NEJKRÁSNĚJŠÍ CHVILKY STUDIA
Začátkem druhého ročníku jsme prožili nejhezčí týden strávený na této škole. Jeli jsme totiž na vzdělávací pobyt do Anglie. Pobytu se zúčastnili studenti mnohých tříd téměř všech ročníků. Celkově trval 7 dní včetně cesty, která byla dlouhá a náročná. Největší komplikací cesty byl bezesporu autobus, který nám cestovka poskytla. Očekávali jsme luxusní žlutý regiojet, ale realita byla bohužel jiná. Byl to starší autobus, ve kterém se pomalu nedaly zatáhnout záclony, nemluvě o tom, že půlka křesel nešla sklopit.
Naší první reakcí byl sice smích, ale jakmile jsme nastoupili, chtělo se nám z toho brečet.
V tomto nezdařeném dopravním prostředku jsme strávili pomalu 20 hodin cestou tam a stejnou dobu zpátky. Kupodivu to uběhlo rychle, povídali jsme si, zpívali jsme a hráli jsme hry.
Jakmile nás přivezl až do městečka, ve kterém jsme bydleli, byli jsme z cesty všichni mrtví.
Naše hostitelské rodiny nás ihned vyzvedly a odvezly nás domu.
Lidé, u kterých jsme s holkami bydlely, byli moc milí. Připravili nám krásný pokoj pro tři osoby a nachystali večeři.
Každý den strávený v Anglii vypadal v podstatě stejně: ráno škola, potom exkurze, nakupování, návrat na večeři do rodin a nakonec večerní a noční srazy našich studentů na náměstí v městečku.
Poslední den byl ale výjimečný, přišel okamžik, na který jsme celou dobu čekali, návštěva Londýna.
V hlavním městě jsme strávili celý den a i tak jsme měli pocit, že je to krátká doba. Musím říct, že toto město je opravdu krásné. nejlepší část exkurze byl rozchod na nakupování, ihned jsme vyběhly s kamarádkami na Oxford street i přes to, že jsme to neměli zcela povolené. Ale co už, taková příležitost se nenaskytne často. Oxford street nás všechny ohromila. Nakoupily jsme si spoustu oblečení a dárků pro rodiny a kamarády, že jsme to pomalu nepobraly.
Večer se náš zájezd chýlil ke konci, a my jsme si začali uvědomovat, že nás čeká 20 hodin v našem "milovaném" dopravním prostředku. Moc jsme se netěšili, ale jiná možnost nebyla.
Cestu nazpátek jsme strávili úplně stejně jako cestu tam. Neobešlo se ale i bez komplikací. Největší problém, co se cestou stal, byl ten, že náš student zůstal na trajektu aniž by si toho někdo s profesorů všiml. Po chvilce se na to ale přišlo a vrátil se nám do autobusu. Všichni studenti z toho měli pochopitelně srandu a profesoři málem infarkt.
Další večer jsme dorazili zpátky do Prahy. Všichni samozřejmě hned začali fňukat, že jim bude Anglie chybět. také mi z toho bylo smutno. Ale zároveň jsme byli šťastní, jelikož jsme dorazili všichni a téměř bez problémů zpátky domu.
Až budeme mít příště příležitost někam si se školou vyjet, určitě toho využijeme, protože zážitky ze společných cest jsou nenahraditelné.
Korovina Karina, 3.F
