Měla jsem vymyslet nějakou vtipnou příhodu, která se mi o prázdninách stala ale jelikož nechci moc psát o svém soukromém životě, napíšu něco pro vás nejspíše nezajímavého.
Mám přítele už poměrně dlouho, takže je jasné, že zná i členy mojí rodiny. Jediný koho dosud neznal je můj děda, ze kterého měl i strach a to díky našim vyprávěním.
Byla půlka srpna, když jsem zjistila, že se moje máma rozhodla jít s dědou na houby a chtějí abychom šli taky. Na houby jsme jeli tedy ve čtyřech a seznámení mého dědy a přítele bylo poněkud vtipné nebo spíše trapné, psát o tom nebudu.
Můj děda je strašný kutil a houbaření ho baví jenže má rád i současnou techniku a tak se rozhodl, že si na houby vezme GPS. Ta mu měla sloužit k tomu aby si u nějaké maličké houby udělal značku a třeba za 3 dny se pro ní chtěl vrátit a zjistit jestli tam ještě je a jak vyrostla. My jsme se tomu ovšem smáli... Už se nám pomaličku plnil košík houbami. Měli jsme tam hříbky, babky, klouzky, praváky, křemenáče, masáky a další houby :)
Abych se ale dostala k té nejlepší části tohoto vyprávění stalo se to, že po zhruba 20ti minutách po tom co si děda označkoval jednu houbu do GPS zjistil, že u sebe GPSku nemá. Mysleli jsme, že si dělá srandu ale opravdu v kapse nebyla. Řekl nám tedy, že se musíme vydat zpátky a pomoci mu hledat jelikož byla drahá. Já jsem věděla, že houba, kterou si označkoval byla hned u stromu a vedle stromu byla plechovka od piva. Snažili jsme se vracet stejnou cestou, kterou jsme přišli ale nikdy to nejde stejně... po pár minutách jsem v dálce viděla bílou plechovku od piva, byla asi 50 metrů od nás a tak jsem se k ní rozeběhla. Naštěstí hned vedle plechovky ležela GPS. Děda byl moc rád a my jsme byli tak unavení z chození po lese, že jsme houbaření ukončili.
Hledání navigace bylo náročné ale přineslo mi tu nejroztomilejší houbu na světě, našla jsem opravdu miniaturní hříbek, který vidíte na fotce dole :))
D. Grauová 4.B
Byla půlka srpna, když jsem zjistila, že se moje máma rozhodla jít s dědou na houby a chtějí abychom šli taky. Na houby jsme jeli tedy ve čtyřech a seznámení mého dědy a přítele bylo poněkud vtipné nebo spíše trapné, psát o tom nebudu.
Můj děda je strašný kutil a houbaření ho baví jenže má rád i současnou techniku a tak se rozhodl, že si na houby vezme GPS. Ta mu měla sloužit k tomu aby si u nějaké maličké houby udělal značku a třeba za 3 dny se pro ní chtěl vrátit a zjistit jestli tam ještě je a jak vyrostla. My jsme se tomu ovšem smáli... Už se nám pomaličku plnil košík houbami. Měli jsme tam hříbky, babky, klouzky, praváky, křemenáče, masáky a další houby :)
Abych se ale dostala k té nejlepší části tohoto vyprávění stalo se to, že po zhruba 20ti minutách po tom co si děda označkoval jednu houbu do GPS zjistil, že u sebe GPSku nemá. Mysleli jsme, že si dělá srandu ale opravdu v kapse nebyla. Řekl nám tedy, že se musíme vydat zpátky a pomoci mu hledat jelikož byla drahá. Já jsem věděla, že houba, kterou si označkoval byla hned u stromu a vedle stromu byla plechovka od piva. Snažili jsme se vracet stejnou cestou, kterou jsme přišli ale nikdy to nejde stejně... po pár minutách jsem v dálce viděla bílou plechovku od piva, byla asi 50 metrů od nás a tak jsem se k ní rozeběhla. Naštěstí hned vedle plechovky ležela GPS. Děda byl moc rád a my jsme byli tak unavení z chození po lese, že jsme houbaření ukončili.
Hledání navigace bylo náročné ale přineslo mi tu nejroztomilejší houbu na světě, našla jsem opravdu miniaturní hříbek, který vidíte na fotce dole :))
D. Grauová 4.B
Žádné komentáře:
Okomentovat