Narychlo načmárané letopočty z dějepisu tužkou na lavici nebo žmoulání lístku s matematickými vzorečky v ruce.
Proč vlastně používáme taháky?
Začátky používání taháků každý z nás vyzkoušel už na základní škole. Začínali jsme s tahákama v penále, sešit pod lavicí a postupně jsme začíali taháky propracovávat. Představte si, že celé čtyři roky jen používáte taháky a naučíte se opravdu jen to nejnutnější. Myslíte, že uděláte maturitu s tahákem? To těžko. Mnoho žáků a studentů používá mobilní telefon jako nápovědu při písemkách nebo přes něj naopak svým spolužákům radí. Čtvrtinu textových zpráv odesílají žáci během vyučování, a to i přes zákaz používání mobilních telefonů ve škole. Jeden z nejlepších taháků je tzv. "harmonika". Tu zná také téměř každý. Text se napíše miniaturním písmem na pruh papíru poskládaný do harmoniky. Vznikne maličká knížečka, která se i s trochou šikovnosti a štěstí se dá použít i v první lavici. Nejméně bezpečné taháky bývají jen tak vytisknuty malým písmem na papírku, nebo dokonce psané ručně. Podle mě připadají v úvahu pouze pokud máte neobyčejně slepého profesora a sedíte v poslední řadě, nebo když prostě není čas dát si práci s něčím důmyslnějším. Při troše šikovnosti je však i zde velká šance na úspěch. Každý učitel a profesor se na používání taháků u svých žáků dívá jinak. Zatímco jeden ocení snahu a čas, který musel student přípravě taháku věnovat, druhý může podvádějícího studenta porestat například sníženou známkou nebo kázeňskými postihy.
Jak předejít tomu, aby učitel nenašel tahák? Prostě se to naučit.
Jak se mám stíhat naučit takové množství látky? Udělám si tahák.
Je tedy tahák podvod nebo nezbytnost? Ano, podvod ale učitelé lépe snesou taháky, se kterými si žáci dali trochu práce.
V každém případě používáním taháků škodíte sami sobě!!!