Jak to vše začalo? Poklidně jsme si odchodili 3 roky na této
škole a s nadšením i hrůzou jsme se dostali do 4. ročníku. To jsme však
nevěděli, co vše nás bude čekat.
První společná hádka byla ohledně předtančení třídy, kdy
jsme se nemohli dohodnout, v jakém duchu naše předtančení vůbec bude.
K našemu zděšení se o každém návrhu muselo hlasovat, takže po desátém
hlasování byla už třída tak znechucená, že už o předtančení radši ztratila
zájem. Co bylo důvodem tolika hlasování? Vždy se našel někdo, kdo se nechal
přemluvit, nebo dokonce neměl svůj názor, a tak jeden den hlasoval pro názor A
a druhý den pro názor B. A tento stav vám vydrží až do plesu. Máme zhruba 14
dnů do našeho dne „D“ a ejhle! ZMĚNA!
Další hádky se týkaly šerp. Na barvě jsme se vlastně shodli,
proběhly jen 2 hlasování (a to je sakra velký úspěch – maturanti pochopí),
horší to bylo s mottem. Tisíce hlasování, tisíce návrhů a nakonec se
můžete těšit na neotřelé a silně agresivní otázky: „Ty už po mně zase něco
chceš? Je mi to jedno!“ To jsme nakonec také zvládli a sami na plese můžete
posoudit, jakým způsobem.
Jediné, na co se můžete podle nás těšit, je volba květin.
Alespoň u nás jsme se na tom jednohlasně shodli. Stejně tak to bylo i
s oblečením na předtančení.
Poslední věc, která se týká jen třídy, je dárek pro třídní
učitelku. „Co jí udělá radost? Bude to originální? Nebude to dávat jiná třída?
Nebude to drahé? Vyrovná se to dárku její předchozí třídy? Jak dlouho bude
platnost tohoto dárku ve formě poukazu? Bude to něco hmotného…“ Po vtipných i
naprosto neoriginálích nápadech jsme se rozhodli pro formální dárek, který, jak
doufáme, neurazí, ale potěší.
Jako třešnička na dortu je společné předtančení všech čtvrtých
ročníků. Toho si také ještě užijete. Aby se domluvilo třicet lidí ve třídě, je
problém, ale nevyrovná se to domlouvání zhruba 180 lidí. Každý chce vymyslet
něco originálního, ale každý má bohužel jiný vkus. My jsme se na společném
předtančení dohodli až 3 týdny před plesem. Vedení z nás má hrůzou
postavené vlasy na hlavě a už nám málem vyhrožovalo, že budeme mít něco, co se
nám ani za mák nebude líbit.
Doufáme, že nám se to nakonec povedlo a vám přejeme hodně
štěstí v následujících letech, ať to zvládnete lépe než my.
Kristýna Baborová,
Markéta Krčová, 4.C
Žádné komentáře:
Okomentovat