Mind-blowing

Pomocí nové rubriky, kterou později založím, bych se chtěla podělit s ostatními o výroky, citáty či jen úryvky z knih, které mě zaujaly, a proto si myslím, že by mohly něčím upoutat i vás.

..."s pocitem nejhlubšího smutku, který jsem nedovedl srovnat s žádnou náladou tohoto světa, leda se sněním poživače opia, oním beznadějným, hořkým skokem do denního života poté, co závoj snu ohavně spadne. Ze všeho tu zíral chlad, zádumčivost, ošklivost - jakási nerozluštitelná myšlenková pustina, kterou žádným vzletem fantazie nebylo možné proměnit ve vznešený obraz."

*Edgar Allan Poe - Jáma a kyvadlo (z povídky "Zánik domu Usherů")








  ...„Větší radost na nebesích bude pro jediný slzami skropený obličej kajícníkův než pro bílá roucha sta spravedlivých. Neodejdete-li z místa utrpení a hoře s myšlenkami nenávisti a hněvu k lidem, vycházíte-li odtamtud s myšlenkami laskavými, smířlivými a mírumilovnými, jste lepší než kdokoliv z nás."

*Victor Hugo - Les Misérables

...„Nevědomé poučujte, jak jen sami dovedete, společnost chybuje, neposkytne-li jim poučení zadarmo : je odpovědna za temno, které zaviňuje. Duše nepoučená je plná stínu, v němž se daří hříchu. Vinen není ten, kdo hřeší, ale kdo způsobil temnotu."

*Victor Hugo - Les Misérables









...„Nezabráníš myšlence, aby se nevrátila, jako nezabráníš moři, aby se nevrátilo ke břehu. Námořník to nazývá přílivem, viník výčitkami svědomí."

*Victor Hugo - Les Misérables











...„Všichni ustavičně ztrácíme něco důležitého... Důležité šance a možnosti, city, které se nedají ničím nahradit. To už je jeden ze smyslů lidské existence. Ale někde ve svých hlavách, aspoň já myslím, že v hlavách, máme každý takový malý pokojík, kam ukládáme vzpomínky na všechny ty ztracené věci. Takovou nějakou místnost s regály, jako máme tady v knihovně. A v jednom kuse vyplňujeme katalogizační lístky, abychom se ve své vlastní mysli ještě vůbec vyznali. Musíme v té místnosti zametat, větrat, vyměňovat květinám vodu. Jinými slovy: žiješ pak na věky ve své osobní knihovně."

*Haruki Murakami - Kafka na pobřeží       

 

„Lidi, jediní opravdoví lidi, co znám, jsou blázni, blázni do života, ukecaní blázni, cvoci k spasení, ti, kteří chtějí mít všechno - a hned!, kteří nikdy nezívají a neříkají věci-co-se-sluší, ale hoří, hoří, hoří jako ta báječná rachejtle, co se rozprskne a vystřelí tisíce pavoučích noh proti hvězdám, jen namodralá světluška zůstane uprostřed a všichni vzdychnou "Jůůů!".“

*Jack Kerouac

„Snažím se milovat život víc než jeho smysl.“

*Fjodor Michajlovič Dostojevskij














           

 Mikaela Rotaru