Přítel, nebo nepřítel?

K životu každého z nás neodmyslitelně patří přátelství. Ať už máme přátel hodně, nebo jen jednoho nejlepšího kamaráda, každý by měl mít někoho, na koho se může obrátit, když je mu nejhůř. Naším přítelem může být i náš sourozenec nebo například jeden z rodičů. Ne každého ale můžeme považovat za přítele, někteří lidé jsou pouze našimi známými. Lidé, se kterými máme společné zájmy a společné téma k hovoru, ale jinak do našeho života vlastně nezasáhnou.

Někdy se ale může stát, že se do okruhu našich nejbližších dostane někdo, kdo tam vlastně vůbec nemá co dělat. Někdo, komu na nás vlastně nezáleží. Někdo, kdo nás třeba jen využívá, bere nám všechnu naši energii a vlastně i dobrou náladu. Člověk, který si na přítele jen hraje. Takových lidí je na světě spousta a nám se bohužel ne vždy podaří tyto lidi hned odhalit. Někdy je prostě pozdě a nám nezbyde nic jiného, než se poučit z vlastních chyb. Vlastně mi je těchto lidí líto, nikdy nepoznají pravý význam přátelství.

Kvůli tomu by ale člověk neměl hned zatracovat všechny. Myslím si, že jedno z přání nás všech je mít  někoho, komu můžeme důvěřovat, na koho se můžeme obrátit a spolehnout se v těch nejtěžších chvílích. Někdy ani nevíme, že takové lidi máme kolem sebe, ale v tu pravou chvíli se vše ukáže. Zjistíme, kdo je opravdu naším přítelem, a kdo ne.

Ehrenbergerová 3. B