Déšť ustal. Začíná zářit sluníčko! Najednou je 30 stupňů!!! Malý slizký šneček nazývaný Kevin se snaží dostat ze silnice! Jde to ztuha. Doufá, že stihne zalézt do trávy, než ho slunko upeče.
Utekly 3 hodiny. Tráva téměř na dosah. Zbývá posledních pár centimetrů! V tu ho cosi polapí. Kevin se samozřejmě schoval. Vůbec nechtěl pomyslet na to, jaká zrůda ho teď má v zajetí. Asi po 2 minutách myšlení na to nejhorší se odhodlal vystrčit svá očka. "Kristova noho! To jsou dokonce dvě zrůdy! Je se mnou ámen," pomyslel si Kevin.
Jedna z těch zrůd jsem byla právě já a ta druhá moje kamarádka Denisa. Byly jsme zakončit prázdniny na chatu na vesnici Nové Zámky. Žije tam zhruba nikdo, a tak jsme přemýšlely co v tomhle zapadákově dělat. Zrovna přestalo pršet. Rozhodly jsme se tedy, že půjdeme jezdit na starou babetu, která je zavřená ve stodole. Chtělo to speciální úpravu. Jelikož babeta není přizpůsobena na jízdu pro dvě, vycpaly jsme košík připevněný za sedátkem dekami a pro pohodlí na vrh přidaly jeden polštářek. Dokonalost sama! Vyrazily jsme tedy na pekelnou jízdu.
Za vesnicí vede taková hezká cesta, jako dělaná pro naší zběsilou jízdu na babetě. Když už jsme byly připravené vyrazit na cestu, zpozorovaly jsme jak se nám před předním kolem plazí takový prťavý šnek. Jelikož jsme dobré duše, rozhodly jsme se, že šnekovi uděláme ten nejlepší den v životě. Pojmenovaly jsme si ho jako Kevina. Pak jsme já, Deny a Kevin, přilepený na její ruce, nasedli na babetu a nasadili to nejrychlejší tempo!!!
"Óóóóó, no tak to je žůžo," říkal si Kevin. Pevně se lepil svým slizem k ruce té příšery a doufal, že tento okamžik nikdy neskončí.
Kevin se za celou jízdu ani jednou neschoval do ulity a opravdu věřím, že jsme mu splnily jeho tajný sen, že mohl pocítit takovou rychlost. Pak jsme ho vysadily na stejném místě, jako jsme ho nabraly, přece bysme mu nezkazily jeho jistě dalekou tůru a odfrčely domů. Doufám, že to jednou bude vyprávět svým vnoučatům :).
Utekly 3 hodiny. Tráva téměř na dosah. Zbývá posledních pár centimetrů! V tu ho cosi polapí. Kevin se samozřejmě schoval. Vůbec nechtěl pomyslet na to, jaká zrůda ho teď má v zajetí. Asi po 2 minutách myšlení na to nejhorší se odhodlal vystrčit svá očka. "Kristova noho! To jsou dokonce dvě zrůdy! Je se mnou ámen," pomyslel si Kevin.
Jedna z těch zrůd jsem byla právě já a ta druhá moje kamarádka Denisa. Byly jsme zakončit prázdniny na chatu na vesnici Nové Zámky. Žije tam zhruba nikdo, a tak jsme přemýšlely co v tomhle zapadákově dělat. Zrovna přestalo pršet. Rozhodly jsme se tedy, že půjdeme jezdit na starou babetu, která je zavřená ve stodole. Chtělo to speciální úpravu. Jelikož babeta není přizpůsobena na jízdu pro dvě, vycpaly jsme košík připevněný za sedátkem dekami a pro pohodlí na vrh přidaly jeden polštářek. Dokonalost sama! Vyrazily jsme tedy na pekelnou jízdu.
Za vesnicí vede taková hezká cesta, jako dělaná pro naší zběsilou jízdu na babetě. Když už jsme byly připravené vyrazit na cestu, zpozorovaly jsme jak se nám před předním kolem plazí takový prťavý šnek. Jelikož jsme dobré duše, rozhodly jsme se, že šnekovi uděláme ten nejlepší den v životě. Pojmenovaly jsme si ho jako Kevina. Pak jsme já, Deny a Kevin, přilepený na její ruce, nasedli na babetu a nasadili to nejrychlejší tempo!!!
"Óóóóó, no tak to je žůžo," říkal si Kevin. Pevně se lepil svým slizem k ruce té příšery a doufal, že tento okamžik nikdy neskončí.
Kevin se za celou jízdu ani jednou neschoval do ulity a opravdu věřím, že jsme mu splnily jeho tajný sen, že mohl pocítit takovou rychlost. Pak jsme ho vysadily na stejném místě, jako jsme ho nabraly, přece bysme mu nezkazily jeho jistě dalekou tůru a odfrčely domů. Doufám, že to jednou bude vyprávět svým vnoučatům :).
Barbora Dolejšová 4.B
LOL
OdpovědětVymazat:DDD
OdpovědětVymazat