Žloutenka... co to vlastně je a proč je teď tak rozebíraným tématem

Slovo ,,žloutenka” často používáme, když mluvíme o onemocnění jater provázeném žloutnutím kůže či očí. Z lékařského hlediska se většinou jedná o virovou hepatitidu. 

V poslední době se v médiích i mezi lidmi častěji objevují zprávy o nárůstu případů různých typů hepatitidy, a proto je důležité mít základní informace o tom, jak se žloutenka šíří, jak ji rozpoznat, a hlavně - jak jí předcházet. 

Existuje několik typů virové hepatitidy - nejčastější jsou A, B, C, méně časté D a E. 

Jak rozpoznat žloutenku (její příznaky) - ovšem někdy může infekce proběhnout bez výrazných příznaků - zejména u chronických forem B či C 

• únava, malátnost 
  
• ztráta chuti k jídlu 
  
• nevolnost, zvracení, bolesti břicha 
  
• tmavá moč (intenzivní žlutá barva) 
  
• žluté zbarvení kůže a oční bělmo 
  
• svědění pokožky 
  
• horečka nebo náhlý teplotní nárůst  

 

Jak se žloutenka šíří a jak se jí vyhnout? 

• pečlivé mytí rukou - zejména po použití toalety a před jídlem 
• vyhýbat se sdílení osobních věcí, které by mohly být kontaminovány krví nebo jinými tělesnými tekutinami (holící strojky, zubní kartáčky, jehly, testovací nástroje, flašky na pití) 
• při drobných poraněních používat dezinfekci, krytí rány, nepouštět krev do kontaktu s ostatními 

 

Co si zapamatovat a předat dál: 

Žloutenka není jen jedno onemocnění, ale společný název pro různé typy infekcí jater způsobených viry. 

Nejlepší prevencí proti žloutence jsou očkování, dodržování hygieny a vyhýbání se rizikovému chování. 

Rychlá diagnostika a včasná léčba mohou zabránit vážným poškozením jater. Proto je důležité se i o takovýchto tématech bavit. Nikdy totiž nevíte, komu tím můžete zachránit život. 

Martina Vojtová, 4.D

 

Čtou maturanti knížky? aneb když seznam četby zůstane jen v šuplíku

Blíží se maturita, obavy maturantů se začínají stupňovat a všichni se tváří, že „to nějak dopadne“. Ale jedna otázka pořád visí ve vzduchu: čtou maturanti vůbec ty maturitní knížky, nebo to celé jedou jen podle rozborů z internetu? Rozhodl jsem se to zjistit – zeptal jsem se spolužáků i kamarádů z jiných tříd, jak jsou na tom se čtením. A výsledky? Řekněme, že by z toho profesorky nebyli dvakrát nadšené

Podle mé mini ankety, které se zúčastnilo asi třicet maturantů, to dopadlo takto:
 50 % přiznalo, že na to prostě kašlou. „Všechno je na internetu, tak proč se s tím trápit?“ zněla nejčastější odpověď.
 30 % plánuje přečíst jen část knih – ty kratší, zábavnější, nebo ty, o kterých se dá nejvíc mluvit.
 A jen 20 % odvážných (nebo možná přehnaně poctivých) se rozhodlo, že to dá poctivě celé.

Proč to tak je?

Upřímně? Těch důvodů je víc. První a největším důvodem je čas. Poslední ročník je náročný – zkoušky, přijímačky, práce a každý od vás čeká nějaké výsledky A někde mezi tím se má najít prostor na dvacet knížek? Pro spoustu lidí je to prostě nereálné.

Druhý důvod je, že dnešní doba nabízí zkratky na každém rohu. Stačí pět minut na YouTube a víš, o čem byla Bílá nemoc i Kytice, a navíc ti to někdo vysvětlí líp než učebnice. A přiznejme si, že někdy se to prostě fakt hodí.

A třetí důvod? Někteří tvrdí, že čtení je nuda. Tvrdí, že i kdyby si knížky přečetli, neměli by šanci si vše zapamatovat, protože při čtení vlastně ani nevnímají, co vlastně čtou

Vyplatí se to riskovat?

Těžká otázka. Na jednu stranu – maturita z češtiny se dá zvládnout i s dobrými rozbory, pokud má člověk trochu přehled. Na druhou stranu, když tu knížku opravdu přečteš, máš jistotu, že tě u ústní zkoušky nic nepřekvapí

A co z toho plyne?

Možná by bylo fajn, kdyby se maturitní seznam trochu víc přizpůsobil dnešní době – přidal moderní knihy, které lidi fakt čtou. Ale dokud se to nestane, je to na každém z nás. Buď si vybereme pohodlnější cestu a riskneme to, nebo se hecneme a pár těch knih fakt otevřeme.

Protože kdo ví – možná mezi těmi „nudnými povinnými tituly“ najdeš příběh, který tě chytne víc než všechno, co jsi viděl na TikToku.

Adam Forman 4. D

 

Cesta z postele do školy aneb dobrodružství každé ráno

Ranní vstávání je pro většinu studentů jedna z nejtěžších částí dne. Ať jdeme spát kdykoliv, ráno to vždycky dopadne stejně. Budík zazvoní a my přemýšlíme, proč vlastně existuje škola. Někteří lidé dokážou vstát hned, ale pak jsou studenti, kteří bojují se svojí postelí jako s nejsilnějším magnetem na světě. 

První problém nastává už u samotného vstávání. Chvíle mezi „měl bych vstát“ a „pokud hned nevstanu, přijdu pozdě“ se často protáhne. Výsledkem je rychlá akce, kdy během pár minut musíme zvládnout oblékání, hygienu, snídani a ještě najít věci, které jsme měli „připravené už večer“. 

Oblečení je další kapitola. Ráno většinou nikdo nemá energii řešit módu. Často tedy vyhrává to, co je zrovna po ruce. Někteří studenti se ale dokážou upravit i v časové nouzi, a pak vypadají, jako by ráno vstávali 2 hodiny dřív. Většina z nás nechápe, jak je to možné. 

Cesta do školy je také zajímavý moment dne. Na zastávkách a ulicích potkáváme lidi se stejným výrazem-unaveným a tichým. Ve veřejné dopravě je ranní atmosféra vždy stejná, nikdo se nebaví, všichni jen tiše doufají, že se nikdo nepokusí začít konverzaci. 

Když studenti konečně dorazí do školy, vypadají, jako by měli za sebou polovinu dne, ale přitom je teprve ráno a čeká je několik hodin výuky. Přesto to většina z nás zvládá každý den a stává se z toho rutina, která časem ani nezdá tak hrozná, jak se ráno zdá. 

I když se může zdát cesta z postele do školy jako malý boj, je to zkušenost, která nás spojuje. Každý student ji zná a každý ji musí přežít. 

Nikola Plachá 

4.B