Sobota. Venku bylo snad několik stupňů pod nulou. Nebe zatažené, ani maličký náznak indigové barvy, lidé zamračení.
A já? Já se k nim svou náladou či snad videm nechtěla připojit, tak jsem se rozhodla večer zavolat kamarádce, abychom něco podnikly.
Padlo to nakonec na divadlo, konkrétně na divadelní inscenaci Vše o mužích. Moc jsme netušily, o čem to je, věděly jsme jen, že se to týká mužů.
Usedáme na svá místa. Sedíme v druhé řadě od pódia, nikdy jsme snad takhle blízko nebyly přímo u jeviště. Napjaté čekání toho, co se bude dít. Na pódium se pomalu odkulhávají dva herci převlečení za starochy, vegetují na lavičce, ruce i brady se jim třesou, div to nevypadá jako epileptický záchvat.
Mladší stařík zkouší staršího, protože má špatnou paměť, bohužel to nedopadá nijak zdárně.
Další scéna. Tři muži v posilovně. Cvičí, tančí, obdivně sledují své postavy. Jeden z nich není úplně z cvičení odvařený, byl svými kamarády nalákán, ale očividně ho to moc nebaví.
Cvičení vystřídalo prostředí jakéhosi pracoviště, kde hovoří šéf s podřízeným a řeší nabírání nového zaměstnance. Zprvu je to poněkud zamlžené, později však člověk pochopí, že hledají striptéra.
Poté následuje další krátká epizoda, teď už v podání homosexuálního páru. K nim má přijet bývalý přítel polovičky. Už nežije v Praze, ale vrací se sem na vernisáž z Paříže a tak chce pobýt tou dobou u svého ex. To samozřejmě vzbuzuje zášť a žárlivost u nynějšího partnera.
Kromě těchto skupinek je ještě jedna. V té umírá matka dvou synů. Problém je v tom, že s otcem nevychází úplně dobře jeden ze synů, avšak otec je strašně nemocný a trápí se nevyvedeným vztahem.
Příběhy jsou zkrátka zakomponované do různých společností s odlišnými hodnotami, přesto jsou to všichni muži a není nikdo, kdo by neřešil nějaký problém.
Já vám však nechci popisovat děj, ale jen nastínit téma a uvést do atmosféry hry. Jedná se hlavně o trampoty, peripetie i radosti mužského světa.
Myslím, že hra zaujme spíše ženy, ale i pánům by se mohla líbit, alespoň to tak vypadalo v sále, soudě podle smíchu diváků.
Byť je mluva herců protkána mnoha vulgarismy, neřekla bych, že samotné představení je oplzlé, nýbrž svým způsobem syrové i komické zároveň.
Kvůli tomu musím tudíž Vše o mužích doporučit, protože jestli vás něco dokáže odpoutat od stresu a každodenních záležitostí, tak je to právě tato inscenace.
A já? Já se k nim svou náladou či snad videm nechtěla připojit, tak jsem se rozhodla večer zavolat kamarádce, abychom něco podnikly.
Padlo to nakonec na divadlo, konkrétně na divadelní inscenaci Vše o mužích. Moc jsme netušily, o čem to je, věděly jsme jen, že se to týká mužů.
Usedáme na svá místa. Sedíme v druhé řadě od pódia, nikdy jsme snad takhle blízko nebyly přímo u jeviště. Napjaté čekání toho, co se bude dít. Na pódium se pomalu odkulhávají dva herci převlečení za starochy, vegetují na lavičce, ruce i brady se jim třesou, div to nevypadá jako epileptický záchvat.
Mladší stařík zkouší staršího, protože má špatnou paměť, bohužel to nedopadá nijak zdárně.
Další scéna. Tři muži v posilovně. Cvičí, tančí, obdivně sledují své postavy. Jeden z nich není úplně z cvičení odvařený, byl svými kamarády nalákán, ale očividně ho to moc nebaví.
Cvičení vystřídalo prostředí jakéhosi pracoviště, kde hovoří šéf s podřízeným a řeší nabírání nového zaměstnance. Zprvu je to poněkud zamlžené, později však člověk pochopí, že hledají striptéra.
Poté následuje další krátká epizoda, teď už v podání homosexuálního páru. K nim má přijet bývalý přítel polovičky. Už nežije v Praze, ale vrací se sem na vernisáž z Paříže a tak chce pobýt tou dobou u svého ex. To samozřejmě vzbuzuje zášť a žárlivost u nynějšího partnera.
Kromě těchto skupinek je ještě jedna. V té umírá matka dvou synů. Problém je v tom, že s otcem nevychází úplně dobře jeden ze synů, avšak otec je strašně nemocný a trápí se nevyvedeným vztahem.
Příběhy jsou zkrátka zakomponované do různých společností s odlišnými hodnotami, přesto jsou to všichni muži a není nikdo, kdo by neřešil nějaký problém.
Já vám však nechci popisovat děj, ale jen nastínit téma a uvést do atmosféry hry. Jedná se hlavně o trampoty, peripetie i radosti mužského světa.
Myslím, že hra zaujme spíše ženy, ale i pánům by se mohla líbit, alespoň to tak vypadalo v sále, soudě podle smíchu diváků.
Byť je mluva herců protkána mnoha vulgarismy, neřekla bych, že samotné představení je oplzlé, nýbrž svým způsobem syrové i komické zároveň.
Kvůli tomu musím tudíž Vše o mužích doporučit, protože jestli vás něco dokáže odpoutat od stresu a každodenních záležitostí, tak je to právě tato inscenace.
Jako staříci
Cvičící tým
Homosexuální pár
Rotaru
.png)
