Letošnímu roku náhle přibyl čtvrtý rozměr!
Poslední středoškolské prázdniny za námi a rok plný starostí a dohánění veškerého učiva před námi. NADĚJNÉ VYHLÍDKY!
Všichni učitelé nám už od prváku marně vtloukají do hlavy, abychom se učili průběžně, ale proč bychom to dělali, že? Vždyť je dost času! Není kam spěchat!
Ještě loni tomu tak možná bylo, ale teď už všichni "přeživší" přemýšlí jinak...
MATURITA: Start, kdo bude první?
- Všichni se jí bojíme, stihneme se ještě doučit, co jsme už dávno měli umět?
- Proč nikdy neposloucháme, když nám někdo radí?
- To se vážně nedá stihnout, ale co, je teprve září, času dost...
- Na konci nám přeci zbývá k dobru svaťák, všichni o něm mluví, někdo jako o spáse, jiný jako o ještě horším týdnu, než maturitním. Tolik nervů zastoupených v řadě za sebou v tak krátkém časovém období, tomu se prý jen tak něco nevyrovná. A stejně mám takové tušení, že někomu stačit nebude...
- Máme jim věřit? Vážně je maturita krvelačná saň? A když ano, jak s ní zatočit?
- Je to jako každý den na startovní čáře, jen bez toho výstřelu, nebo že by?...
- Abychom se vážně začali učit? A má to vlastně smysl? zatím to ještě zvládáme, ale co za týden, příští měsíc?
- Co nás lákalo být tak rychle dospělí?
- Proč starosti tak strašlivě válcují radosti?
Ale to by bylo, aby nás MATURITA dostala! Zúročíme co se dá, my přece krutý boj
s Resslovkou vyhrajeme! :-)
Barbora Kotyzová, 4. D
Žádné komentáře:
Okomentovat