TAHÁKY V DNEŠNÍ DOBĚ

Narychlo načmárané letopočty z dějepisu tužkou na lavici nebo žmoulání lístku s matematickými vzorečky v ruce.
Proč vlastně používáme taháky?
Začátky používání taháků každý z nás vyzkoušel už na základní škole. Začínali jsme s tahákama v penále, sešit pod lavicí a postupně jsme začíali taháky propracovávat. Představte si, že celé čtyři roky jen používáte taháky a naučíte se opravdu jen to nejnutnější. Myslíte, že uděláte maturitu s tahákem? To těžko. Mnoho žáků a studentů používá mobilní telefon jako nápovědu při písemkách nebo přes něj naopak svým spolužákům radí. Čtvrtinu textových zpráv odesílají žáci během vyučování, a to i přes zákaz používání mobilních telefonů ve škole. Jeden z nejlepších taháků je tzv. "harmonika". Tu zná také téměř každý. Text se napíše miniaturním písmem na pruh papíru poskládaný do harmoniky. Vznikne maličká knížečka, která se i s trochou šikovnosti a štěstí se dá použít i v první lavici. Nejméně bezpečné taháky bývají jen tak vytisknuty malým písmem na papírku, nebo dokonce psané ručně. Podle mě připadají v úvahu pouze pokud máte neobyčejně slepého profesora a sedíte v poslední řadě, nebo když prostě není čas dát si práci s něčím důmyslnějším. Při troše šikovnosti je však i zde velká šance na úspěch. Každý učitel a profesor se na používání taháků u svých žáků dívá jinak. Zatímco jeden ocení snahu a čas, který musel student přípravě taháku věnovat, druhý může podvádějícího studenta porestat například sníženou známkou nebo kázeňskými postihy.
Jak předejít tomu, aby učitel nenašel tahák? Prostě se to naučit.
Jak se mám stíhat naučit takové množství látky? Udělám si tahák.
Je tedy tahák podvod nebo nezbytnost? Ano, podvod ale učitelé lépe snesou taháky, se kterými si žáci dali trochu práce.

V každém případě používáním taháků škodíte sami sobě!!!

 Grauová Dagmar 3.B

Pomluvy

Dřív jsem si myslela, že střední škola se liší od základní školy ve všech možnostech, které jsou možné, ale není tomu tak. Ano, je těžší, už je to zaměřené na různá témata, profesoři se k nám nechovají tak ohleduplně jako na základce, mají větší požadavky, snaží se nás nasměrovat správným směrem a naučit nás něco víc, než tomu bylo dřív. Základní škola byla procházka růžovou zahradou oproti tomuhle. Jistě, to nejtěžší jsme se museli naučit už v první třídě, ale teď se už řadíme k té „starší“ vrstvě, od které se očekávají nějaká očekávání, něco víc…

Ale jedna věc se nezměnila, možná dokonce je to horší. Jistě víme, že základní škola byla jedna velká „drbárna,“každý řešil kdo s kým, kde a co, bylo to ale víc rodinné, znalo vás tam víc lidí, někdy i celá škola a pomluvy se týkaly jen okrajově toho člověka, ostatní byl spíš smyšlený výplod našich fantazií.

Od přechodu ze základní školy na střední jsem očekávala to, že tohle přestane, že si zde lidé budou více všímat svých věcí, neřešit ostatní a nezajímat se, ale šeredně jsem se mýlila. Ano, lidé se zajímají o svoje věci, ale jsou občas natolik zahledění sami do sebe, že je to až nesnesitelné, ale i s tím řeší věci, do kterých by jim nemělo co být.

 Řekla bych, že hodně toho vzniká na sociálních sítích, především na facebooku, který má v dnešní době snad skoro každý (až na výjimky), kde je možné se dočíst věci, nad kterými občas člověk nechápavě kroutí hlavou. Díky facebooku lidé mají možnost shlédnout fotky ostatních lidí na škole, najít si cokoli a pak stačí prostě najet na stránku: „Pomluvy Resslovky,“ kde má každý možnost někoho veřejně, avšak anonymně pomluvit, napsat to, co si o něm myslí a ostatní jen mohou hádat, kdo to napsal.

Jsem studentkou školy, takže ani mně se tohle nevyhnulo, taky vím o lidech, které znám jen od pohledu, co se o nich říká, co s kým, kde měli a občas je to opravdu otravné, když přijdu do třídy a první co se dozvídám, jsou další drby o ostatních lidech, kteří nemají ani tušení, že jsou zrovna žhavým tématem v té a té třídě. Nejvíc se všechno řeší po víkendu, kdy se konala například tzv. „Andyho Party.“ Bývalý student naší školy rád pořádá party, kde se vždycky něco pikantního stane a to je pro lidi, co pomluvami žijí naprostá slast. Vyžívají se v tom, dolaďují si to podle toho, jak potřebují, jak se jim to zrovna hodí.

Podle mě lidé, co se tolik vyžívají v pomlouvání ostatních, řešení jejich životů, vlastní život skoro nemají a tohle je jediné, co mohou dělat, když jejich život je tak nudný a nic se v něm neděje.  Jenže je člověk bytost zvídavá, tudíž vždy chce vědět co nejvíc detailů, pikantností, prostě všeho.

Takže docházíme k závěru, že pomluvy se s námi táhnou už od základní školy, jen stále narůstají na rozměrech a sami uvidíme, jak se to časem posune a co se bude dít dál.

 

Eliška Valentová 3.B

 

Zhodnocení školního roku

Další školní rok je opět za námi. Čtvrté ročníky nás již opustily a první ročníky si po společném roce mezi novými spolužáky zvykly na novou školu. Jako každý rok, někomu se letos vydařilo více, někomu méně. Všichni se ale na blížící se prázdniny těšíme jistě úplně stejně.

V uplynulém školním roce jsme navštívili spoustu akcí, jako jsou kina, obrazové výstavy, divadla a první ročníky si jistě užily lyžařský kurz v Krkonoších. Přestože se školní rok pomalu chýlí ke konci a zbývá nám jen pár dní do osudného 28. června, čeká některé z nás zájezd do Anglie, sportovní kurz, výlet do Osvětimi či zájezd do Francie konaný v září. Také třetí ročníky, kteří se učí německý jazyk, se účastnili výměnného pobytu do Německa.

Některé třídy možná oplakaly odchod naší oblíbené profesorky anglického jazyka Barbory Horáčkové. Budoucí maturanti mohou mít obavy, zda dostanou takhle dobrého profesora, jako měli doteď.

Těm, které v srpnu čeká reparát, přejeme hodně štěstí.

Veronika Hubená, Jana Márová, Nikola Lišková

Prázdniny jsou za rohem !

  

 

Lucie Koníčková

Tereza Benešová