Asi před měsícem na škole probíhala soutěž O nejlepší
Vánoční výzdobu, vítězná třída měla obdržet 3000 korun, což opravdu není málo a
dalo by se z toho koupit přesně 230 párků v našem bufetu. Všechny
třídy se tedy horlivě pustily do zdobení. Některé třídy vypadaly jako svatební oltář, veřejný
dům a konkrétně ta naše vypadala, jako kdyby v ní vybouchl odpadkový koš
s vánočními ozdobami všeho druhu. Kostlivec a rozhlas převlečený za Santu
a koule na stromečku větší než globus na mě ale udělaly dojem, a proto si
myslím, že příští rok se budeme prát ještě víc!!
Zdá se, že vánoční prázdniny opravdu každý prožil válením u
televize s cukrovím na klíně. Učebnice a sešity jsme poslední školní den
před Vánocemi zahrabali hodně hluboko, a přestože už je za námi první školní
týden v novém roce, stále se nám nepodařilo je najít. Přívaly testů nám
nahrazují přívaly sněhu, které se u nás ještě neukázaly. Snad se nám vrátí
vědomosti stejně rychle, jako se na naší Resslovku vrátí závěje sněhu.
Jak jste si jistě všimli, do naší školy byly zakoupeny nové
židle. Opravdu jsem nepochopila smysl nákupu, když v těch starých si
člověk připadal jako v posteli, zato v těch nových to je jako sedět
na pařezu. Někteří studenti si však se změnou hlavu nelámou a konstatují, že na
nových židlích je daleko větší „dojezd“ než na těch starých. O hodině si ale
moc nezajezdíme, a tak pohodlí je u nás pořád na prvním místě, promiňte, paní
ředitelko.
Náš tajný školní spolek „zhasínačů světel“ se opět vrátil! Dokonce
tato tajemná skupina inspirovala spoustu jedinců a tma je v naší šatně čím
dál tím častěji. Nedávno jsem byla svědkem, jak jedna studentka s potřebou
jen projít do šatny v plné rychlosti narazila do dveří, až se otřásl i
školníkův párkovač. Stále se nepodařillo
vypátrat, kdo za tím vězí, ale zdá se, že pracují ve skupinkách. Znám dokonce i
slečnu, která má ve skřínce baterku pro případ nouze. Takže, pozor na cestu!
Nedávno zavedená sebezpytovna v naší škole měla
studentům pomoci vyjádřit své emoce po vyučování, a to přímo na papír anebo
promluvou s konkrétním učitelem. Pro některé žáky to však byla příležitost,
jak v 18ti letech použít větu „Dneska nejdu ven, jsem po škole“. A nemyslet
to jako vtip. Znám pouze jeden případ, který se v sebezpytovně ocitl, a
myslím si, že žádná změna se nedostavila. Nakonec to dopadlo tak, že své svědomí
skoro zpytoval učitel. Milí profesoři, myslíte to vůbec vážně? J
Kristina Lekešová,3.F
Žádné komentáře:
Okomentovat