Hrozivě se to blíží..

Když se vrátíme zpět do prvního ročníku, kdy řeči typu „Maturita se blíží, učte se průběžně,“ byly pro nás zanedbatelným faktem. V ten moment, kdy odzvonila poslední hodina, hodily jsme za hlavu i to minimum, které jsme slyšely, když jsme zrovna nebyly na mobilu.
                Čas plynul, tři roky utekly jako voda a my se nacházíme ve čtvrtém ročníku, kdy jisté obavy jsou na místě. Myslíme si, že jsme nebyly jediné, které trávily většinu hodin na facebooku, nebo kreslením do sešitu příhodných obrázků. Tudíž je nyní stres na místě a většina z nás si uvědomuje, že kdyby místo „sjíždění“ fotek na instagramu, si občas nějakou tu rovnici vypočítala, tak by teď nemuselo být tolik stresu.
                Ale tak co, jsme jen lidé. Takto už to jde celá léta, ovšem najdou se výjimky, pro které je učení koníčkem. My ale nejsme tento případ. Vypracováním maturitních otázek naše příprava skončila a bude pokračovat dva týdny před maturitou, a do té doby budou naše školní povinnosti odkládány na dobu neurčitou a každý pátek zapomenuty. Tak nám držte palce!

                                                                                                                                   Nollová, Dubová

Deprimující soužití s určitými spolužáky ve stísněném prostoru

Jelikož jsme s našimi spolužáky nedávno vedly diskuzi na toto téma, rády bychom se podělily i s vámi. Myslíme si, že po přečtení článku, bude hodně čtenářů na naší straně. Možná vám téma přijde směšné, ale pro nás je to opravdu velmi vážná záležitost, se kterou se potýkáme každý den.

Již od školky jsme nuceni žít v určitém prostoru s lidmi, které si nemáme možnost sami vybrat. Často nás učitelé rozdělovali např. do pracovních skupinek a my museli pracovat s někým, kdo se nám až tak úplně nezamlouvá. Víme, že se jedná o princip umění spolupráce i s lidmi, kteří nám nejsou blízcí, ale momentálně jsme už snad natolik dospělí, že máme právo vlastní volby. Samozřejmě v budoucím zaměstnání je to něco jiného, ale dokud to tak být nemusí, není přeci důvod do něčeho nás nutit. Mnohdy nejde jen o práci ve skupinkách, nýbrž o spolužáky ve třídě, ve které se zdržujeme i několik let. Přijde vám toto přehnané?

Nikdo vám náš názor nenutí, ale zkuste se zamyslet nad tím, kdo z vás se v takové situaci někdy ocitl. Z vlastní zkušenosti máme jako obě autorky tohoto článku, co psát o určitých nesnesitelných spolužácích okolo nás. Je jasné, že ne všichni, jsou nám vždy sympatičtí, ale slušné vychování říká, že méně je někdy více. Pro lepší pochopení, si nyní uvedeme příklad.

Ve třídě klasického počtu žáků je student, který i když neoplývá dostatečnými znalostmi určitého oboru, má vždy potřebu vyjádřit svůj názor k danému tématu. Nikdo není proti rozdílnosti názorů a jejich následnému vyjádření, ale přeci jen to nemusíme poslouchat každou hodinu. Možná si říkáte, že jsme přecitlivělé a podrážděné, ale věřte, že 45 minut, 7 vyučovacích hodin denně, 5 dní v týdnu poslouchat názor jednoho člověka naprosto na všechno, je neuvěřitelně iritující a otravné. Na té osobě už vám pak začne vadit i tón hlasu a nakonec každé vyřčené slovo.

Spousta žáků ve třídě má občas potřebu, říci svůj názor jen z důvodu pobavení okolí a přitom absolutně nepřemýšlí nad tím, jaký nesmysl zrovna vypustili z úst.

Podle nás je rozumné, si předem rozmyslet co hodláme sdělit před svými spolužáky. Mnohdy to totiž o nás hodně vypovídá a nemůžeme to vzít zpět. V tomto případě přísloví „Co na srdci, to na jazyku.“ je opravdu nemístné. Ne vždy chtějí ostatní slyšet, co si myslíme.

Všem studentům přejeme co nejméně takovýchto individuí jak ve třídě, tak i v osobním životě. :-)

                                               Nejmenované autorky Lekešová a Kovaříková (4. ročník)

WARNING!!!!!!!!!!!!

Rada k nezaplacení

Jako letošní maturantky, si začínáme uvědomovat, že tři roky flákání jsou přeci jenom znát. Bylo to leháro, kdy jsme se neučily, nepřipravovaly se, nesoustředily se, ale kdybychom se mohly vrátit o rok nebo dva zpět, určitě bychom ten čas využily jinak a teď, dva měsíce před praktickou maturitní zkouškou, bychom byly více v klidu a možná bychom se i trošku těšily.

Každým dnem jsme praktické zkoušce blíž a blíž a dokopat se k tomu, abychom se začaly pořádně připravovat, je snad ta nejtěžší věc, kterou si nikdo nedokáže představit, pokud to tedy sám nezažil. Bývalí maturanti a úspěšní absolventi nám chtějí pomoci tím, že nám říkají, že je praktická zkouška lehčí, než se zdá, ale my, jakožto vystresovaní maturanti jim nevěříme a nechápeme jejich nastolený klid.

Díky doučování, které jsme si zařídily, se častokrát přistihneme, že vždy nudné a nezáživné účetnictví, může být vlastně i zábava a častokrát, když to tedy chápeme, nás i baví. K tomu, asi aby nás ještě více vystresovali, nám zkrátili čas k vypracování zkoušky z původních 120 minut na pouhých 90 minut. Ano, není to tak velký rozdíl, ale pro nás to představuje větší stres, že to nestihneme. Samozřejmě, se zde najdou i výjimky, které budou hotové během chvíle, ale my, autorky tohoto článku, bychom určitě dvě hodiny přivítaly s nadšením a možná by nám ani nevadilo, kdyby byl čas delší. Možná to říkáme teď, protože pořádně nevíme, co nás vlastně čeká a po zkoušce se možná připojíme k úspěšným maturantům, kteří nám teď tvrdí, jaká je to pohoda, ale možná si zkoušku zopakujeme v září a kdyby k tomu nedej bože došlo, aspoň budeme vědět, co nás vlastně čeká.

Co tím to článkem vlastně chceme říct? Je to jednoduché, praktická zkouška je pro všechny stejná (jen se lehce liší mezi obchodní akademii a lyceem) a tři roky přípravy by měly stačit, pokud tedy vše v počátku pochopíte a nevykašlete se na to. Naší radou pro vás, Milí budoucí maturanti tedy je: věnujte se pořádně účetnictví a ekonomii a budete mít ve čtvrtém ročníku větší pohodu a klid. Jedinou vaší starostí bude opakování věcí, které už dávno umíte, a nebude muset, jako my dvě, dohánět nové učivo, tedy staré, ale pro nás nové, v posledních dvou měsících. Samozřejmě, že zde bude další příprava k státním zkouškám a školní zkoušce, ale na to bude ještě nějaký čas po praktické zkoušce a navíc, s tímto vám velmi pomohou vaši učitelé, kteří, stejně jako my, chtějí, abyste vše v poklidu zvládli.

Tímto vám přejeme mnoho úspěchů a užívejte si chvíle, které ještě máte před sebou. Samy jsme nikomu nevěřily, jak ten čas v maturitním ročníku uteče a podívejme se teď. Máme pár dní před maturitním plesem a maturitu na krku a to jsme sem, na školu, před čtyřmi lety vstupovaly jako bažanti.

 

Valentová, Grauová 4. B

 

Telváková, Tesařová 4.B

 

Móda očima muže

V dnešním světě je móda velkým fenoménem mezi všemi generacemi. Především mladí lidé se snaží letět podle poslední módy, nosit značkové oblečení,
či vyniknout neobvyklým oblečením, které zaujme všechny okolo nich. Starší generace se spíše přiklání k tradičnímu a ležérnímu oblečení. Ne u všech to tak je. Jistá komunita lidí ve starším věku, než jsme my studenti, se snaží zapadnout do módy dnešní doby. Nastává velmi důležitá otázka. Má móda určitou hranici, za kterou by už člověk nešel? Podle mě ano. Jenže se tato hranice velmi těžko stanovuje. Pojďme si blíže přiblížit dnešní módu mladých kluků z mého pohledu. Z pohledu studenta.

Existuje bezpochyby několik stylů, které se objevují v našem světě, ale co tak pozoruji okolo sebe, poslední dobou velice letí u kluků styl volnějších tepláků, k tomu co nejvíce barevné a výstřední sportovní boty a mikina. Co k tomu jen dodat? Jenom to že tomuhle stylu, který spíše patří do fitness centra, než do společnosti, moc nefandím. Podle mého názoru by se kluk měl oblékat kultivovaněji. Další "ikonou" mezi stylem kluků a patří do období chladnějších měsíců jsou upnuté džíny, retro boty, dlouhá bunda ke kolenům a lehčí svetr. Někdo může namítnout, že tento styl je takzvaně "mainstream", ale tenhle styl je mi velmi blízký. Cítím se v něm velmi pohodlně Ovšem nesluší každému. Ale co nesluší jednomu, může slušet něco úplně jiného.

Co na závěr? Každý by se měl oblékat a chodit v takovém oblečení, ve kterém se cítí nejpříjemnějí.

Adam Hejda 3.E

Láska prochází žaludkem

Jak jistě víte, blíží se někým milovaný, někým nenáviděný Valentýn. Nemusíte své nejbližší obdarovávat všelijakými dary, ale stačí upéct např. čokoládový fondant, protože láska přeci prochází žaludkem! :)

S pečením jsem trošku bojovala, protože ve finále musí být dezert uvnitř stále tekutý. A pokud pečete tuto pochutinu poprvé a nevíte přesně, jak funguje vaše trouba, tak se připravte na více pokusů. Mně se to povedlo až na potřetí :) Tím vás samozřejmě nechci odradit, protože výsledek je delikátní a když se povede, potěší nejedny chuťové buňky!

Co budete potřebovat? 

• 90 g hořké čokolády (70% kakaa)
• 90 g másla
• 50 g hladké mouky
• 3 vejce
• 90 g cukru krupice 
• formičky, elektrický šlehač s metličkou
• + máslo a polohrubá mouka na vymazání 

A jak na to? 

1. Rozehřejte troubu na 190-200°, rošt by měl být spíš výše. 

2. Připravte si vodní lázeň: do hrnce stačí dát pár centimetrů vody a ohřívat, dokud se voda nezačne vypařovat.

3. Rozehřejte máslo s čokoládou v ideálně kovové misce, která by měla do hrnce ... zapadnout :) 

4. Mezitím pomocí elektrického šlehače s metličkou ušlehejte vejce do pěny (cca 2-3 minutky), použijte spíše pomalejší otáčky, turbo ne-e. 

5. Po dvou minutách šlehejte dál, ale začínejte přisypávat po lžících cukr - vždy tak po 15 vteřinách. Až bude v misce všechen cukr, můžete šlehač vypnout. 

6. Rozehřátou čokoládu vlijte do oslazených vajec a ručně metličkou pomalu spojte v jednobarevnou hmotu. 

7. Prosejte mouku a opět opatrně vmíchejte.  

8. Vymažte si formičky máslem a vysypte moukou. 

9. Nadávkujte těsto do vymazaných formiček - tak do 2/3 výšky. 

10. Vložte do trouby. Prostředek těsta na hladině by měl být níž než okraje - pokud se utvoří špička, která by chtěla praskat, je pozdě, přepečeno. Já pekla 9-10 minut. Je to dost individuální, ale kolem 8-10 minut to bude maximálně. :) 

11. Vyjmeme z trouby a necháme trošku zchladnout. Poté můžete dortík vyklopit a je hotovo! :) 

Ideální je fondant servírovat s něčím kyselým - maliny, rybíz nebo i marmeláda, a nebo se zmrzlinou (vanilkovou, oříškovou). 

Přeji dobrou chuť!! 

Sára Laštovková, 3.D

CROSSWORD

1. rush
2. to organize
3. tolerant
4. lay fears to rest
5. vacation
6. After October is...
7. start
8. great
9. fortunate
10. eat luch late/dinner
11. calm
12. scared

We wish you a ..... ... ..... 2015!

Celý svět je Charlie

Je suis Charlie. Tedy po našem francouzský slogan Jsem Charlie, který ode dne onoho incidentu doslova obletěl celý svět a na sociálních sítích dosáhl tento týden hranice přes 5 milionů hashtagů.

Proč se Je suis Charlie stal heslem jakéhosi boje proti Islámu a zároveň boje za solidaritu, rovnoprávnost a svobodu slova? A v jakém ohrožení doopravdy jsme? Otázky podobného charakteru se šíří internetem doslova rychlostí blesku a nám ještě více vyplouvá na povrch už v minulosti hodně diskutované přediskutované téma – náboženství jménem Islám a s ním i čím dál tím více zmiňovaná, takzvaná islamofobie.

Vraťme se na úplný začátek. Je středa 7. ledna, půl dvanácté odpoledne. Ve Francii probíhá pracovní den jako každý jiný. To se ale za pár minut změní. Do týdeníku Charlie Hebdo, jehož redaktoři se touto dobou nachází na poradě, vtrhnou útočníci v kuklách a podle svědků se ve chvíli útoku hlásí k teroristické síti al-Káida a pronášejí heslo „Alláhu Akbar“, neboli „Bůh je velký“. Zazní několik výstřelů z kalašnikovu a útočníci prchají ze dveří budovy. Jeden z útočníků dále křičí: 

„Pomstili jsme proroka Mohameda. Charlie Hebdo zemřel.“.

Po tomto masakru zemřelo 11 lidí, mezi nimi jsou čtyři karikaturisté časopisu a také šéfredaktor. Další čtyři jsou v ohroření života. Po pár hodinách je potvrzeno, že se jednalo o plánovaný teroristický čin a zároveň tragédii, která se ve Francii nestala už několik desítek let. 

Proč se stal terčem útoku zrovna Charlie Hebdo? „Útok byl spáchán v novinách proti novinářům, kteří vždy chtěli ukázat, že ve Francii je možné hájit své myšlenky. Byli brutálně zavražděni,“ vyjádřil se k útoku prezident Francoise Hollande. A byl opravdu přesný. Časopis Charlie Hebdo je totiž známý svými karikaturami, které si dělají legraci z politiků, pravice, ale také z islamistů a jiných náboženství. 
Již v minulosti čelil různým obviněním, avšak svoboda slova ve Francii jasně ukázala, že žádná cenzura v tomto týdeníku není na místě. Podnětem k onomu středečnímu útoku pak byla karikatura zesměšňující proroka Mohameda. A tímto útokem se také rozdmýchala vlna nenávisti, která se následně začala šířit po celé Evropě. 

Ale kromě této vlny se rozpoutala ještě jedna. A to sice vlna obrovské solidarity, jejímž heslem je právě již zmíněné Je suis Charlie. Tento slogan navrhl art director britského magazínu Stylist Joachim Rocin, který ho v den útoku publikoval na svém Twitteru. Podle pozdějšího tweetu „obrázek vytvořil, protože neměl slov“. 

Tak jako spousta z nás je němelo.

A tak se stalo, že v hashtagové formě #JeSuisCharlie obletěl všechny sociální sítě a celý svět je teď Charlie. Vyjímkou není ani naše Česká republika. Stačí se podívat na nějakou z našich autobusových zastávek, nebo na reklamní plochy. Někde Charlieho určitě uvidíte ;-).

                                                                                                           Gabriela Hýžová, 3.F

Pan Grey Vás přijme za okamžik

Jistě již každý z nás narazil na světový bestseller, od britské autorky E. L. James, Fifty Shades of Grey. Pokud ne, ve stručnosti Vám ho přiblížíme.

Děj se odehrává v Seattlu, kde mladičká Anastasia Steelová pozná tajemného majitele velice úspěšné firmy, Christiana Greye. Jejich první setkání probíhá při interview, které ji "hodila" na krk její nejlepší přítelkyně po tom, co onemocněla. Anastasia však netuší, že potkala muže, který jí obrátí život vzhůru nohama.

Zajímá Vás, co prožijí oba hlavní hrdinové a jak se bude jich vztah dále vyvíjet?
Pro ty, kteří nejsou zrovna milovníci dlouhých chvil s knížkou, máme skvělou zprávu - první díl z této trilogie k nám do kin dorazí již 12. února 2015!
Pokud tedy nemáte na svatého Valentýna nic v plánu, můžete navštívit jedno z mnoha pražských kin, ve kterých bude tento film promítán.
Prožijte svého Valentýna ve správném odstínu!!

Homolková, Bálková 3.D

Ťuk ťuk.
"Kdo tam?"
"Otvor."
"Jaký otvor?"
"No otvor ti hovorím."

 

 

Přiběhne paní na policii a říká:
"Já jsem zabila kohouta."
Policajt: "Ale paní, vždyť to není trestné. A jak se vůbec jmenujete?"
Martina Kohoutová

 

Tereza Syrová, Tereza Novotná 3.C