fotografování jsme měli cca hodinu a půl. Z Resslovy ulice jsme došli pěšky až na Karlův most, kde jsme dostali rozchod. Skupinky se rozutekly na všechny strany a my nebyli výjimkou. Vyhlíželi jsme potenciální oběti a pomalu se připravovali na odmítnutí. Při hledání vhodných kandidátů jsme zároveň vyfotili i pouliční hudebníky a Karlův most v celé své kráse, obklopený množstvím turistů. 

Během pár minut došlo k prvním konfrontacím, povětšinou úspěšným, jenže postupně se to začalo zhoršovat a skoro nikdo se již fotit nechtěl. Nevyfotil se s námi jediný Čech, zato však spousta cizinců. Po marném uhánění jsme se odebrali k místu srazu a poté si to zamířili přímo domů, se získanou zkušeností navíc.

 Milé turistky a my.

 

Chlapci chtěli sólo fotografii.

David si našel novou kamarádku.

 

 Milé cizinky.

Vypadá to, že se jim v Praze líbilo.

 Pouliční hudebníci v akci.

 Karlův most v jeho celé kráse.

Mikaela Rotaru, David Svoboda, Petr Musil, Jaroslav Štola

Taje Českého rozhlasu

Zhruba před dvěma týdny jsme měli možnost podívat se s žáky MJK do Českého rozhlasu. Minulý školní rok už jsme takto navštívili i Českou televizi, takže to bylo pro nás příjemné navázání na předchozí exkurzi.
Jako obvykle když někam jdeme, jsme se sešli před školou ve dvanáct hodin a odtud došli pěšky až do Vinohradské ulice, kde sídlí funkcionalistická budova ČR. Nejprve došlo k malému nedorozumění, jelikož jsme tam chtěli jít ze špatné strany, nakonec jsme však jen přece dorazili na recepci. O pár minut později za námi přišla průvodkyně exkurze. 

Po schodech dolů jsme se dostali do prostoru, kde zrovna probíhala výstava o Romské kultuře, proto byly odstraněny židle a my si neměli kvůli tomu kam sednout, ale naštěstí byly fotografie Romů z různých míst a událostí tak zajímavé, že nám to nevadilo. Z místnosti určené pro expozici jsme se vydali do další, tentokrát posluchárny. 
V posluchárně jsme byli zasvěceni do historie ČR, viděli jsme krátkou prezentaci a slyšeli nějaké audiovizuální záznamy z minulosti, například z prvního velkoplošného vysílání, řeč prvního prezidenta Československé republiky - T. G. Masaryka, záznam z procesu s Miladou Horákovou (obětí justiční vraždy) a mnoho dalších zajímavých záznamů.

Během prohlídky se nás paní průvodkyně ptala na různé otázky a jelikož jsem byla aktivní, dostala jsem na památku tričko s logem ČR, což mě sice potěšilo, ale růžovou v oblibě nemám.
Teoretická část víceméně skončila, proto jsme se vydali vstříc dobrodružství v ČR.
Dobrodružství bohužel vyžadovalo absolvování spousty vyšlapaných schodů. Asi si říkáte, proč jsme nepoužili výtah? Kdysi byla v ČR obdobná exkurze té naší a při nastupování do starého (a ojedinělého) výtahu jakýsi žák tento technický skvost rozbil, proto se od té doby zakázala jízda výtahem, kromě zaměstnanců.

Procházeli jsme se patry, četli nápisy různých oddělení a čekali, co bude dál. Další zastávka bylo atrium ČR, které mě hodně zaujalo. V atriu byly umístěny přechodové můstky mezi novostavbami se skoro stovkou kanceláří a šestatřiceti studiovými místnostmi. Prostor obklopoval bez jakéhokoli obkladu jenom čistý, šedivý a neohlazený beton (jedná se o takzvané užití betonu v architektuře).
Atrium se považuje za umělecké dílo architekta a nejméně 70 let po jeho smrti se nesmí manipulovat s jeho prací. 
Znamená to tedy, že kvůli autorským právům se nesmí vůbec stavba více narušovat. Nicméně, nějaké drobné změny tam proběhly. Projektanti oživili atrium vznášejícími se bílými "vzducholoděmi", které celek atria změkčily a zároveň ho opticky snížily. Na zdi umístily plazivé rostliny, co oživily jinak minimalistickou betonovou plochu. Na druhé straně atria si můžou pracovníci ČR odpočinout u stolků, jejichž prostor se dá libovolně vymezit pojízdnou paravanou. Kromě toho jsme spatřili i Studio 1, jehož prostory byly interesantně vizuálně řešeny.

Na závěr jsme měli šanci podívat se do jednoho z nahrávacích studií, kde pustili pár nahrávek o tom, jak vše funguje. Kdo chtěl, mohl si zkusit vysílaný rozhovor. Skupina vybrala na to mě, přestože jsem se na nahrávání necítila. Ve finále to nedopadlo zas tak katastrofálně a alespoň jsme se dobře zasmáli.
Po mém hereckém "výkonu" jsme opustili prostory ČR a vydali se domů.

 Funkcionalistická budova ČR.

 Atrium před drobnou úpravou.

 Atrium po úpravě projektantů.

 

Prostory Studia 1.

 ČR a jeho vysílací stanice.

 

Mikaela Rotaru

168. Žofínské fórum

15.9.2014

V září měla část naší třídy možnost zúčastnit se každoročního Žofínského fóra na téma „Praha“. Poté, co jsme byli poučeni o formálnosti našeho oděvu, jsme se mohli přesunout do velkého žofínského sálu. Vzhledem k velmi vysoce postavené společnosti, co se týče ekonomického vzdělání, jsme se cítili poněkud nevítaně. Doprovázela nás však paní profesorka Vondrysková, která nám dala jasně najevo, že na správném místě jsme.

Krátce po začátku byli na podium uvedeni hosté. Letošním hostem byl Tomáš Hudeček, primátor hlavního města Prahy, dále Martin Dlouhý, radní hl. m. Prahy pro oblast zdravotnictví, sociální politiky a bydlení, ale také Vojtěch Petráček, předseda Pražské inovační rady.

Ústředním tématem bylo hlavní město Praha a vše, co se bezprostředně dotýká jeho současnosti a budoucnosti, rozvoje města, ekonomiky, dopravní infrastruktury, služeb atd.

Hlavní host Žofínského fóra, primátor Tomáš Hudeček, uvedl informace o snaze celé České republiky dostat se na průměrnou úroveň EU anebo ideálně nad ní. Ve svém vystoupení se také věnoval mimo jiné otázkám dopravy, výstavbě metra a plánovanému otevření tunelu Blanka.

Druhou část fóra tvořily dotazy od přítomných posluchačů. My jako studenti jsme se v tomto ohledu drželi stranou a raději jsme jen mlčky přihlíželi.

Záveřečným a pro nás velmi důležitým bodem byl raut, kde bylo možné promluvit na samotného pana primátora. Když odcházel, věnoval mně a mým kamarádkám jednoduché “nashledanou”, které na nás udělalo opravdu dojem. J

 

Zážitky z prázdnin

Myslím, že každý z nás má nějaké zážitky, které pro něho byly výjimečné, ale pro ostatní tomu tak

být nemusí. Proto si myslím, že psát sem nějaký můj letní zážitek by bylo naprosto zbytečné a možná

by si to ani nikdo nepřečetl. A hlavní přeci není, co jsme o prázdninách prožili a kde. Hlavní přeci je,

s kým jsme byli a jak jsme se při tom cítili.

V neposlední řadě je také další důležitou věcí, obzvláště pro nás, jakožto studenty, to, že máme dva

měsíce prázdnin, můžeme chodit na brigády, různé letní akce, nemusíme ráno vstávat, nic se učit

apod. To je největší kouzlo prázdnin.

Ale léto není jediné období, kdy si člověk zažije spousty zábavy a odpočinku. Máme přeci také

Vánoční prázdniny, které si každý z nás také užívá po svém. A Ty už máme za chvíli tady. Tak

nesmutněme nad koncem letních prázdnin, ale těšme se na vánoční prázdniny a na nové zážitky,

které prožijeme během nich.

Dubová Petra

Červená vládne světu!!!

Dlouhou dobu jsme s kolegyní přemýšlely, jaké téma pro fotoreportáž si máme vlastně zvolit. Ale stačil nám jediný pohled po nábřeží skvostné řeky Vltavy a bylo jasné, že téma už je na světě. Vlastně nás k tomu navedlo světlo na semaforu.

 

Vybraly jsme si okolí pokryté červenou barvou, jelikož červená barva  je optimistická, je to barva aktivity, horka, pohybu, boje, vášnivého života. Je lidsky nejvíce výrazná, extrovertní barva, spojená s plností života, statečností, obětováním, láskou, silnými city a vášní. Červená nikoho nenechá chladným. Můžete ji milovat nebo nenávidět, ale při červené barvě těžko zůstanete lhostejní.

Kavárna Slavia a její červené markýzy lákající své zákazníky na dobrou kávu a příjemné posezení.

 

Další zajímavé zobrazení červené barvy, avšak položme si otázku, zda se jedná o umění.

Zde je typický příklad toho, jak vypadá velká část zbytku Prahy.

"Zákaz vylepování reklamních letáčků"

Lákání zahraničních návštěvníků se nese také ve stylu červené barvy, které si okamžitě každý všimne a zaujme ho.

I v módě je červená barva velmi oblíbená.

Příjemné posezení jak jinak než na červené, určitě velmi nepohodlné židli v centru Prahy.

Červená vrata opravdu důrazně varují ostatní spoluobčany před parkováním přede dveřmi.

Zde je důkaz, že i skoro na podzim se dá najít v centru Prahy krásná příroda.

Krásný zjev v Praze byl viděn na koni.

Poslední červená, kterou jsme vyfotily, je z každodenního života. Fastfood KFC je velmi oblíbený pro své bezedné kelímky, ale mělo by se více dbát na to, aby kelímky byly vyhazovány tam, kam patří.

 

Tímto naše fotoreportáž končí a dívejte se kolem sebe, kolik červených věcí se kolem nás nachází a kolik jich vlastně sami vlastníte.

 

 

 

Eliška Valentová, Dagmar Grauová 4.B