Dospělost

        Doktorka, brigáda, maturita, vejška, pošta a ještě k tomu se máš stihnout nějak seberealizovat. Je to tak. Dospěl jsi. Tolik očekávání, tak jsi byl natěšený, a to všechno pro nic. Jen pro povinnosti a čím dál tím větší utrpení.


        Svět od tebe očekává, že se zařadíš do nějakého společností vytvořeného stroje a ty sis zatím ani nestihl užít mládí. Je ti osmnáct a v podstatě můžeš všechno, nebo to se nám alespoň takzvaní skrytí mocní snaží namluvit, i když to není ani zdaleka pravda. Nemůžeš skoro nic. Zákony ti uříznou obzor tak, abys byl stejný jako ostatní. Nesmíš si vytvořit vlastní zkušenosti,

ani chyby, protože jinak bys byl zatracen, a v tomto strachu máš žít šťastný život.

        Není divu, že se u lidí projevuje stále více duševních chorob. Možná jich totiž není více, ale možná se prostě obecně přijímané měřítko zdravě smýšlejícího jedince stále zužuje a ti, co do něj nezapadají, jsou pak pokládáni za blázny.

        Kdo z vás měl kdy touhu prostě odjet a objevit, jak žijí mniši v Indii? Odjet do Sýrie a podívat se na pravdu o tom, co se tam skutečně děje? Snažit se poznat různé náhledy lidí na život a vytvořit si svůj vlastní, opravdu autentický, který by byl doložen zkušenostmi a poznáním? A kolik z vás chtělo alespoň na týden zastavit čas, abyste si mohli prostě užívat prostor a přátele nebo sami sebe?

        Asi jedinou úlevou nám může být to, že jsme v tomto ohledu všichni stejní a měli bychom se začít více podporovat v našich snech a představách o šťastnějším životě. Snažte se tento svět nějak obohatit svým originálním náhledem na život a opravdu za svými sny jděte, protože život je dar a je na nás ho využít co nejlépe.

Mariana Macháňová 4.F