Zobrazují se příspěvky se štítkemRozhovory. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemRozhovory. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 22. října 2018

Rozhovor s Volejbalistou Láďou

Ladislav Toman, spolužák, přítel, pomocník, ale hlavně volejbalista! Po třech letech našeho přátelství jsem se rozhodl ho zeptat na několik otázek.


Jak dlouho hraješ volejbal?
  Volejbal hraju závodně již čtvrtým rokem.
Dělal jsi předtím i jiný sport?
  Ano, od čtyř let jsem hrál hokej, ale ve svých čtrnácti letech jsem objevil krásu volejbalu a začal jsem se mu věnovat.
Kdo tě k volejbalu přivedl?
  Celá moje rodina hrála volejbal, ale nikdo mě do něho nenutil. Rozhodl jsem se sám.
Za jaký klub hraješ?
  Hraji za klub VK Lvi Praha, dříve známý pod názvem ČZU Praha. Od roku 2016 hraju za Český národní tým.
Jaké jsou tvoje dosavadní úspěchy?
  Jsem mistr ČR v kategorii starších žáků, vítěz Českého poháru starších žáků, mistr ČR extraligy kadetů, vícemistr ČR extraligy kadetů, mistr ČR extraligy juniorů, 2x mistr střední Evropy, 2x vítěz turnaje OHT a vícemistr Evropy.


Děkuji ti za úžasný rozhovor s tebou a přeju ti hodně štěstí a úspěchů ve tvé kariéře!




Daniel Majer
Ladislav Toman

úterý 22. listopadu 2016


Strávily jsme krásné odpoledne s naší kamarádkou Cecílií z jiné obchodní akademie v Praze a rovnou jsme se jí zeptaly, jak se připravuje na svou maturitní zkoušku, na maturitní ples a jak celkově prožívá poslední rok na škole.

Veronika: „Máš už vypracované některé maturitní otázky?“

Cecílie: „Ano, jelikož maturuji hlavně z jazyků (angličtina a němčina), pracujeme na nich společně na hodinách ve škole. Určitě už alespoň ¼ máme hotovou.“

Markéta: „Jakého předmětu se nejvíce bojíš?“

Cecílie: „Hlavně literatury, jelikož zatím nemám přečteno ani polovinu knížek a bojím se, že to nestihnu. Máme toho teď moc i na domácí přípravu…“

Veronika: „A co maturitní ples? Máte už zařízené šerpy, květiny atd...?“

 
Cecílie: „Ano, nakonec jsme vybrali tmavě modré šerpy s béžovým nápisem. Květiny zatím objednané nemáme. Ale zato máme už vymyšlený dárek pro třídní profesorku.“

Markéta: „A jaký dárek jste nakonec vymysleli?“ J

Cecílie: „Nakonec jsme se domluvili, že paní profesorce uděláme velké fotoalbum fotek z našich školních akcí a ještě jedno překvapení, které neprozradím.“

Veronika: „A jaké máš šaty na ples?“

Cecílie: „Už v půlce září jsem si zarezervovala v salónu na Pražském Povstání světle modré šaty s velikou sukní, jsem z nich naprosto unešená.“  

Veronika, Markéta: „My ti velice děkujeme. Přejeme ti, aby sis svůj ples užila, a držíme ti palce při skládání maturitní zkoušky.
 
 
Markéta Záhorová, Veronika Šmídková - 4.E

úterý 29. března 2016


ROZHOVOR S HANOU V. , RODILOU ČEŠKOU S BELGICKÝM OBČANSTVÍM

1)      Je to pár dnů, co proběhl další teroristický útok a to v Bruselu, hlavním městě Belgie. Byla jsi v době útoku u této tragické události?


Hana:   Díky bohu jsem odletěla dva dny zpátky do Prahy za druhou polovinou mojí rodiny na prázdniny. Bydlí zde můj otec s macechou a nevlastními bratry. I přes to, jsem měla veliký strach o moje přátelé a především matku, která tou dobou zrovna jela do práce. Byla pouhých deset minut od tohoto výbuchu v Molenbeeku.

 

2)      To měla obrovské štěstí. Jak tuto celou situaci vnímala? A co ostatní obyvatelé Bruselu?

Hana:
   Moje matka pracuje v parlamentu EU a proto je s touto celou situaci silně spjata. Byla velice otřesena, jako všichni zde. Přátelé se mi ozývali, že jsou v pořádku a informovali mě o zmatku, který tam panoval.

 

3)      Jak samotnou situaci vnímáš ty? Pociťuješ strach?


Hana:   Ano, o to větší, když nejsem v centru dění. Jako občan Belgie, jsem se toho obávala, nicméně jsme všichni doufali, že se to nestane skutečností. Jsem z toho stále velmi otřesena a zároveň se bojím toho, co nám přinese budoucnost.  

 

4)      Říkala jsi, že jsi tu jen na prázdninách. Jak to je s tvým odletem zpět?


Hana:   Chystám se odletět tuto sobotu. Mám stále velký strach, protože riziko je téměř na každém kroku, ale to neznamená, že bychom se měli jakkoliv omezovat. V Bruselu máme dvě letiště a není problém dostat se domů. Problém vnímám spíš se zařazením do svého běžného života.



Denisa Korityáková, Valerie Zbrožková

pondělí 8. června 2015

Šipky jako sport i jako zábava

Milí čtenáři, rozhodla jsem se pro vás udělat rozhovor se studentem naší školy Dominikem Lipárem z 3.C, o jeho milované hře - šipkách. Dominik je skvělý hráč šipek, ne jen že už mnoho turnajů vyhrál, ale i já jsem měla tu čest si s ním zahrát a musím uznat, že mě porazil na plné čáře. 

Kdy jsi poprvé zkusil šipky, a kdy jsi poprvé šel na turnaj?
Dominik hrající jeden z
 jeho prvních turnajů
Šipky jsem poprvé hrál v roce 2012 při návštěvě mé oblíbené hospůdky s kamarády. Můj první turnaj jsem odehrál ještě následujícího roku 2013 v lednu v Hradci Králové. Umístil jsem se jako 5 z 30.

Co tě na šipkách nejvíc baví?
Nejvíc mě na šipkách baví mezinárodní turnaje. Tam se nejlépe získávají zkušenosti.

Jaké jsi měl dosavadní největší úspěchy?
Za svůj největší dosavadní úspěch považuji nominaci do reprezentace družstva seniorů pro mistrovství Evropy v Dánském Billundu.

Máš nějaké cíle do budoucna?
Do budoucna bych chtěl získat titul mistra republiky, také dosáhnout dobrého výsledku s reprezentací na mistrovství Evropy v Dánsku a v poslední řadě se svým týmem dosáhnout postupu do vyšší ligy.

A na závěr, co považuješ za největší neúspěch?
Za neúspěch považuji brzké vyřazení z turnajů. Především z těch mezinárodních.

Pro časopis Resset: Tereza Novotná, 3.C
Odpovídal: Dominik Lipár, 3.C



středa 3. června 2015

 
 
The color run 2015
30. května 2015 se v Holešovicích na výstavišti konala veliká barevná událost THE COLOR RUN 2015.  The color run je akce, která má již ve svém názvu run - běh.
Akce má za účel uběhnout 5 km dlouhou vzdálenost a vždy po určité vzdálenosti máte stanoviště, kterými probíháte a jste obklopeni barvami. Barvy na vás létají nemilosrdně ze všech stran. Barvy se skládají z nezávadného škrobu a potravinářského barviva. The color run byl vážně super. Uběhnout 5 km se dá, i když nejsem zrovna maratonec a neběhám pravidelně, i přesto to jde. Hlavně je to zábava.
Celá akce byla moderovaná Zorkou Hejdovou a Jakubem Kohákem. Byla to obrovská, barevná akce plná smíchu a dobré nálady. Každému bych doporučila, aby si příští rok šel zaběhat a zaplavil se barvami tak jako já. Za mě palec nahoru. Vemte přátele, rodinné příslušníky a zkuste to! Nebudete litovat.
Byla jsem také na akci Barvám neutečeš, která je v podstatě to samé jako The color run, jen od jiného organizátora. Více se mi líbil The color run. Měli lepší program, více barvy na stanovištích a celková atmosféra mě více bavila a nadchla. Jsem detailistka, takže co se mi líbilo více, byl třeba startovní balíček od The color run. Bylo v něm kvalitnější, příjemnější tričko a super čelenka, která se mi moc líbila. Jediné, co bych vytkla The color run, je cena. Cena pro mě jako jednotlivce 15+ je 790,- Kč oproti příjmnějším 390,- Kč u Barvám neutečeš. ALE! Přesto, že je The color run dražší, dle mého názoru stojí za to připlatit si. Doporučuji a příští rok se uvidíme znova na startu!!!
 

 Vrátná Dominika 3.C

středa 21. ledna 2015

S němčinou k úspěchu

V naší škole se během školního roku pořádá několik soutěží, jednou z nich je soutěž v německém jazyce. Konala se ve čtvrtek 4. ledna 2015 ve čtvrtém patře naší školy. Této soutěže se zúčastnili žáci 2. a 3. ročníků. Ti nejdříve vypracovali test z poslechu a poté se vystřídali při popisu obrázku a konverzace na dané téma. V našem časopise pro vás přinášíme rozhovor s vítězkou této soutěže, kterou se stala žákyně 3. ročníku – TEREZA VEJSADOVÁ ze třídy 3. F.
 
Ahoj Terko. Jak dlouho se učíš německy a kdy jsi němčinu poprvé slyšela?
Ahoj Roberte. Němčinu jsem poprvé slyšela tehdy, když jsem se ji začala učit na základní škole, tzn. ve třetí třídě. 
 
Máš osobní zkušenosti i s dalším jazykem?
Jako všichni studenti dnešní doby hovořím také anglicky. 
 
Pro všechny, kteří se učí německy a anglicky, je důležitější angličtina. Je tomu tak i u tebe, nebo je pro tebe důležitější němčina?
Pro mě je důležitá němčina a angličtina je až na druhém místě. 
 
Budeš si volit němčinu jako maturitní předmět?
Samozřejmě budu volit němčinu, jiná volba pro mě neexistuje.
 
Vidím, že je pro tebe němčina opravdu důležitá, budeš se jí zabývat i do budoucna?
Ano! Budu chtít stále rozvíjet své jazykové znalosti. 
 
Jak se cítíš po výhře v soutěži z němčiny?
Cítím se velice překvapena. Bylo to pro mě nečekané.
 
A na závěr, dokázala by sis představit, že bys vystřídala Angelu Merkelovou v pozici německá kancléřky?
Na ja, sicher! Tuto ženu bych velice ráda osobně poznala, vystřídala ji a získala její zkušenosti.
 
Pro časopis Resset se Terezy ptal její spolužák Robert Herink.

středa 19. listopadu 2014

ROZHOVOR s hvězdou Scholy Pragensis

Milí čtenáři, blíží se nám Schola Pragensis, a proto vám přináším exkluzivní rozhovor se studentem naší matičky školy, který nás zde bude reprezentovat, ROBERTEM HERINKEM.
 
Ahoj Roberte. Můžeš našim čtenářům prozradit, kdy Schola Pragensis proběhne?
Zdravím, Tome. Samozřejmě mohu. Schola Pragensis začíná ve čtvrtek 20. listopadu a končí v sobotu 22. listopadu.
 
Jsem si jistý, že se najde spousta čtenářů, kteří o této akci nikdy neslyšeli. Poprosím tě tedy, popiš nám, o co vlastně jde.
Schola Pragensis je „veletrhem“ středních škol, kde žáci devátých tříd a jejich rodiče vybírají tu pravou střední školu.
 
Dobrá. Řekněme, že jsem nerozhodný deváťák, který netuší, jakou střední zvolit. Kam se mám na tuto akci vydat a kolik mě to bude stát?
Vydej se na stanici metra Vyšehrad, u které leží Kongresové centrum, a tam si zdarma můžeš vybrat tu ideální školu.
 
Výborně! Jak vlastně Schola Pragensis probíhá?
Každá škola má v Kongresovém centru svůj stánek, u kterého se můžou deváťáci setkat se studenty daných škol a dozvědět se o jejich školách více.
 
Nemohu se nezeptat, co tě dovedlo na post „tváře“ naší školy?
Lákalo mě se setkat s budoucími studenty naší školy a podat jim informace o naší škole.
 
Na závěr mi prosím prozraď, kde přesně v Kongresovém centru uchazeči naleznou stánek naší školy?
Uchazeči naleznou stánek naší školy ve 4. patře pod číslem 410.
 
Děkuji za rozhovor a všem uchazečům přeji šťastnou ruku při volbě své střední školy.

Pro časopis Resset: Tomáš Vaňásek, 3. F
Odpovídal: Robert Herink, 3. F


úterý 23. září 2014

Prázdninové Interview

Zdravím Vás tak jsme se konečně sešli po prázdninách. Dnes si udělám rozhovor s žákem čtvrtého ročníku Davidem Svobodou.

P.M. „Jak jsi se měl o prázdninách?“

D.S. „V pohodě“

P.M. „Kam jsi se vydal o prázdninách?“

D.S. „Mé cesty zamířili do Barcelony, kde jsem se cítil velice šťasten, byla to krásná cesta, téměř bych řekl osudová, která pro mě znamenala velmi mnoho.“ 

P.M. „Z jakého důvodu jsi se vydal do Barcelony? Kvůli fotbalu nebo památkám?“

D.S. „Celkově mě toto místo odjakživa zajímalo a přitahovalo, ale hlavním důvodem byl fotbal.“

P.M. „Takže jsi věrným fanouškem Barcelony, když už za nimi cestuješ?“

D.S. „Nejvěrnějším… **** Real“

P.M. „Byl jsi na Camp Nou?“

D.S. „Byl a je to jeden z nejlepších zážitků mého života, který si navždy uchovám v srdci.“

P.M. „Co říkáš na město jako takové?“

D.S. „Je to skvělé město, které se pyšní krásnými budovami. Radost pohledět. Ovšem nejvíce mě zaujal noční život. Čirou náhodou jsem tam potkal dva dobré kamarády ze školy, bratry Schubertovi, s kterými jsem prožil rušné noci v hlučných klubech v centru Barcelony.“

 P.M. „V jaké části Barcelony jsi byl?“

D.S. „Přímo v centru na ulici La Rambla což je největší ulice v Barceloně, velmi podobné jako je v česku Václavské náměstí.“

P.M. „Díky Davide za tyto cenné informace a brzy se znova uvidíme.“

D.S. „Díky Petře“

David Svoboda, Petr Musil 4.D

sobota 15. března 2014

Pondělní útěk do divočiny


V pondělí 10.3. o půl třetí jsme se klasicky sešli ve studovně, abychom si poslechli čtení některého z učitelů. Tentokrát to byla Mgr. Jitka Vidláková s knihou od Jona Krakauera - Útěk do divočiny.


Příběh dle skutečné události zaujal spisovatele natolik, že se o něm rozhodl napsat. Dílo pojednává o životě mladého muže, který se odhodlal oprostit se od civilizace, aby tak mohl dokázat, že je možné žít v harmonii s přírodou. Rodinu i peníze hází za hlavu a putuje z místa na místo, ve většině případů dosti riskantně. Dobrodruhova cesta nakonec dopadá nešťastně - smrtí.

Tento knižní počin byl ztvárněn i do filmové podoby pod taktovkou režiséra Seana Penna. Hlavní role se ujal herec Emile Hirsch (Legendy z Dogtownu, Zažít Woodstock).

Bylo nám přečteno několik pasáží a my se vžili do děje. Panovala ničím nerušená příjemná atmosféra, kdy jsme se zaposlouchávali do vět a v hlavě se nám tvořil obrázek, jak to asi mohlo vypadat.

Na konci následovala debata o díle, jak je zvykem. Účast byla hojná, proto se ticho zhostilo místnosti jen zřídkakdy. Navíc, diskuze byla obohacena o další témata - například: „Čte dnešní mládež?“, „Preferujeme knihu nebo elektronickou čtečku?“, „Jaký žánr máme nejraději?“.

Debaty se ujal redaktor literárního časopisu Tvar, který rozhovor po celou dobu nahrával na diktafon. Co z toho vzejde? Kdo ví.
Obecenstvo

 Studentky předmětu „Literatura netradičně“


Mikaela Rotaru

čtvrtek 7. listopadu 2013

Kritika mě nemůže rozhodit!


Jana Čertíková, Eleonora Maksymovych, Kristýna Řečínská


Hned na počátku školního roku nás poctila návštěvou spisovatelka Petra Soukupová. Měli jsme možnost s ní strávit dvě hodiny a ptát se jí na otázky, které nás zajímaly. A teď pár slov o ní: Petra Soukupová (1982)  je spisovatelka a scénáristka. Získala cenu Jiřího Ortena za knihu K moři a Magnésiu Literu za nejlepší knihu roku za Povídky zmizet. Její poslední vydaná kniha se jmenuje Marta v roce vetřelce a nyní pracuje na další. Také se podílela na scénářích k seriálům Comeback a Ulice.

Co Vás motivovalo k tomu, abyste napsala knížku K moři?

Dlouho jsem přemýšlela o tom, že chci být spisovatelkou, ale nějak jsem se k tomu nedokopala, až jednou přišel zlomový moment, kdy jsem potkala jednoho člověka, který mi přišel neuvěřitelně příšerný, a tomu vyšla knížka. Tak jsem si řekla, když on, proč bych to nedokázala já.

Baví Vás více psát knížky, nebo scénáře?

To se nedá tak jednoduše říci. Scénář je lehčí a baví mě víc, ale potom ten výsledek… V tom je lepší ta kniha.

Kterou knihu jste psala nejdéle?

Tak určitě Martu v roce vetřelce. K Moři bylo psáno v dobrém období mého života a hlavně je krátké. Marta už v dobrém období psána nebyla, ale vlastně jsem ji taky nepsala tak dlouho.

Máte někoho, s kým svá díla konzultujete?

Tak první člověk, který to vidí, je muž, se kterým momentálně žiju. Teď to mám tak, že když to dopíšu, ukazuju to ještě třem lidem. Kamarád, kamarádka a kamarádka. Od jedné čekám, že mi řekne věci k stylistice, od další čekám, že mi to jen pochválí. Z rodiny to není nikdo, ti to čtou, až když je to vydané.

Chtěla jste být vždycky spisovatelkou?

No, tak ze začátku na základce jsem si myslela, že bych mohla být výtvarnice, ale nakonec se ukázalo, že v tom nejsem tak dobrá, i když jsem to měla hrozně ráda. Pak asi spisovatelka. Byl to spíš sen, nic jsem pro to nedělala, až na FAMU a tam jsem šla jen pro to, že jsem nechtěla být Filozofické fakultě, kde jsem studovala předtím.

Vy jste zmínila, že vaše díla jsou hodnocena převážně kladně. Ale jak snášíte negativní kritiku?

Kritici tak velkou moc nemají. Jediný, kdo by mě mohl ovlivnit je asi nejspíš můj přítel a potom zčásti ta jedna kamarádka. Když někdo napíše o mé knize něco ošklivého, tak mě to zas tolik nemrzí.

Největší problém jsem měla asi s jednou kritikou na Zmizet, která v sobě měla spoustu věcných nepřesností. Což mě hrozně štve, protože to znamenalo, že to musel přečíst narychlo. To mě tenkrát opravdu naštvalo.

 

Co děláte ve volném čase?

Ráda čtu, ale to mi časově nevychází, dále mám ráda televizi, různé seriály a filmy. Docela dost ráda chodím ven a ráda jsem běhala.

Kdybyste mohla někam odjet, ať na dovolenou nebo napořád, kam by to bylo?

To je složité, protože hrozně nerada cestuju a hlavně bych tam musela mít všechny ty lidi, co mám zde v ČR. Ale jestli jde o to, které země se mi nejvíce líbí, tak je to Švédsko, Norsko, mám ráda sever, lesy…

Vybavujete si nějakého středoškolského nebo vysokoškolského učitele, na kterého si vzpomínáte?

Myslím, že na střední škole to nebyl nikdo, měla jsem ráda zeměpisářku, byla to taková vtipná paní, která hrozně hezky mluvila o zeměpise.

A na výšce si myslím, že bych třeba dva mohla jmenovat, ale nemůžu říct, že to jsou lidi, které bych nějak bezvýhradně obdivovala. Ale asi je to moje vina. Ve svém životě nemám moc lidi, které bych vyloženě obdivovala.

Bavila vás vůbec literatura ve škole?

Ne, moc ne. Bavilo mě číst, ale nebavilo mě biflovat se ty životopisy. Na střední jsem měla učitelku literatury, která mě nesnášela, vždycky jsem měla radši jazyk.

Byla jste ve škole spíše miláček, nebo rebelka ?

Spíše ta rebelka.

Vy jste se zmiňovala, že se pokoušíte psát nějakou novou knížku.

Ano, je to vlastně o sestrách a celá knížka je o cestě v autě. Nevím, jestli bych o tom měla mluvit. Jako ráda bych to dopsala, ale ještě nemám ani polovinu.

Vymýšlíte název knížky jako první, nebo až na konec?

Snažím se to nechávat až na konec, jako za odměnu. To je taková nejhezčí složka té práce.

Kterou knihu máte z těch, co jste napsala, nejraději?

Zmizet. Myslím, že je nejlépe vymyšlená i napsaná. Člověk, když se na to podívá po nějaké době, tak tam vidí ty chyby, ale zatím mi to přijde pořád dost dobrý.  Je srandovní, že ta nejsmutnější kniha mi přijde nejlepší a mám na ni nejlepší vzpomínky.

Jak trávíte svátky?

No, nemám ráda Vánoce a asi vůbec nemám ráda tyhle věci. Žiju v nějaké ne úplně jednoduché situaci, takže to vlastně musíme řešit, jak co bude a všichni se snažíme, aby to nějak tak vyšlo.

 

 

V Ulici píšete scénáře?

Ne, já jsem dramaturg, takže jen opravuju. Kdysi jsem psala postavu pro seriál Ulice panu Hejlovi, ale to už je dávno.

Jak vnímáte posun od tištěných knih  ke čtečkám, k elektronickým knihám ?

Mně to nevadí. Já čtečku mám a čtu z ní. Je to pohodlnější, hlavně když člověk jede na dovolenou. Nebo třeba když je ta kniha moc tlustá, tak ji nechci sebou tahat, ale samozřejmě pokud se mi ta kniha líbí nebo mi přijde zajímavá, tak ji chci mít doma jako takový ten předmět. Je to daleko hezčí věc než to číst elektronicky.

Myslela jste si někdy předem o nějaké klasické knížce, že je pro vás ,,mrtvá“, a pak vás příjemně překvapila?

Ano, určitě. Ale to je takhle se vším na střední škole, když si vzpomenu na svůj přístup k matematice, tak je mi to teď vážně líto. Zdarma ten čas, který jsem tomu mohla věnovat, jsem radši přemýšlela o svých věcech. Teď neumím z matiky nic a mrzí mě to, protože si myslím, že je v životě důležitá. Teď by mi to přišlo zábavné, chodit do školy a všechno se tam učit. Takhle to chodí i v literatuře.  Například nedávno jsem to četla Jana Skácela, který mě zaujal a na střední si pamatuju, že mě to úplně minulo.

 

Bylo zajímavé hovořit s Petrou Soukupovou o jejích knihách, jejich vytváření, o jejím životě a úspěších, které získala. Jsme rádi za její návštěvu a doufáme, že se na naší škole budou i nadále dít další akce spojené s výukou.

 

středa 16. října 2013

ROZHOVOR S NAŠÍM MILOVANÝM PANEM ŠKOLNÍKEM!!!


Minulý týden jsme na Mediální a jazykové kultuře dostali od paní profesorky Michálkové úkol, abychom se zamysleli nad vhodným tématem článku (rozhovoru), který by zaujal studenty naší školy. Po celkem dlouhém přemýšlení nás napadl jasný cíl, kterým byl náš pan „školník-bufetář“, o němž si alespoň my dvě myslíme, že je velice významná a hlavně zajímavá osobnost naší školy. Tento rozhovor si díky němu přečte určitě velká spousta lidí. Každý ho známe jen z bufetu, ale nás osobně zajímá i jeho mimoškolní život, tím máme na mysli jeho záliby a koníčky. Po krátkém přemlouvání nakonec svolil, že s námi udělá krátký rozhovor, a zde je ukázka toho, co jsme se od něj vlastně dozvěděly.

1)      Naše první otázka Vás zjevně zaskočí, ale jak že se vlastně jmenujete? Všichni Vás totiž znají pod pseudonymem bufetář, školník nebo dokonce i Karel J.
Otázka je sice osobnější a moc se mi vám na ni odpovídat nechce, ale jmenuji se Michal.

2)      Jak jste se dostal k práci v bufetu, nastoupil jste původně jen jako školník?
Za totality bufety ve školách nebyly, takže vám může být hned jasné, že jsem nastupoval pouze na pozici školníka.

3)      Když už jsme u bufetu, co se nejčastěji prodává?
Prodává se úplně všechno. Nejvíce ale asi pití, pizzarohlík a samozřejmě párek.

4)    Prodává se víc párek s kečupem, nebo hořčicí?
To je tak padesát na 5padesát. Ale řeknu vám to takhle, kluci chtějí více párek s hořčicí a holky s kečupem.

5)      Co Vás přimělo, abyste vytvořil akce, jako je párek a Pepsi za 23 Kč?
Někdo s žádným nápadem nikdy nepřišel a tohle se mi zdálo jako dobrý nápad.

6)      Co Vás baví mimo školu?
Ve volném čase rád jezdím na motorkách.

7)      Měl Váš syn slevy v bufetu?
Když vám rodiče přinesou jídlo, chtějí po vás snad, abyste si to odpracovala nebo zaplatila?

8)      Jak dlouho pracujete na Resslovce?
Na Resslovce jsem od revoluce, takže od roku 1989.

9)      Baví Vás tato práce, je to ta práce, jakou jste si představoval?
Nic jiného bych nedělal.

10)  Hrajete někdy s panem vrátným ping pong ve školních prostorách?
Ping pong nehraji ani s panem vrátným, který je tu dopoledne, ani s tím, který je tu odpoledne.

                                                                                           Kovaříková, Ehrenbergerová 3.B 

čtvrtek 9. května 2013

Rozhovor s vicemistrem


Do velmi „oblíbené“ třídy 3.F chodí jeden student, který zaznamenal úspěch na mistrovství světa v taekewon-du.
Já si na něj připravil pár otázek.
1)      Takže nejdříve bych poprosil, aby ses našim čtenářů představil.
Odpověď: Dobře, jmenuji se Martin Brabenec a tím sportem, kde jsem tento úspěch zaznamenal, bylo taekewon-do.

2)      Jak ses k tomuto sportu dostal?

Odpověd: Jako malý jsem chtěl dělat bojové umění. Poté si máma všimla, že jsou vyvěšené letáky v místě mého bydlištěž na taekewon-do.

3)      Jak dlouho tento sport vykonáváš?

Odpověď: Jedenáctým rokem, bez pauzy.

4)      Jaký máš pásek a jakých nějvětších úspěchů jsi dosáhl?

Odpověď: Takže mám druhý černý pásek, co se týče úspěchů, tak ten největší byl již zmiňovaný zisk vicemistra světa do 75 kilogramů.  Dále mám několik českých prvenství.

5)      Máš nějaký vzor?

Odpověď: Ano, mým vzorem je pan Jan Mraček, šestinásobný mistr světa.

6)      Dobře, takže bych přešel na šestou a tedy poslední otázku. Plánuješ se tomuto sportu     věnovat i do budoucna?

Odpověď: Ano. Plánuji dělat taekewond-do i do budoucna, ale nechci se stát trenérem. 
 
Oldřich Dudek

 

středa 27. února 2013

Rozhovory s několika žáky ze 3.D


Pavel Tichý (vodní pólo)

Jak ses k tomuto sportu dostal?

„K tomuto sportu jsem se dostal tak, že jsem prvně závodně plaval. Ale pak jsem uviděl jeden inzerát na nábor do vodního póla a začal jsem dělat tento sport.“

Jak dlouho již tento sport děláš?

„S tímto sportem jsem začal v osmé třídě.“

Jaký je tvůj velký vzor?

„Mým velkým vzorem je Vanja Udovičič, který je výborným srbským pólistou.“

Máš nějaké medaile nebo ocenění?

„Několikrát jsem se umístil ve starším dorostu na stupních vítězů, nejčastěji na 3. místě.“




Martin Bělčický (fotbal)

Jak ses k tomuto sportu dostal?

„Asi v pěti letech jsem hrál tenis, který byl hned vedle fotbalového hřiště, kam jsem vždy rád nakukoval. Nakonec mě k tomu přivedl táta a přihlásil mě tam.“

Jak dlouho již tento sport děláš?

„Od pěti let. Takže 14 let.

Jaký je tvůj velký vzor?

„Mým obrovským vzorem už od mládí je Ronaldinho. Je to technický hráč, baví lidi a také je velice inteligentní.“

Máš nějaké medaile nebo ocenění?

„Mám spoustu medailí z různých soutěží, turnajů a lig.“




Petra Rambousková (krasobruslení)
 
Jak ses k tomuto sportu dostala?

„Maminka a babička bruslily, a tak tam moje maminka přihlásila i mě, když mi bylo asi 5 let.“

Jak dlouho již tento sport děláš?

„Něco přes 13 let.“

Jaký je tvůj velký vzor?

„Můj vzor je Stephan Labiel, který je několikanásobný mistr Evropy. Obdivuji ho už řadu let.“

Máš nějaké medaile nebo ocenění?

„Ano, mám celkem dost medailí, převážně z dětských let.“

 

 Tereza Benešová 3.D