Tváře

U nás na škole, jakožto na ekonomickém lyceu, asi nejnezajímavějším oboru široko daleko,  se nachází spíše taková podřadná část společnosti. Jen za těžko by si někdo mohl myslet, že z ní vyjde někdo slavný, nebo naopak někdo kdo skončí na ulici. Tato škola je jednoduše odsouzena k normálnosti. Lidé, kteří z ní vyjdou, proplují životem jen na té své jediné střední vlně a nikdy se neohlédnou.

Je to pravda?
Ne..

Je to povrchní pravda

Ale z části to pravda přece jen je. Kolik z Vás se snaží nahlédnout pod povrch? Kolik z Vás si všimne, že ta holka jen hraje že je blbá, aby byla oblíbená? Že ten kluk se směje a zdraví na chodbách a už cestou domů pláče? Ta šprtka co se jen učí je k tomu donucena? Ten kluk je holka a ta holka je kluk? Ten nejzajímavější člověk je vlastně nejmíň zajímavý a ten nejméně zajímavý má v sobě něco víc? Že i učitelé trpí? A že se dotkneme toho druhého každý den, ale doopravdy se nesnažíme se pochopit. A pomoct si navzájem.

Ani nevím co tím vším chci říct. Vím že změnu nalézti je nemožno (omluv prosím mou poetičnost). Jen tě chci ujistit, že na to nejsi sám (snad ani já), protože vždycky se najde jedna černá ovce, která vidí pod povrch. Aspoň v to doufám.

Jeden z lidu