čtvrtek 9. ledna 2014

Aktuálně na Resslovce - aneb od studenta pro studenta (Prosinec a Leden 2013)

Asi před měsícem na škole probíhala soutěž O nejlepší Vánoční výzdobu, vítězná třída měla obdržet 3000 korun, což opravdu není málo a dalo by se z toho koupit přesně 230 párků v našem bufetu. Všechny třídy se tedy horlivě pustily do zdobení. Některé  třídy vypadaly jako svatební oltář, veřejný dům a konkrétně ta naše vypadala, jako kdyby v ní vybouchl odpadkový koš s vánočními ozdobami všeho druhu. Kostlivec a rozhlas převlečený za Santu a koule na stromečku větší než globus na mě ale udělaly dojem, a proto si myslím, že příští rok se budeme prát ještě víc!!
 
Zdá se, že vánoční prázdniny opravdu každý prožil válením u televize s cukrovím na klíně. Učebnice a sešity jsme poslední školní den před Vánocemi zahrabali hodně hluboko, a přestože už je za námi první školní týden v novém roce, stále se nám nepodařilo je najít. Přívaly testů nám nahrazují přívaly sněhu, které se u nás ještě neukázaly. Snad se nám vrátí vědomosti stejně rychle, jako se na naší Resslovku vrátí závěje sněhu.
 
Jak jste si jistě všimli, do naší školy byly zakoupeny nové židle. Opravdu jsem nepochopila smysl nákupu, když v těch starých si člověk připadal jako v posteli, zato v těch nových to je jako sedět na pařezu. Někteří studenti si však se změnou hlavu nelámou a konstatují, že na nových židlích je daleko větší „dojezd“ než na těch starých. O hodině si ale moc nezajezdíme, a tak pohodlí je u nás pořád na prvním místě, promiňte, paní ředitelko.
 
Náš tajný školní spolek „zhasínačů světel“ se opět vrátil! Dokonce tato tajemná skupina inspirovala spoustu jedinců a tma je v naší šatně čím dál tím častěji. Nedávno jsem byla svědkem, jak jedna studentka s potřebou jen projít do šatny v plné rychlosti narazila do dveří, až se otřásl i školníkův  párkovač. Stále se nepodařillo vypátrat, kdo za tím vězí, ale zdá se, že pracují ve skupinkách. Znám dokonce i slečnu, která má ve skřínce baterku pro případ nouze. Takže, pozor na cestu!
 
Nedávno zavedená sebezpytovna v naší škole měla studentům pomoci vyjádřit své emoce po vyučování, a to přímo na papír anebo promluvou s konkrétním učitelem. Pro některé žáky to však byla příležitost, jak v 18ti letech použít větu „Dneska nejdu ven, jsem po škole“. A nemyslet to jako vtip. Znám pouze jeden případ, který se v sebezpytovně ocitl, a myslím si, že žádná změna se nedostavila. Nakonec to dopadlo tak, že své svědomí skoro zpytoval učitel. Milí profesoři, myslíte to vůbec vážně? J
                                                                                                      Kristina Lekešová,3.F

Žádné komentáře:

Okomentovat