Talentovaná studentka ze 4.C Michaela Obselková

 

 

Ačkoliv by to spoustu lidí ani nenapadlo, má studentka ze 4.C, Michaela Obselková přezdívaná také „Píchy“, v sobě skrytý talent, kterým je florbal. Nastupuje jako brankářka v nejvyšších soutěžích, a tak se jí zeptáme na pár otázek, jak se k tomuto postu golmana dostala a jak to jako vytížená studentka sportem zvládá se školou.

Brankářkou je necelé tři sezony. Předtím nastupovala v poli a do branky se dostala díky šťastné náhodě. Za dva roky intenzivního tréninku se však vypracovala v plnohodnotnou brankářku, která směle klepe na dveře ženské nejvyšší soutěže.

Jak jsi se k tomuto sportu vůbec dostala?

Na základní škole byl florbalový kroužek, na který jsem se šla jednou podívat s kamarádkou. Ten sport se mi zalíbil, tak jsem si řekla, že ho zkusím, a později jsem to šla vyzkoušet i do profesionálního klubu, kde jsem se uchytila.

V jakém profesionálním klubu tedy teď působíš?

Působím v pražském klubu ELITE PRAHA.

   
Ještě před dvěma sezónami jsi trávila převážnou část hracího času v poli. Čím to, že jsi natrvalo přesídlila do branky?

Na konci sezony 2009/2010 nám v juniorkách skončila jediná brankářka. V brance se tedy musely střídat hráčky z pole. Nevím, jestli mi to z nich šlo nejlépe, ale do branky jsem nastupovala nejčastěji. Postupně se mi tam zalíbilo a už jsem tam zůstala.

Co je pro tebe před zápasem, při zápase a po zápase nejdůležitější?

Před zápasem je určitě důležité rozběhání a dobrá příprava na zápas. Rozběhávám se se sluchátky, ve kterých mám puštěnou hudbu, kterou si den předtím stáhnu. Rovněž se porozhlédnu po nejlepších hráčkách soupeře, abych si na ně při hře dávala větší pozor. Při zápase je nejdůležitější koncentrace na samotné utkání. A po zápase se důkladně protáhnu tak, aby mě druhý den nic nebolelo.

Do jakých zápasů nastupuješ a jaké zápasy tě baví nejvíce?
Nastupuji do zápasů extraligy žen a 1. ligy žen. Zápasy mě baví všechny, ale více ty, kde hrajeme proti některému z těžších soupeřů.

Jak často máš tréninky a jak to v takovém tempu zvládáš se školou?

Tréninky mám 4krát týdně plus o víkendu zápasy. Se školou je to náročné, ale učím se před tréninkem, po cestě z tréninku nebo mezi zápasy. Teď když jsem v maturitním ročníku, to bude asi o něco težší, ale věřím, že to zvládnu.

                                   

Mrázková Tereza 3.F

                                                                                                                                                                                                                                                         

ROZHOVOR

Všichni chodíme na počítače, a proto se ptám: víte, kdo je má na starosti? Kdo je spravuje? Naše škola je veliká, má tedy hned dva správce – Jakuba Tomana a Karla Landu. Udělali jsme pro vás, naše věrné čtenáře, krátký rozhovor s profesorem Tomanem.

Jakou náplň práce máte ve škole?

Já s panem kolegou máme na starosti počítače a počítačovou síť. Je tu přes 300 počítačů, proto by jeden člověk nestačil spravovat celou školu.

Jak dlouho tu pracujete a jakou máte pracovní dobu?

Pracuji tu od roku 2005. Pracovní doba je proměnlivá, jsem tu podle potřeby.

Co jste vystudoval?

Studoval jsem na Matfyz (Matematicko-fyzikální fakultě) konkrétně
informatiku.

Jak zvětšujete kapacitu disku Z na počítačové síti ve škole? Ukazuje nám to plnou paměť, ale můžeme tam stále ukládat své věci. Čím to je?

V principu to funguje tak, že kapacita disku se stále plní. Na této škole se smažou data odmaturovaných ročníků, tím vznikne další místo pro první ročníky. Když opravdu dojde paměť, tak se disk musí dokoupit. Ale zatím tento problém nenastal.

Proč jste nám zakázali facebook? Nechcete nám prozradit, jak se na něj dostaneme? :D

Není to tak, že já nebo kolega bychom vám facebook zakázali o své
vůli, ale školy musí dodržovat jakási pravidla a některé stránky
omezit. Vždy se dá nějaká metoda najít, tu prozrazovat nebudu.

Vždyť máme bádavé studenty... ;-)

Diana Nebeská

ROZHOVOR S KUCHAŘKAMI ZE ŠKOLNÍ JÍDELNY

Hlavním tématem, kterým se zabýváme v tomto čísle, je jídlo. A co lépe spojuje Resslovku a jídlo než naše školní jídelna v sousední základní škole.   Ta by ale nic nebyla bez jejího personálu, díky kterému nám chutná dvojnásob.
Za pultem u výdeje obědů můžeme každý den spatřit milé paní kuchařky, které s námi velmi rády prohodí pár slov.  Proto jsme se vám rozhodli více přiblížit chod jídelny, ale také prozradit něco z osobních zážitků našich kuchařek Dáši (vlevo) a Hanky (vpravo).

Jak zde pracujete dlouho?

Bude to už šestnáct let. Předtím jsme pracovaly v jídelně ve Pštrossově ulici kousek odtud. Nyní je z ní internetová kavárna. Dříve totiž děti musely chodit na obědy až tam, ale bývalá paní ředitelka ZŠ se zasloužila o vybudování nové jídelny z prostorů tehdejší ředitelny. A díky tomu pracujeme společně s Dášou a paní hospodářkou zde.

Jakou jste vystudovala školu?

Jsem vyučená kuchařka. Původně jsem sice chtěla na hotelovou školu, ale to nešlo kvůli rodičům.

V kolik hodin přicházíte do práce?

Jsme tu od půl sedmé a odcházíme po půl čtvrté odpoledne, ale skutečná pracovní doba začíná ráno o půl hodiny později. Chodíme dřív, abychom mohly společně posnídat, dát si kávu a poklábosit.

Nosíte si jídlo, které se nesní, domů?

Je to zakázané, a proto se jídlo, které se nesní, dává do drtičky. Pamatuji si, jak jsme v Pštrossové  jídlo, které zbylo, dávaly do malých popelnic „pomejí“ – polovičních popelnic, než jsou na ulicích. 3x týdně si je pak JZD vyzvedávalo a krmilo těmi zbytky zvířata. V nové jídelně se pak z finančních důvodů zavedla úspornější a levnější drtička.

Nosíte si oběd z domova nebo jíte, co uvaříte?

Samozřejmě, stejně jako vám, i nám chutná jídlo, které ten den uvaříme, a stejně jako vy, i my za něj platíme. Samozřejmostí než jídlo začneme podávat, musíme ho ochutnat, aby se nestalo, že nebude správně dochucené.

Kdo vymýšlí recepty a jídelníček? 

 Vedoucí v kanceláři, ale dříve jsme si recepty vymýšlely samy a to bylo mnohem lepší. Dnes se stane, že máte omáčku dvakrát za sebou nebo že denní nabídka jídel je skoro stejná.

Můžete nám pro zajímavost říct, kolik pytlíků čaje a litrů vody se spotřebuje k obědu?

Čaje se spotřebuje asi půl kila na 500 dětí, což je cca 40 litrů. Máme ale větší pytlíky, váží asi 10 dkg. Vždy záleží na tom, co je v ten den k obědu. Zjistily jsme, že když je moučník, tak se vypije více, než když je salát. Čaje děláme převážně ovocné.

Perete si pracovní oděvy doma?

Ne, máme zde na to prádelnu, takže nemusíme oblečení nosit domů.

A na závěr bych se vás ráda zeptala, zda vaříte s láskou?

Ano, vaříme a jsme moc rády, když vám chutná.

Kristýna Baborová

Rozhovor s profesorkou Bočanovou

Do tohoto čísla jsme se rozhodli udělat rozhovor s jednou z našich profesorek na tělocvik. Na naší školu nastoupila v roce 2009, hned po ukončení studia FTVS UK. Učí tělocvik holky i kluky, ale hlavně je to florbalová hráčka. V prosinci minulého roku, získali české florbalistky bronzovou medaili na Mistrovství světa, právě také díky paní profesorce Bočanové. Proto jsme se rozhodli paní profesorku trochu vyzpovídat a zjistit o ní a jejím sportu trochu víc.

Jak dlouho děláte florbal?

Florbal hraju 15 let.

Proč jste si vybrala zrovna tento sport?

Byl to sport, který mě zaujal svou dynamikou, týmovým pojetím a navíc jako ideální varianta hokeje pro holky. Předtím jsem se věnovala sportovní gymnastice a basketbalu, ale  florbal vše předčil. Navíc jsem studovala na osmiletém gymnáziu Písnická na Praze 4, kde se tento sport rychle rozvíjel a kde byly podmínky i pro závodní podobu tohoto sportu.

V týmu s Vámi hraje i Vaše mladší sestra. Jak dlouho hrajete v jednom týmu?

Teprve druhou sezónu. Sestra je totiž o 9 let mladší, a tak to doposud nebylo podle regulí soutěže možné.

Za jaký tým hrajete?

Hraju za ženský extraligový tým  FbŠ ROPRO Bohemians.

Jak často trénujete?

Většinou 4x týdně a  k tomu každý druhý víkend hrajeme zápasy.

Proč se nevěnujete pouze florbalu?

Protože florbal je doposud amatérským sportem bez jakéhokoliv příjmu a vydělat na živobytí se jím nedá.

Která ze tříd které učíte, je podle Vás ve sportu nejlepší?

Každá třída má své přednosti a také své individuality, které dotváří celkový obraz třídy. Pokud musím ale volit, pak 4.C holky,  1.F a 2.F kluci.

ROZHOVOR S TEREZOU URBANOVOU - ÚČASTNICÍ SCHOLY PRAGENSIS

Na konci minulého měsíce se konala přehlídka středních škol Schola Pragensis. Studentka naší školy Tereza Urbanová (4. C), která se této akce účastnila, souhlasila a poskytla našemu časopisu rozhovor o svých dojmech a průběhu celé akce. Vzhledem k tomu, že to nebyl první ročník Scholy Pragensis, kterého se Tereza účastnila, je to asi ta nejlepší osoba, kterou jsme mohli oslovit.

R: Jak Schola Pragensis probíhala?

T: Pod vedením pana profesora Bernacika a pana profesora Diatky měl každý rozdělené role. Někteří byli u stánku, někteří se pohybovali prostory celé Scholy, ale všichni měli stejný úkol, oslovit co nejvíce žáků základních škol a podat jim co nejvíce informací o naší škole a samozřejmě mu pomoct s výběrem střední školy, v tom lepším případě naší školy J

R: Kolik lidí z naší školy se této akce účastnilo?

T: Přibližně kolem dvanácti lidí, hlavně z prvních ročníků. Ze 4. ročníku nás tam bylo dohromady 5.

R: Co se ti na Schole Pragensis nejvíce líbilo?

T: Způsob jakým se naše škola prezentuje. Myslím, že strategie ostatních škol, sedět na židli, koukat a nic neříkat není úplně dobrá prezentace. V našem stánku nejsou obrovské tabule s rozpisem učiva, protože je stejně nikdo většinou nečte, ale říkáme žákům informace, které chtějí slyšet.

R: Co se ti naopak nelíbilo?

T: Jediný problém je možná v organizaci přímo kongresového paláce, ale práce na schole mě baví, takže nemůžu říct, že by se mi něco nelíbilo.

R: Jaká přesně byla tvá úloha na této akci?

T: Stejně jako všichni ostatní jsem podávala zájemcům, ale také jejich rodičům potřebné informace o naší škole a také prezentovat školu v improvizované scénce.

R: Jaký je tvůj názor na prezentaci naší školy?

T: Prezentace naší školy je hodně odlišná od jiných a myslím si, že je velmi dobrá, protože když žáci slyší informace přímo od nás, tak si toho zapamatují mnohem více než z nevýrazných tabulí, a i když mají ostatní školy stánek sebehezčí, uškodí si většinou svým přístupem.

R: Zaujala Tě prezentace nějaké jiné školy?

T: Velmi hezké prezentace mají třeba chemické školy, protože pozorovat pokusy snad baví každého, ale prezentace nějaké jiné obchodní školy mě nezaujala.

R: Podílela ses nějakým způsobem na přípravě materiálů na tuto akci?

T: Stejně jako loňský rok jsem vytvářela vizuální podobu našeho stánku. Letošek byl dost jiný než všechny předešlé roky, ale mým záměrem bylo přitáhnout pozornost a zaujmout lidi a myslím, že se to povedlo.

R: Během průběhu celé akce naše škola několikrát předváděla scénku „Umím argumentovat rodičům“. O co přesně v ní šlo?

T: V této scénce účinkovali vždy 3 lidé, matka, otec a jejich dítě, které je žákem naší školy. Rodiče řeší finanční problémy, vyčítají si, že utrácí za zbytečné věci, matka za nové oblečení, otec chodí často do hospody. Dítě přijde s tím, že od nich něco potřebuje a navrhne jim, že by mohli změnit výdaje jejich domácnosti, tzv. fixní a variabilní náklady. Rodiče dítě pochválí za výběr školy a schválí mu požadovanou věc.

R: Účastnila ses jí nějak?

T: Hrála jsem dceru. Pokaždé jsem rodiče přesvědčila, že koupit mi zájezd na hory pro ně bude to nejlepší J

Rozhovor - Jan Efraim Hladík

Minulý měsíc jsme na naší škole provedli mini-anketu o nejoblíbenějšího učitele.

S přehledem ji vyhrál profesor Jan Efraim Hladík, který učí biologii a zeměpis. Cestu ke studentům si našel díky svému mládí, smyslu pro humor, přístupem k vyučování. Rozhodli jsme se pana profesora vyzpovídat a výsledkem je následující rozhovor. 

RS: Co říkáte na to, že jste vyhrál mini-anketu o nejoblíbenějšího učitele na škole?

JH:   Je to velmi potěšující, ale hrozně zavazující. 

RS:   Jakým způsobem zavazující?

JH:   No hlavně proto, že jsem vám teď dal testy, které nedopadly příliš dobře, tak mě to samozřejmě trápí, když jsem nejoblíbenější učitel :).

RS:   Proč myslíte, že jste tuto mini-anketu vyhrál,  a myslíte, že jste vyhrál zaslouženě?

JH:   Nevím, jestli jsem ji vyhrál zaslouženě, ale možná je to tím, že se nesnažím hrát na nic víc.

RS:   Koho byste zvolil vy jako nejlepšího učitele?

JH:   Podle mě hodně dělá Vojta Bernacik, který se snaží do hodin zapracovat všechny teorie a opravdu tím žije, třídou a tou školou vůbec. Jinak samozřejmě spousta mých kolegů, kteří jsou profesně zkušenější, ale jde o oblibu, takže záleží hlavně na studentech.

RS:   Máte nějaké neobvyklé vyučovací metody?

JH:   Hodně se snažím u žáků rozvíjet vlastní myšlení, takže diskuze, debaty, a když vás to baví, tak cokoliv.

RS:   Jak často jste na studenty naštvaný?

JH:   No to je dobrá otázka :). Nebývám naštvaný kvůli takovým malým věcem, jako že si někdo ve třídě dovolí něco, co se běžně nedělá, to mě vůbec nerozčiluje. Ale jsem naštvaný, když vím, že vám to nejde. To bývá tak jednou za týden, že se drobně naštvu :).

RS:   Jaká je vaše nejoblíbenější třída?

JH:   Musím poznamenat, že všechny třídy, kde učím, mám hrozně rád a každá je specifická a užívám si to v ní jinak. Ale řeknu to takhle. Chtěl bych, aby to byla má vlastní, což znamená 3. A.

RS:   Co byste na závěr vzkázal studentům?

JH:   Učte se, učte se, učte se a udělejte si z toho srandu. Ať vás to baví.

Těšte se na další rozhovor se zajímavým člověkem na naší škole, můžeš to být i ty, stačí sepsat, proč bys to měl být zrovna ty a poslat nám to na mail mjkresset@gmail.com, do předmětu napiš „Chci interview“.